Za Františkem Dobrotou nemusíte do Ruska
8. - 11. 5. 2008




Vstávám a snídám, dobaluji věci do batohu a vyrážím posledním autobusem na Prosek. Zítra už nepojede, protože začne jezdit nové metro a všechny autobusy v novém městě budou mít nové trasy. Na proseku nalézám Tomše, jak hraje tetris se zaparkovanými auty - vyhrál. Autem jsme dojeli až do Petrohradu, kde parkujeme před hospodou na nádraží. Domorodec, kterému restaurační zařízení patří, byl tak ochotný, že by nás nechal parkovat i před okny lokálu. Na nádraží nacházíme Jirku a Františka, kteří zde jsou od včerejška, vlakemnikdo nepřijíždí, ale po chvíli se přihnalo zelené auto s Jardou, který se na nás přijel podívat. Vyrazili jsme směr zámek, pak k 900 let starému stromu, který chtěl Jirka objímat. Následně jsme došli na hrad Petršburk, kde Jirka aranžoval momentku, jak hází Sauru do hladomorny. Samozřejmě to byla jen díra po strážní věži, ale utkvělá představa je utkvělá představa, viď Jirko? Sestupujeme z hradu, František Tomšovi ukazuje skály, na kterých lezou bouderisti. Jirka se ztratil. Nalézáme Jirku a pokračujeme k soše sv. J. Nepomuckého, Jirka odmítá jít delší cestu a gamesi na netu přes telefon. Scházíme se s Jirkou u Petrohradských skal 470 m.n.m.. Pokračujeme do Jesenice, Jirka vymýšlí fantasmagorické trasy. Na neexistující hrad vyšel sám. Na rozhlednu na Tobiášův vrch jsme vyšli všichni. Pak míříme do Jesenice na večeři, kdy měním svého šp. ptáčka za Tomšovy špagety, protože se ukazuje, že jsou kontaminovány houbami. Pak jdeme naproti Jirkovi, který odmítl jít logickou cestu. Nalézáme jej, stavíme celtu a jdeme spát.
Martin












Pak ještě rozpadlá kaple s novou střechou a dlouhá kaštanová alej. Pak už potkávám kluky a umělý jazyk.


Spíme u obří želvy, kluci nevidí hvězdy, protože si prohlasovali plachtu. My s Laurou je vidíme.


Pak chtěla k Tomšovi do spacáku, ale to jsem jí přísně zakázal. Přesto Tomše vzbudila a tak vyrážíme do Jesenice. Od Jesenice nalézám zakopaného Golema, ale kluci nevěří a tak se ani nesnažím ho vykopat. U nějakýho jakože malýho mlýna (hospody) ledové limonády. Cestou do Žihle se Martin nechá nachytat od hodného médi.


Franta nám taky vysvětlil, že na lov tygrů, psů, slonů a ryb není potřeba rybářský lístek, stačí jen povolení, ale musí se jednat o soukromý revír. V Žichli kluci do hospody. My s Laurou u studánky, já jogurty a ona 4 špekáčky. Jdeme k obří lebce medvědosaura - mého předka. Kluci tomu říkaj Dědek, nevím proč. Pak s Laurou jezdíme na kamenném slonovi. Hecuju kluky, kdo vyleze na lebku medvědosaura, ale BDP nedokáže lebku zdolat. Martin jen mumlá nějaký vzorečky a nakonec i on uznává, že na to nemáme. V Rabštejně na kamenném mostě potkáváme Káju. Rabštejn je nádherné městečko. Na kopci nepřístupný zámek, klášter, zřícenina hradu, hradby a staré domy. Dole je koňský ranč, kde kluci zkejsnou přes noc, protože jim večeře nestačí, chtějí i snídani. A tak si s Laurou ulehám na protější kopec s výhledem na Rabštejn.

V noci mě zaujala smutná píseň bláznivé Miriam.

