Velká Fatra
2. - 9. července 2004

Sedím s Hlupáčkem a Petrem v Kraľovanech. Honza s Pavlem na nás čekají v Ľubochni, protože tam byl v 6,15 sraz. Ale Hlupáček řekl, že se tam nemohli dostat a tak díky Hlupáčkovi jsme prošvihli vlak a čekáme na další. Kluci nám už z Ľubochně napsali. Prostě od teďka už nebudeme Hlupáčka vůbec poslouchat, vše uděláme naopak.
Jirka.

PRAVDA:
To je úplnej nesmysl. Vyřídil jsem Jirkovi, že máme s ostatníma (Honzou a Pavlem) sraz v 6,15 v Lubochni. Tak jsem tam chtěl jet, ale Jirka že NÉÉ, že se musíme potkat v Kraľovanech a tak tady už 2 hodiny čekáme, zatímco ostatní už jsou opravdu v Lubochni (jak nám právě napsali).
Milan.

No právě píšu neposlouchat Hlupáčky, ignorovat.
Tak jsme díky Milanovi Hlupáčkovi prošvihli i druhý vlak. Protože my s Petrem jsme sledovali vlaky na Trstěnou a přitom jsme měli jet směrem na Košice. Tak jsme bafli Hlupáčka, dali na provaz a táhli jsme ho pěšky do Ľubochně k nádraží.
Jirka.




Cesta z OV byla hrozná. Vlak byl přeplněný, sedělo se i v umývárně a na WC a všude se kouřilo. Ale nakonec jsme do Ľubochne dorazili včas. Já si mezitím dal ještě kapučíno v Ružomberku a měli ho stejné jako u nás. Největším překvapením pro nás bylo, že na nás nikdo nečekal. No ještě že máme mobily. Protože se kluci zpozdili, dali jsme si sraz v centru Ľubochně. Když dorazili, posílili jsme se nanuky a vyrazili jsme po modré na hřebenovku. Vesele jsme šlapali ale na vyhlídce jsme kouknutím do mapy zjistili, že jsme jinde - modré tam byly dvě. Tak jsme šli zkratkou do údolí. Jirka se jako obvykle trhl a ztratil. Našli jsme správnou modrou a nakonec se objevil i Jirka. Pak začalo stoupání. Já s Petrem jsme se striktně drželi modré, ostatní šli zkratkou, ale nakonec jsme se v sedle sešli. Tam jsme si odpočali a doplnili si vodu. A šlo se dál. A zase nahoru. A kupodivu tam bylo i dost lidí a většinou Čechů. Cestou jsme potkali i stádo krav, prošli jsme jejich napajedlo, což byla spousta bláta a doplnili si vodu. Pak jsme viděli dva hezké slovenské klučičí honáky se psy a viděli jsme je i v akci. A šlo se dál. Prošli jsme sedlem pod Kliačikom a vydali se ho zdolat. A byla to pořádná zabíračka, ale nakonec padl. A protože už bylo k večeru, začali jsme si hledat místo pro nocleh. A nakonec jsme se utábořili na úpatí Kľaku, kde už byli další stany.
Honza

Dále jen telegraficky (a podle pravdy, ne jako když píše někdo jiný, jako na začátku):
- uvařili jsme polévku na tuhém lihu, pak začalo trochu krápat, ale hned přestalo
- ráno se nás kdosi kolemjdoucí ptal, jestli jsme tam spali, my jsme nevěděli jestli to není ochranář, tak jsme mu nikdo neodpověděli a tvářili se že nerozumíme, tedy hloupě
- na hoře Kľak jsme se setkali se spoustou Slováků, měli tam nějaké setkání. Jinak hezký výhled na všechny strany, spousta focení...
- během další cesty jsme se setkali s osamělým trampem, ale Honza se ho rád ujal
- na hoře Malý Lysec krásný výhled, čokolády, Honza s Petrem se místo čokolád věnovali tomu trampovi, nyní i s maminkou
- pod Lyscem jsme našli vodu a Honza ztratil batoh
- do večera jsme putovali dál a hledali místo na spaní, nakonec jsme se utábořili přímo na značené cestě
Milan.

Také jsme zjistili že Pavel je vlastně velbloud a všechnu vodu nosí pouze v hrbech, protože zde je voda na každém kroku.



Milan dnes spal na absolutní rovině



Už vždy hledám pro Milana jen takové rovné místo.
Jirka.

Dneska jsme pokračovali přes Javorinu (potkali jsme paní z Prahy a jejího syna, který se Honzovi hrozně líbil), šli dál na Borišov (kde jsme se bavili s paní z Prahy a s jejím synem, který se...). Snědli jsme vodovou polévku, vypili pár piv, já jsem mermomocí musel Honzovi vyfotit "syna, který se..." a pokračovali dál na Ploskou a Ostriedok. Cestou zpátky nás zastihla bouřka, před kterou jsme se schovali na horskou chatu Kraľova Studňa - teda až na Honzu, který říkal, že už bude chodit po horách jenom v bouřkách.
Petr





Chodit v bouřkách se sice po horách nemá, ale bouřka byla ještě daleko a výhledy z kopců byly neopakovatelné. Sice jsem na chatu dorazil v dešti, ale to ostatní taky. Tam jsme dali večeři a okusili slovenský Urpín a až déšť přešel, vydali jsme se dál. Kousek níž jsme narazili na opuštěnou chalupu, ze které nás přívětivě vítala otevřená půda. A tak jsme se rozhodli tam složit kosti své (teda kromě Jirky a Milana, kteří šli tvrdohlavě dál). Nakonec se nás tam sešlo 25 a bylo veselo. Venku to pěkně bouřilo, ale na nás byl déšť krátký. Ráno jsme se probudili krásně odpočatí a vyrazili dále. Cestou jsme pak zaslechli volání Jirky zpod jejich přístřešku a tak jsme zase šli spolu.
Honza

