Sen noci svatojánské
16. - 17. 05. 2006

S Ludmilou jsem se potkal v 10 ve vlaku v Brodě. Ludmila měla už konečně zřízenou důchodcovskou kartu na vlak a ve vlaku měla své dvě známé. Tak se potvrdilo, že Ludmilu zná asi každý. V Praze nejdřív na oběd na buchtičky se šodó, Ludmila na kafe. Pak Týnský chrám, Betlémská kaple byla zavřená, tak Ludmila šla do dvou voskových muzeí figurín. Figuríny se ale moc nepodobaly. Pak dvě patra Národní galerie současného umění. Na Václaváku jsem si dal klobásu a Ludmila šla do levných knih, ale omylem šla do drahých knih, kde seděl Václav Havel a nějaký fotograf začal Ludmilu s Havlem fotit. Ludmila s ním trochu pokecala. Pak už divadlo, kam jsme se přiřítili na poslední chvíli, protože jsme nemohli najít podchod. Já se před uvaděčkou převlékl a Ludmila na záchodě. Aby to stihla, tak pár kusů vynechala. Balet suprovej, dal se pochopit i bez programu. Nejlepší byla scéna, kdy Puk letí vzduchem. Spadne síť a na ní se promítá rozbouřenej oceán a Puk na hrazdě se obtáčí a přitom baletí a na hrazdu se vznáší vzduchem. Opravdový let. Po divadle ještě žižkovský vysílač a pak už Panonkou do Brodu.
Druhý den jsem se vrátil z práce, Ludmila uklidila a jelo se do Jihlavy do aquaparku, kde se už Ludmila netopila. Pak z Brodu večer vlakem odjela domů.
Jirka



Promítání na skla.


S bleskem.


Ludmila s kamarády.


Ludmila a božský Kája.


Helena


Co asi uvidíme v zrcadle?


Jé Diana.


Menšík.


Vězeň.


Kouzelník Žito.


Golem.





Ludmila a Žižka.


Švek.


Praha z vysílače.





Ve výtahu.





Setkání Ludmily s Havlem