Straší v noci na hradě?
30.3.2001 - 1.4.2001
Do Havlíčkova Brodu mě hodili naši autem. Takže jsme čekali já, Sára a Laura na Milana, který přijel za chvilku rychlíkem a přesunuli se do vlaku do Ronova nad Sázavou. Ještě před odjezdem do vlaku přestoupil i Petr s Danem, ale radši do jiného vagonu. No a to jsme vlastně všichni, protože v Ronově na nádraží nás už nikdo nečekal. Ale oni se asi přidají všichni po cestě. Protože se už stmívalo, spěchali jsme na hrad. Ubytovali jsme se na hradě v hradní obrazárně a rytířském sálu. Aspoň si to myslím. Rozdělali oheň a opekli klobásy, myslím teda všechny co jedí nezdravě. Takže Milan neměl nic. Chvilku pokecali a šli spát. V noci ale začlo trošku pršet, tak jsme se přeskupili všichni pod plachtu. Pak to ale začalo: Hradní duchové nám nedali vyspat. Stále štěkali, vrčeli a prali se. Takže se teorie o místních duchách potvrdila.
Jirka

Přesto, že jsme spali dost přerušovaně, docela jsme se vyspali. Však jsme taky leželi asi od 21,30 do 11,30. Po snídani a sbalení jsme za neustálých bojůvek psů vyrazili na cestu.
Milan

Šli jsme okolo velkých obor s jelenama do Pořežína, za ním jsme posvačili a dostali ohromnou přednášku od Petra o zdravé 14 denní hladovce. Pak jsme šli přes Velkou Losenici k Samotínu - hranici Čech a Moravy. Přes trať, kde nám Petr vysvětlil práci semaforů, k Rozštípenné skále. Dál přes Hamry k jezírku Vápenice. No a tam jsme už byli unaveni, že jsme to zapíchli pod Adamovým kopcem. Rozdělali oheň a všichni jsme se najedli. Já dokonce tolik, že když byl chod s čokoládou, už jsem nemohl a to já čokoládu miluji. V noci už nestrašilo. Akorát si ostatní stěžovali na zimu. Oni totiž na sobě neměli ráno dva svetry a dvoje ponožky jako já. Jinak byla krásná jasná noc a svítil měsíc. Ač to bylo krásné místo zdály se nám zde hrozné sny. Petrovi o štěněti, které přejelo auto a mně o lidech, kteří honili ostatní lidi a píchali jim nakaženou krev.
Jirka

No počasí se nakonec docela vydařilo. Ted jsme v Račíně a obědváme. Já už mám po - tak hlídám psy. Vlastně - moc tomu nedám, když mám čas ještě psát do deníku, ale psst! Moc se mi tu líbí, škoda že za chvíli bude zase na čas všemu konec. Dneska ráno bylo krásné probuzení. Sluníčko se snažilo vykouknout zpoza stromů a vida, že se mu to nedaří, přidalo k nám přes ně aspoň svoje vydatné paprsky. Zkusili jsme to vyfotit, tak to snad uvidíte. Sbalili jsme se a pokračovali dále podél obory k rozcestí "Pod Adamovým kopcem", kde se nám naskytl pohled na jednoho polooblečeného a polosbaleného Adama (?). Ten nás pak následoval ještě kus cesty. Přes vyloženě jarní až letní počasí ještě byly vidět pásy sněhu. A to nás už přivítal Račín, odkud půjdeme do Havlborové na autobus a pak domů.
Petr

Tak už jsme asi všichni doma. Milan, Petr a Dan stihli autobus do Havlíčkova Brodu, kde se rozjeli do Brna a Prahy. Já šel se psama domů. Skončil náš letošní první čundr, první moje probouzení sluníčkem a zpěvem ptáků.
Jirka

Fotky :

Sára s Laurou na řetězu na Ronově , protože zlobí o sto šest.

Konec světa a prý hranice Čech a Moravy .

Rozštípenná skála.

Já a Petr na Rozštípenné skále.

Hra: "Schodíme Tě ze skály" se Danovi moc líbí.

Ranní paprsky.

Vstávej !

Polední snídaně .

My obědváme na Račíně v restauraci a psi zas nic.

Dan a jeho polínko foceno za Račínem.