Ó ty má lásko, ty můj snílku,
přeth si kvítko od kořínků,
včerejší hříchy nejdou vrátit
život se může náhle zkrátit
moře se bouří, vlny pění
za dveřmi smrtka zuiby cení.
Motýl bez křídel už nelétá,
leží tu a těžce dýchá.

Tahle písnička vlastně patří na konec jednoho příběhu, který ani nevím, zda se stal.
Při jedné loupeži jsem se stal rukojmím, byl jsem postřelen a lupič mně vyndal kulku a uzdravil. Chodil s dívkou Miriam. Spřátelil jsem se s nimi a šel s nimi přepadnout toho, kdo mě postřelil a ukrást mu Lauru se Sárou. Vše se zdařilo. Vzpomínám si, jak ničím ještě sochy v zahradě. Když jsem cpal psy do auta, Laura né a né dovnitř a já to koupil podruhé. Přeťalo to míchu a nějaké cévy. Lupič se pokouší mě podruhé zachránit, ale je to nemožné a proto jen Miriam zpívá tak smutně.
Jirka

"Dvě lodě na vodě,
dvě ryby pod hladinou,
při své cestě za vidinou -
- snad dobří lidi nezahynou.
Mám jenom jediný přání,
a to neskončit na dně."
/z písně "Pocit" - Tomáš Klus/

Jirka nás dneska při zastávce u jednoho brodu velmi překvapil. Konečně přestal ubližovat Lauře tím, že by jí házel do vody a ochalozoval ji. Šel pro ni příkladem, svlékl se na adama a ponořil se do studených vln. Sice na chvíli, ale odmazat nebo shodit jeho hrdinství tím nelze. Naopak, ukázal i své vypracované tělo a povzbuzoval nás tak k tužení těch našich. Vypracované doslova prací, žádná metrosexuální figura z posilovny. Tím jasně ukázal, že je náš dobře rostlý a zdravý vůdce. Takže za díky za příklad i pro nás!
Tomš




Kluky jsem potka v Manetíně před zámkem. Jako vždy byli strašně hladoví a žízniví, tak šli do hospody. Do zámku jsem je neukecal, pivo bylo přednější a tak jsem jim tam aspoň nechal Lauru. Podle jejich povídání, byla děsně hodná.





Večer dostal Tomš velkou žízeň a chtěl jet kvůli tomu do Plas, ale byl kupodivu s názorem osamocen a tak se šlo podél řeky spát na krásné místo nad tunel.
Ráno Hodnej méďa s Laurou po anglicku zmizel. V Jitkově se ještě minul s Vaškem Heřmínkem a společně s poloméďou se jeli koupat do Jihlavy a do kina.


Laura se sikovne schovala ve vlaku z Berouna do Rakovnika.


Laura a Blatenský rybník.


Labutě na rybníce.


Kamenná soutězka.


Tuto skládku uklidil František.


Tuhle teprve uklidí.


František za stromem a naše první nocležiště.


Pro místní záhada a pro mě je to kůlek z nedokončeného plotu . Zjistili ,že by je takový plot vyšel draho.


Komín z Petrohradského pivovaru ,kam lezla Vašáriová s Hanzlíkem.


Laura zdolá,každou lávku.


Nákladní vlak odvaží z Petrohradu ropu,diamanty a zlato .Jsou zde totiž velká naleziště všeho.


Nádraží.


Přijel Martin a Tomš.


Stará a nová lampa na nádraží.


Vlak nikoho na vandr nepřivezl.


Ale přijel Jajásek nás omrknout.


Zámek v Petrohradě.


Žába a krokodýl v zahradě.








900 let starý dub letní.


Jde nám s Laurou obejmout.





Hradní rybník Petršpurku.


Vlez do jeskyňky.


Výlez do jeskyňky.


Petršpurk hrad - kaple.





Kaple je bohatě zdobena nápisy asi z gotiky.


Tomš ládující


Laura mě kolem studny honila ,ale neviděla .


Výhled na Petrohradské nadraží.


Že tě tam Lauro hodím.





František obhlíží své panství.


Zmiňovaný pivovar.


Hrad.


Laura leze nebojácně na nejvyšší vrch hradu.


