Rusko
Moskva, Petrohrad, Solovecké ostrovy
24 dnů - pátek 15.7. až neděle 7. 8 2005



Ač jsme akci nabízeli na netu od února, nikdo nás nepřekvapil a v pátek na stanoviště 48 přišel jen Milan a já. Po nočním přejezdu se vykoupali v jezeře u polsko-litevských hranic, první společná snídaně a pak už Vilnius. Samý kostel, ale málo otevřených směnáren, aby si turista mohl i něco koupit do žaludku. Nakonec jsme jednu našli a šli si sednout do zahradní restaurace a dali si nějaký rybí prsty a pak 3 druhy sýra (mně to přišlo jako 2), malé porce, ale velké ceny. Pak se jelo k vodnímu hradu Trakai, nově postavenému v 50. letech.
Jirka

Noční přejezd pro mě dopadl překvapivě dobře, v sobotu ráno jsem byl docela čilý, zvlášť když jsme se vykoupali v chladném jezeře. Následovala první "kudrnovská" snídaně - 3 buchty a kakao - a pak už cesta autobusem do Vilniusu. Asi ve tři hodiny jsme na místě, nejprve jdeme všichni společně na prohlídku města, ale časem se oddělujeme a jdeme sami trochu rychleji než zbytek výpravy. Původně jsem myslel, že tady nemůže být nic zvláštního, ale skutečnost mě příjemně překvapila. Vilniuské staré město je plné většinou nově upravených památek (hlavně kostelů) a dost se mně tam líbilo. Ze všeho nejvíc tzv. Brána úsvitu - ale to se musí vidět v reálu. Na nějaký delší pobyt to v tomto městě není, všechno vychází hodně draho.
Z Vilniusu jsme odjeli k vodnímu hradu Trakai. Je to hrad na ostrově, kam se dá ale dostat po mostě. Hrad je z velké části nově dostavěn a možná i proto na mě až tak moc nezapůsobil.
Pak jsme odjeli na nedaleké placené tábořiště, dali si společnou večeři - rajská s knedlíkem, postavili stany a šli spát.
Milan



Neděle 17.července
Mezi 7. a 8. hodinou jsme všichni vstali, posnídali a asi v 8,30 vyrazili na cestu. Navštívili jsme prý geografický střed Evropy, je tam jakýsi velký kámen, o kus dál jakýsi monolit - takže nevíme, co z toho vlastně ten střed je. Je tam i dům, kde se prodává certifikát (kam napíší vaše jméno), který potvrzuje návštěvu tohoto místa. Docela pěkně vyvedený, pár lidí ze zájezdu si ho koupilo. Jinak ale budoucí továrna na peníze, už se buduje placené (asi) parkoviště.
Pak průjezd Lotyšskem, mikronávštěva dětského domova a pak už se blížíme k ruským hranicím. Míjíme nekonečnou stojící frontu kamionů. Nekonečnou. Nekonečnou. Nekonečnou.



Náš autobus ale všechny kamióny a nakonec i nějaká osobní auta předbíhá a staví asi 50 metrů před ruskou hranicí. Rusové pouští pár aut asi za 1/4 hodiny a tak se dostáváme na řadu asi za 2 až 3 hodiny. Následuje vynesení všech věcí z autobusu, zrentgenování batohů, stanů, spacáků. Obdržíme několik razítek do pasu a kartiček a jsme vpuštěni do Ruska. Asi po hodině jízdy stavíme u jezera, někdo se koupe, večeříme smažák a poprvé se během akce seznamujeme s komáry, kteří nakonec okupují i celý autobus. Po večeři odjíždíme nočním přesunem k Moskvě.

Pondělí 18.července
Ráno přijíždíme do Moskvy, já dost nevyspale, zaparkováváme autobus u ubytovny, snídáme a vydáváme se na prohlídku města.
Milan

Vyrážíme metrem, kupujeme jízdenky na 10 jízd a snažíme se vstoupit dovnitř - viz náčrtek.















