Dářko.
4.4.2003 - 6.4.2003
Po mém příjezdu před nádraží přijel i vlak od Brna - mezinárodní rychlík Brněnský hlupáček a vypustil Honzu a Milana ze svých útrob. Kluci utíkali aby přivítali Sáru a Lauru a šli jsme se vyvenčit na louku za město a kouknout na západ slunce. V osm přijeli Jonáš, Roman a jeden kluk, původem z Ukrajiny. Vyrazili jsme na chalupu, ale nějak jsme ji v noci nemohli najít. V chatové osadě byly všechny cesty slepé a jedna nás dokonce vrátila zpět na hlavní silnici, ale nakonec pomocí mobilů jsme našli Asena, Prka, Hurvínka, Honzu ze Žďáru a chalupu. Ráno jsme šli na Račín, kde se kluci občerstvili (psi a psí vodiči počkali na zastávce), pak do Polničky na oběd a pak kolem železničky pro děti domů do chalupy, kde jsme skoro všichni usnuli a po probuzení šli do Škrdlovic. Já a Milan na pohár. V chumelenici jsme s Milanem našli cestu k chaloupce, kterou hlídali dva krásní psi. Ráno se uklízelo. My s Honzou odjeli do Jitkova na Halušky a pak se vyráchat do aquaparku. Zašli do Mahlerovy kavárny na poháry a zákusky a hodili Honzu na vlak, kde jsme pomáhali Honzovi najít správné spolucestující a tak jsme chodili po nástupišti sem tam, až si Honza vybral. Já si pak splnil sen: koupil jsem si růže v Baumaxu. Mně se o tom totiž na chalupě zdálo, ale vzbudil jsem se těsně před tím, než jsem k nim ve snu došel :))
Jirka

Mně se letos na Kinskýho chatě líbilo, oproti loňsku jsem už nepobýval v místnosti, kde krb marně ohříval vzduch, ale v místnosti s klasickými kamny, kde bylo příjemně teplo.
A na co budu asi nejvíc vzpomínat?
1. Jak jsem si byl jistý, že znám cestu k chatě a při pátečním příjezdu jsem se tak podílel na bloudění kolem Dářka
2. Jak byli kluci v Račíně v hospodě a pořád nás (mě a Jirku), kteří jsme hlídali na zastávce psy mile zvali dovnitř, ale my jsme zůstali na zastávce dál. Pak se ukázalo, že Jirka má několik tepláků pod kalhotama a zima bylo jenom mně.
3. Jak jsme byli večer v hospodě ve Škrdlovicích a číšník obsluhoval pouze ty z nás, co si objednali něco, na čem má dobrý zisk. Objednávku čaje si sice zapsal, kroutil hlavou, vyvracel oči, aby se nakonec po 15 minutách zeptal: „A vy jste chtěl co?“ Na odpověď že čaj, odsekl: „Čaj došel!“ Ale když jsme si pak objednali poháry, jídla a dostal spropitné, zářil.
Ale možná jsem na číšníky moc náročnej a na vesnici to tak chodí.
4. A chumelenice při cestě do hospody a z hospody byla taky hrozně hezká.
Milan

Fotky :


V Račíně na zastávce.