Franta se fotí rád.


Martin


Laura se šklebí těm dole, že se sem nevejdou.


Nakonec je pustí.





A Tomš s Frantou se můžou taky kouknout.








Jak ta zeď drží na tom kameni , je záhada.


Kráva chodí po kolena ve sračkách.





Petrohradské skály.


Detail.





Odpočinek.


Franta má na noze 2 prst větší než palec.


Oprátka na skále - místo setkání klubu Petrohradských sebevrahů.


Tomš na seníku.


Tomš s rakví v lese.


Je prázdná.


Nebo né?


Laura to zjistí.


Je tam hodnej méďa.


Ptačí budka z barelu.


Posed nad kamenem.


Zřicenina hradu Slaměnín.


Na protilehlé straně cesty stojí hrad Slaměnín 2 a zpívá na hradbách Tomš.Písnička s nahrávkou je na BDP cd.





Zámecké schody ,tak se to tu prý nazývá.


Opravují u nich mostek.


Tak se zde najíme.





Vlčí kopec


To jediné co z hradu zbylo.


Okolí hradu pěkné.








Kluci se na hrad báli.


Na rozhlednu Tobiášův vrch nechtěli. Prej bude zavřená a že radši do hospody. Nakonec ještě tři dny děkovali , že jsem je tam přemluvil.


Na rozhledně.


U špiček stromů.


Franta hlídá Lauru.


Z rozhledny se žlutí hladomor - řepka.








Schody dolů.


Tomš schází.





Krásná studánka , kterou kluci z hospody neviděli.


Krásně řešená lavička.





Opuštěná asi tremská chajda - romantické místo.


Vevnitř.


Ložnice.


Ze předu.


S Laurou


Porostlá a se značkou.


Rozbitá střecha.


Laura u ohniště


Porostlý strom.


Laura rochnící.


Přírodo braň se.


Most železniční tratě.


Jsou v něm krápníky.


Asi byvale uranove doly.


Kosobody.


Ptáci na rybníce.


Laura sledující.





Svatý hubert zámeček.


Korouhvička.








Odpočinek.


Moderní vysílač mobilního operátora.





Plavečská kaple.


Stín v kapli jsem já .


Nová střecha.


Kaštanová alej.


Spíme u želvy


Laura hlídá.


S kluky na želvě.





Rybník u Jesenice.


Zarostlá značka.


Zakopaný Golem.


Tomš předvádějící.


Laura chce za mnou.


Perohradská Amerika.


Ostrovec


Opravující kaple.


Chvojovský mlýn - žízeň.


Nápadník Laury .


Před Žihlí.








Za Tomšem je rozpadlý zámek.


Studánka kde čekáme na kluky .


Laura papká buřtíky.





Slon - naštěstí nás nevidí.


Lebka Medvědosaura mého prapředka.


Tomš hladí slona.


S Laurou jedem na slonovi.


Slůně.


Svačinka - zabloudili jsme,viklan nebude.


Ale jsou tu jiné kousky.




















Laura hupla do rybníka sama od sebe, já jí tam nehodil u výpusti,nebo jo?


Ke mně sepojď Lauro otřepat.


Rabštejn nad Střelou.


Hrad.


Kamenný most.


Kamenný kříž.


Kája(Kecka) nás prý od Žihle stopuje asi 100 metrů za námi.Ale souhlasí i s mejma vymyšlenejma historkama .
Staré domy.


Hradby.


Na náměstí.


Kostel.


Zámek.











Věž.





Hrad.





Laura na ranči.


Stáj.


Hospoda ,kde kluci zmizeli.


Ráno Laura hlídá jen mě.


Ranní Rabštejn.


Východ slunce.





Tam zůstali kluci.


Nějaká observatoř.


Snídaně








Manětín








Ze zahrady.


Korouhev.


Kluci čekaj před zámkem.


Kostel v Manětíně.





Fratiškův mlýn.











Skupinové foto na kameni.


Příprava na skupinové foto na borovici.











Spíme nad tunelem.