Ríša na další stanici přestoupil na vlak zpět a setkal se s námi před "Bolšim těatrem".

Šli jsme na Rudé náměstí, ale Lenin nebyl zrovna doma (v mauzoleu), tak se šlo do chrámu Vasila Blaženého, Gumu a do Kremlu na drahé cizinecké vstupné. Baťohy se nesly do úschovny někam úplně jinam a chtěli jeden za 60 rublů. Tak jsme vytvořili ze 4 baťohů jeden, ale úplně to neprošlo.






Pak se začali skenovat lidi. Jeden z našich účastníků měl ale nůž a tak aby Putina nepobodal, musel ho dát taky do úschovny. Pak nás průvodkyně provedla po Kremlu. V jednom chrámu, kde jsou pochováni carové, zpívali mniši a když dozpívali, začali prodávat své CD. Protože se jedna Ruska ptala kolik stojí a oni řekli že 300. Tak jsem si i tolik vytáhl. Pro cizince to prý bylo za 500, ale já mu nerozuměl a dával mu furt 300. On furt něco mně říkal, ale protože jsem nechápal, zeptal se staršího mnicha. Ten mu asi řekl, že já to niky nepochopím a tak mám CD za 300. Pak jsme navštívili obří dvoupatrový chrám, který Stalin zboural a postavil tam velký bazén, ale když Stalin umřel, zničili jeho dílo a odlili z betonu nový, k nepoznání od starých chrámů. Pak čtvrť Arbat - čtvrť umělců, matrjošek a jiných tretek. Nejzajímavější snad, jak kdosi hrál na pilu smyčcem, ale myslím že pouze jednu písničku. Taky zde byly dlaždice s věnováním, třeba k narození nebo z lásky, dokonce i šéfovi. Jo a za Arbatem dobrá nebalená sypaná oříšky zmrzka. Večer jsme se umyli a šli spát. Ti společenštější než já a Milan měli na sousedním pokoji večírek. Taky jsem si vzpomněl, že nám v Kremlu paní průvodkyně vyprávěla, že Putin a zbohatlíci bydlí na západě Moskvy, chudina na východě, kde jsou továrny a špatné ovzduší. Jinak metro jezdí na všech trasách skoro co minutu a stále plné. Jirka

Úterý 19.července
Ráno se probouzíme do hustého deště. Program si ale narušit nenecháme a ověšeni deštníky a pláštěnkami se vydáváme do města. První cíl - návštěva mauzolea. Přicházíme k Rudému náměstí, které je ale celé prázdné a hlídané. U vojáka zjišťujeme, že fronta je z jiné strany. Stavíme se do fronty, odmítli placeného průvodce a asi po hodině a půl a po dalších průtazích (viz náčrtky) se dostali k mauzoleu. I když jsem kolem rakve procházel sám, jakmile jsem se na chvíli zastavil, už mě voják popoháněl dál. Takže nebyl čas přemýšlet, jestli je Lenin pravý nebo kopie.
Po prohlídce mauzolea jsme ještě shlédli pomníky u kremelské zdi. Všude byly stráže, které dbaly na důstojnost prohlídky, jakmile se začali dva cizinci v mauzoleu bavit, hned byli napomenuti.
Po vyzvednutí baťůžků jsme shlédli bohatě zdobenou fontánu se sochami (žabka a carevna,...) a obchoďákem se zajímavou architekturou se dostali do blízkosti metra.