... AŽ VELMI ZÁHADNĚ, NÁHODNĚ ale příhodně dorazili až k nám... A kdo že to jsme my? Já (Milan z Prahy), Tomš a Tomáš (z Prahy). Přijeli jsme za klukama z Náměště na Hané, kde se konala "Zahrada".
Do Harmance jsme dorazili v úterý (6.7.2004) brzy ráno (7,30). Šli jsme hned do potravin koupit si něco dobrého na zoubek (pivo, sýr, chléb, salám, horalky), poseděli jsme, já si popovídal s místními domorodci a potom jsme si šli za vesnici lehnout. Tomš našel krásné místo pod vlekem. Začalo pršet, tak jsme na stůl s lavicí dali plachtu a pod ni si lehli. Tomš byl hodně unaven, takže spal docela tvrdě. Mně a Tomášovi se moc nechtělo. Poslali jsme SMSky zbytku party (vedené Jirkou z Jitkova), ovšem dlouho se neozývali. Nakonec napsali, že cca v 15 h budou na zastávce "Harmanec - Jaskyňa". Po 12 jsme tedy vyrazili pěšky k Jaskyni. Cestou jsme hledali nějakou restauraci, ale byli jsme dost neúspěšní - vlastně na 100%. Tak jsme se vyškrabali až k železniční zastávce, tam jsme něco pojedli (z našich zásob) a čekali jsme na kluky, jakým přijedou vlakem. Nakonec překvapivě dorazili pěšky a navíc ještě před 15. hodinou - bylo jich pět. Vzájemně jsme se představili (alespoň ti, kteří se vůbec neznali) a vyrazili jsme opět dolů do obce do hospody. Žel otevřeno měly pouze potraviny. Koupili jsme si něco k jídlu i k pití - dokonce jsme si poradili i bez pečiva (kluci si koupili nedefinovatelné česnekové tvrdé suchary v AKCI - 7 SK). Počkali jsme do 17 hodin a jeli opět zpět. Na nádraží jsme čekali na vlak do T. Teplic. Tam jsme vystoupili, Honza pokračoval vlakem dále - jel až do Ostravy. Podvečer vystřídal odpoledne a Tomš ve psaní teď vystřídá mne...
Milan (z Prahy)

Podvečer v hotelu Vyšehrad. Někteří chlapci se zalekli honosného interiéru. Ale slečna z recepce nás nepustila. "To nie drahé ani pre vás." A tak jsme se tam nahaluškovali. Takto upravení jsme se vydali do lesa na spaní. Diviacky les - ale pán, co si na nás před ním počkal, nebyl hajný. Jen nás varoval místo před diviakem před medvědem. Všechny to vyděsilo, nejvíc Milana z Děčína, nejméně Milana z Řečkovic. Jak jsou ti Milanové rozdílní. V noci nás medvěd naštěstí netrápil. Jen nás navštívilo něco jako jelen. Že by diviak? Prý to štěkalo. Já spal, spíš mne budila zima od nohou.
STŘEDA - v Turčianských Teplicích. Obložili jsme se okolo bazénu (termálního) a koupali se, smažili, pili kofolu, koukali po... (každý si doplň svou cílovou skupinu). I UNO jsme si zahráli. Škoda, že Petra to tak otrávilo, že odjel ve čtyři na Prahu. Pokračovali jsme v obléhání, tentokrát potravin a nakonec Slovenské raštaurácie.
Tomš



Vydali jsme se známou cestou z Turčianských Teplic k medvědímu lesu, ale nespali jsme zde a prošli jsme ho a napojili se na hlavní silnici na Budiš. Zamítli Tomšovi brodění přes řeku. Zjistili jsme, že Tomš je komunista, protože stále křičel doleva - doleva a mezitím si hrál na kytaru. Za Budiší jsme Tomšovi udělali radost a zahli doleva do lesa a už skoro potmě natáhli plachtu a šli spát.
Milan (z Prahy)

No moc mě neuspokojili. Ten smrtící pochod po silnici mne prostřednictvím puchýřů připravil o nohy. Kdyby jsme byli bývali zahli už dříve nebo byli bývali šli lesem ve čtvrtek ráno - nebyli bychom bývali teď ve vlaku do Čech cestovali. Totiž - ráno jsme nešli ani pod vysokým napětím, ale dál do Jasenova. Tam jsem přemluvil většinu výpravy k cestě busem do Prievidzi s možným pokračováním do Bojnice. A tak jsem si mohl užít pohledu na sličné ňuňánky ze slovenských lůn na koupališti Čajka. O návštěvě zámku by mohli psát jiní. Mne oslovuje živoucí krása... V 17 hodin opálení a poučení, sešli jsme se na zastávce busu.
Tomš

Po 17. hodině nám jel autobus. Za 1/2 hodiny jsme dojeli do Žiliny a odtud již pokračovali vlakem. Tomáš do Kolína, Tomš s Milanem do Prahy, Jirka s Milanem z Brna do Jitkova. Ve vlaku jsme hráli (Tomáš, Tomš, Milan) UNO, Jirka s Milanem odpočívali o vagon vedle. Již nyní se těšíme na další společný výlet...
Milan (z Prahy)

Sbohem kroniko, jsem zvědav, kdy Milana zase vytáhnu. Stejně jedeme dříve domů kvůli němu.
Tomš

Fotky :