JAK JSME SE DOSTALI K LENINOVI:






3. ÚSCHOVA
4. PÍPÁNÍ V RÁMU
5. RENTGENOVÁNÍ KAPES
6. NALEZENÍ MOBILU S FOŤÁKEM



8. ÚSCHOVNA
9. NEPÍPÁNÍ V RÁMU
10. PŘED MAUZOLEEM JSME ODDĚLENI OD JAPONCŮ A ZNOVU RENTGENOVANÍ



12. JSME VPUŠTĚNI K LENINOVI




Následovala prohlídka Treťjakovské galerie. Sice nejsem znalec malířů, ale některé obrazy se mně hodně líbily. Dokonce jsem si koupil drahého průvodce. No vstupné pro cizince bylo taky hodně drahé, tak jako zatím všude. Galerii jsme teda dost proběhli, spěchali jsme dál.
Prohlídli jsme si muzeum kosmonautiky, viděli přistávací modul, ve kterém se vrátil Gagarin po své první cestě do kosmu, stálo za to se tam podívat.
Od muzea jsme v dálce zahlédli obří ruské kolo a tak jsme se vydali do lunaparku. Za 150 rublů projížďka v uzavřené kabince na ruském kole - jakmile jsme začali stoupat, přestože jsme seděli a byli zavření, zmocňovaly se mně pocity lehké závrati a snad i lehké paniky. A to jsem ještě musel fotografovat. Ještě že jsme si nekoupili jízdu v kabině otevřené (byly tam tři, cena 200 rublů). Jakmile jsme dosáhli vrcholu dráhy, už jsem se cítil výborně a mohl si jízdu vychutnat. Myslím že jízda trvá asi 8 minut. Z vrchu jsme viděli, že areál lunaparku by stál za prozkoumání, tak jsme po vylezení z kola vyrazili dál.
Milan

Viděli jsme z kola velkou zlatou fontánu v opravě a maxiobří funkční fontánu, tak jsme za nima šli. Od nich byly vidět velké pavilony svazových republik. Hezky upravený park. Odsud byly vidět 2 letadla a jedna vesmírná raketa, tak jsme k ní šli, ale protože už docházel čas, museli jsme se začít vracet. Viděli jsme boží atrakci. Vyvezla lidi nahoru moc vysoko, pak trošku dolů, pak zas nahoru a samospádem dolů. Na to jsme samozřejmě nešli. Dobrá byla i horská dráha, ale byla moc drahá. Byla tam jedna super otočka.



Zážitek z cesty:








Pak už cesta z Moskvy na tábořiště asi půl km od hezkého jezírka. Cestou ještě náš rukovodítěl Fík zapózoval před klášterem před sochou myslím malíře Rubense. Byli to asi bratři, protože jsou k nerozeznání.

Středa 20.července
Jeli jsme do nějakého muzea výtvarníka s parkem a kostelem uprostřed, ale nic moc, ledňáček z obchodu mně dal víc. Pak se jelo myslím do Sadovýho Posadu do kláštera, kde chtěli ale nekřesťanské vstupné pro cizince a tak všichni účastníci pronikli postupně za auty postranním vchodem.



Areál z takovou cenu nestál. Uprostřed vytékala zdravá voda, která tekla i pod klášterem. Kde teče mrtvá voda nevím. Pak jsme zašli na něco jako pizza. Bylo to dobrý. Něco zapečenýho. Pak se jelo do ženského kláštera, kde nějaký holky (možná jeptišky) krásně zpívaly. Na okně ležela kočka a dívala se ven, na okně ležela kočka a byl moc krásný den. Pak už tábořiště u jezera. Nejdřív se autobus jel projet kamsi na louku a když už nemohl dál, tak to otočil a zkusil cestu dolů přímou, kde píchnul kolo, jak řidiči druhý den zjistili. No a koupálko.

Čtvrtek 21.července
Opět už od rána slunko a hrozně horko. Nečekal jsem, že v Moskvě a teď i takhle severně od ní bude možná i tepleji než v Čechách, ale prý to je v této oblasti v létě normální. Takže ranní koupání zapříčiněné opravou autobusu se hodilo.






Pak odjíždíme k chrámu, který je vytesaný do vápence. Spíše byl, protože pak byl opravován a trošku pozměněn a už ho nebyli schopní dát do původního stavu. Prostě jim nešlo puzzle. Navíc v pokladně zas drahé lístky pro cizince.



Takže klasika, za 80 rublů by to nestálo. Lepší byl chrám - zpustlý, který komouši používali jako pivovar.



Pak dobrá jahodová nebalená zmrzka. Na zahrádce baru si dali kuřecí cosi dobrý. Pak se jelo do muzea hraček, kde jsem koupil dřevěnou hračku.



Pak jsme navštívili loď, kterou vyrobil prý sám car Petr Veliký. Viz náčrtek z té doby:



Pak zas nějaký klášter s jezírkem uprostřed. Předtím ještě houpačka u jezera a skluzavka. Večer táboříme u jezera mělkého. A místní zde mohli spatřit rozzuřeného Shrecka v jezeře, kterak odhání komáry.



Pak ještě první oheň s Kudrnou.

Pátek 22.července
Zas nějaký klášter. Ale byl vlastně zajímavý zvonkohrou, kterou na věži obsluhoval mnich a hrál dobře a Milan na to chtěl tancovat, ale já ho včas zadržel.



Pak se jelo k ženskému klášteru, ale nejdřív se šlo k ústí řeky do jezera. Řeka protože má malý spád, je klidná, jak nějaká stojatá voda a rostou v ní lekníny. Klášter nebyl ještě tolik opraven. Zajímavostí bylo, že jeptišky měly svůj současný hřbitov v areálu. Některým sestrám z hrobu rostla bílá lilie - asi symbol čistoty a nevinnosti - to si jen myslím. Zvonkohra se zde opravovala. Pak se jelo na dobré pečivo s různými chutěmi, mezi pro mě kuriózní třeba vajíčková a salámová, ale těch chutí bylo asi 20.



Pak muzeum úzkorozchodné železnice a někteří projížďka na úzkorozchodné železnici. Pár lidem se splnily sny i o kterých nikdy nesnili.



Po návštěvě muzea - jo nebylo to úplně normální muzeum - šlo se tam asi půl hodiny pěšky po písčité cestě, ale jezdily tam i auta. Kolem cesty byl krásný borovicový les. Peníze tam nevybírali, pouze 25 rublů za projížďku na drezíně. Některé nadšence ale návštěva natolik nadchla, že dali i dobrovolný příspěvek.
Jo - takže po návštěvě muzea za sledování Mrazíka jsme dorazili do Rostova. Zastavili u kremlu - neboli ohromné pevnosti. Bylo po 17. hodině, tak nás tam už nepustili. Takže jsme ho obešli jen pěšky. U břehu jezera stála loď, která vás za 100 rublů odveze (a asi i zpět doveze) na ostrov, odkud je prý krásný výhled na celý kreml. My jsme ale radši zašli do tzv. dětské kavárny, dali si zmrzlinu, zákusek, colu.
U hlavního vchodu jsme ve výšce viděli dva dělníky - tesaře, jak dostavují dřevěný vršek jedné věže. Ono většina klášterů, které jsme viděli byla buď opravená nebo na ní vládl menší nebo větší stavební ruch. Kláštery byly z doby komunismu zdevastované a postupně se rekonstruují za pomoci sponzorů v posledních 10 letech. Ty hotové dominují celému okolí a to hlavně svými - většinou pozlacenými - věžemi. A často jsou opravdu impozantní. V některých - hlavně funkčních klášterech se žádné vstupné neplatí, v dalších se ale mnohdy platí čím dál větší vstupné, především pro cizince. Mám takový dojem, že s tím, jak budou kláštery stále krásnější, stane se z nich velmi atraktivní turistická atrakce.
Večer jsme se ubytovali v nějaké ubytovně a vyrazili do místní sauny. Dověděli jsme se, že dnes je vstup jen pro muže a vydali se dovnitř neznaje ruský saunovací postup. Pozorováním Rusů jsme ale brzy pochopili, co a jak. Místní ale byli velmi družní, po prvním osaunování nás vzali do vestibulu a stále si chtěli povídat o pivu, Jágrovi, Československu a dalších věcích, kterým jsem ale vůbec nerozuměl...








V dětské kavárně








Sobota 23.července
Snídaně v 9 hodin ráno a odjezd znovu ke kremlu. Společná prohlídka s průvodcem (za 80 rublů), obsahovala 3 podobné kaple, muzeum emailů (malých lesklých obrázků) a zvonů, bylo to dlouhé, tak jsme byli ještě rádi, že už je konec. Pak ještě výběr peněz z bankomatu na nádraží. Teď jedeme směrem na Jaroslavovo.
Milan

TAJGA DUŠE
Na poušti ulic, na poušti měst
stojím tam sám uprostřed dalekých cest.
Uprostřed své velké armády motýlů,
chtěl bych Ti utrhnout překrásnou květinu.
Usmát se a jít s Tebou lehnout si do stínu,
válet se po trávě a mít duši bez splínů.
Odházet písek, orgoje chorchoje po hlavě kladivem tlouct,
osázet kytkama, přeměnit v oázu tu hnusnou poušť.

V Jaroslavi stavíme u velké Volhy. Pak jedem k chrámu, kde ale vybírají nekřesťanské vstupné, sem se vrátíme za hodinu, kdy má být bohoslužba a vstupné se nevybírá. Zatím míříme ke klášteru. Uvidím ale pirožky a skupina zatím zašla zdarma do kláštera. Na konci už chtěj vstupenky a tak se jdu radši kouknout do města na ruský trh, kde si kupuju pravý ruský slipotrenky s nápisy ruskými, abych nemusel prát v průběhu zájezdu, protože jsem to neodhadl, jak se budu potit. Pak potkávám Milana a jdem se kouknout do chrámu, kde hezky zpívaj jeptišky. Chci si koupit jejich modlitby a jeptiška u vchodu mně prodává Ruskou rojku a v autobuse si myslím, že mě jeptiška doběhla, ale stejně to bude třeba dobrý. Pak se jelo do Vologdy, kouknout na sobotní večer mladých Rusů. V parku v zahradní restauraci tesklivě pěl Rus. Kolotoče v parku, za silnicí cirkus, po řece jezdí parník a v sobotu večer je na něm diskotéka. Mě zaujal kolotoč pro velké kluky, ale měl jsem málo času pochopit jak pracuje.
















Neděle 24.července
Někteří jdou ve Vologdě kouknout na modlitbu. Pak se jede do Kirilova do největšího kláštera. Nejzajímavější byla brána k vodě, kde jsme se vykoupali. Pak jsem našel prodejnu ruské muziky a nechal si 2 CD MP3 - ruské disco doporučit od prodavačky a risknul 1 CD - ruské šansony. CD MP3 se vyplatí: 120 písniček za 90 Kč. Pak zahradní restaurace a dobrá scénky u autobusu.



V autobuse se rozbila klimatizace a tak na nás fičí horký vzduch zvenku. Škoda že autobus nemá okýnka otvírací. Pak polorozbořený klášter v Glorii, kam Ivan Hrozný odkládal své nepohodlné manželky a nakonec nechal klášter vyvraždit.






Večer táborák a kdo chtěl sauna s výběhem přímo do jezera.





Pondělí 25.července
Ráno jsem ještě zašel kouknout na klášter, poblíž kterého jsme nocovali, jsou tam nějaké vzácné fresky, ale do muzea jsem nešel. Nakoupil v obchodě, kde se prodavačky hrozně divily, co v této oblasti jako Češi děláme. Pak autobusem vyrazili dál na sever. Zastavili u pumpy, koupili si ledňáčky ve tvaru psí kosti a také 2 láhve hruškové limonády, o které jsme mysleli, že stojí 8 rublů, ale byla za 27 rublů. Dvakrát jsme prodavačku zkusili přesvědčit o naší pravdě, ale nedala se.



Vykoupali jsme se na pláži jezera Beloje. Je tak velké, že není vidět na druhou stranu a vypadá jako moře. Bylo tu i dost místních lidí (nebo lidí, co přijeli nějakými místními autobusy). Pěkná písčitá pláž, ale hrozně pozvolný klesání do vody, šel jsem asi 30 metrů a pořád měl vody po kolena.
Večer jsme za bouřky zaparkovali ve vesničce Marino, malá vesnička s dřevěnými domky, táboříme vedle ní na louce. Průvodce u svého známého Olega zajišťoval saunu. Nějaká paní nám nabízela mléko, pár dotěrných opilců nám připomnělo i tuto tvář Ruska.

Úterý 26.července
V 8 ráno snídaně, pak odjíždíme dál na sever. Stavíme v nějaké vesnici s dřevěným kostelem, vše spíše zanedbané. V malozásobeném obchodě jsme koupili pití a perníky a jeli dál. Chvílemi po asfaltce, chvílemi po panelech, chvílemi po hliněné cestě jedeme směrem do města Kargople, kde ještě nikdy nebyl ani náš průvodce. Cestou jsme narazili na klasickou ruskou dřevěnou vesnici s nádherným dřevěným kostelem. Asi půl hodiny jsme si vesnici i zavřený kostel prohlíželi, ale pak přijela na kole průvodkyně, že prý ji lidé řekli, že zde má návštěvníky a za 10 rublů na osobu nám otevřela a pěkně (rusky) povídala. Kostel byl zavřen myslím v roce 1928 a otevřen v roce 2000. Právě prý slavili v červenci 5ti leté výročí otevření. Obrazy prý lidé schovávali po celou dobu ve svých domovech a kostel zůstal zachovalý proto, že se tam skladovalo obilí. Mysleli jsme, že tam cizinec nikdy nevstoupil, ale paní říkala, že tam už měla Řeky, Němce, Finy, a nabízela nám ubytování.
Pak jsme dorazili do většího města - Kargopole, prý město uprostřed tajgy. Prohlédli jsme klášterní budovy, nakoupili sušené rybičky, poseděli v baru u jezera, na pláži se pak utábořili, vykoupali, navečeřeli,...



Středa 27.července
Snídaně v 8 hodin, spousta mušek, někteří chodí v moskytiéře už od rána.
Hodinka volny v Kargopole, návštěva zvonice, nákup v potravinách. Odjezd směrem na sever.

Jedem do jedné prý historické vesnice a tam se ubytováváme u jezera. Někteří jdou i do báni.

Čtvrtek 28.července
Jedem do Kemu, cestou stavíme jen záchody, pumpa, v Medžegorsku nákupy, u kanálu se zvedacím mostem, u jezírka a pak až u mnichů, kteří vlastní přepravu lodní na Solovky v Kemu.

Zajímavosti ze dne:











další zajímavostí je, že je tu světlo celou noc, ale to se vcelku dá čekat, když jsme 140 km od polárního kruhu. V noci se ubytováváme v místní škole a obsazujem 2 třídy. Chrapouni obsazují chodbu. Naštěstí k nim asi nepatřím. Takže nemusím být až v tak velkém průchoďáku jako oni.

Pátek 29. července
Snídaně je vcelku pozdě, čekáme až se nají místní děti. Pak se jde jednotlivě do muzea. Ač jsem ukecal ruské vstupné, tak ani za tuhle cenu se mně muzeum nelíbilo. Čekal jsem víc. Pak jsme hledali nějaký obchod a nic. Nálada bez obchodů je nic moc. Pak nám Hanka ukázala, že je kousek od školy a nálada šla prudce nahoru. Koupili jsme výborné čokoládové špičky a CD Vychoreva a CD nějaký zimní večery. Pak hřbitov.











Pak se šlo na lodičky na jezera spojená kanály.












Sobota 30. července
Ráno začíná netradičně: budí nás hláška Mileny...



Pak vyrážíme na ostrov, který je s velkým ostrovem spojen mostem z velkých balvanů, které zde kdysi dávno položili mniši, prý aby nemuseli loděmi převážet dobytek na pastvu na druhý ostrov.
Já to ale vidím jinak...
Mohlo to být třeba takhle:



Ale musím uznat že most byl krásný a dokonce tam byly tři průplavy pro malé loďky. Na malém ostrůvku bylo torzo dřevěné budovy - prý ženského lágru a jedna zděná, kde někdo bydlel a byly na pár oknech i igelity. Pak nějaká minizahrádka v bývalé hospodářské budově. Torza nějakých ostnatých drátů. Jinak gulag zde prý byl do roku 1939, pak tu byli vojáci. Ale gulagy byly na jiných místech Ruska.
Jirka

Poznámka: most je postavený z velkých ledovcových valounů a vypadá to, že ho mniši museli stavět několik let. Byl prý ale hotový za jedno léto, což v místním čase znamená za 2 až 3 měsíce.

Taky jsme se byli podívat na části ostrova, kde se prý nachází již pravá tundra. Trochu jinak stromy vypadaly. Jo a pár lidí se v Bílém moři tady i vykoupalo nebo smočilo. Voda mohla mít tak 5°C? Já nevím, koupat se mně "nechtělo".
Milan

Ještě náčrtek jak mniši stavěli první měsíc sypaný most. Náčrtek je pravdivý a vychází z dávných zdrojů jitkovského kronikáře:



O BOHÁČI
Trochu smíchu, trochu slz,
duší trochu dobrodruh.
Uměl říci: "Mám se skvěle"
moc se těšil na přátele.
Věděl totiž velmi dobře,
že když poslední kámoš zemře,
bude každá píseň blues,
skončí smršť bláznivých snů.
Prachy půjdou na otop,
on si půjde hledat hrob.
Jirka




Neděle 31. července
Snídáme dlouho. V poledne vyrážíme k Sekyrné hoře a cestou vidíme jakési velké náboženské procesí, které občas zastaví a pomodlí se. Pak vidíme kovářské trhy, kde kupuju svícen do spirály, kde lze točit prostředkem na svíčku. Jdem k Sekyrné hoře, je zde krásný výhled na ostrov a spousta dřevěných schodů, já čekal kamenné a větší. Z těchto schodů házeli vězně s přivázaným kamenem. Na hoře stojí kaple, která později sloužila k týrání vězňů. My pak šli ke dvěma poustevnám okolo jezer lesem plným komárů. Také jsme viděli mnichy na jednom molu, asi se jeli koupat. Přijeli v novým drahým velkým autě s tmavými skly. V autě měli nahlas puštěné své modlitby. Pak ještě navštívíme botanickou zahradu, naštěstí asi zavírali tak jsme neplatili vstupné 120 rublů asi. Za to to totiž nestálo, taková česká zahrádka: rybízy, lilie, růže, jabloně atd. Paní Ludmila si na zpáteční cestu stopla auto. Někteří další účastníci si stopli dokonce autobus. Tvrdili, že jen 400 metrů, ale známe je :-)). Pak jdem k přístavišti na blínu a chlazený džus. Potkáváme zde Olgu s Milošem, kteří si půjčili kolo a tak tu sedí a čekaj na šašlík.



Pondělí 1. srpna
Všichni odjíždějí na nějaký ostrov za labyrinty. Já a Milan jdem hledat nějaký důležitý kámen. Jo, smutná zpráva: v produktech došly špičky a nové špičkové letadlo pořád neletí, i kyž ho stále vyhlížíme. Kámen nacházíme na pobřeží, je na něm cosi napsáno, ale nevíme co. Pak hledáme kámen z pohlednice, ale ostrov je tak velký, že dokonce i já uznávám, že je to blbost a vracíme se k produktům. Pak přijedou ostatní a balení a následný odjezd. Na rozloučenou zrovna hraje v klášteře zvonkohra a vidíme už odhalené kovářské dílo u mola. Na lodi je víc lidí a zavazadel než při příjezdu. Děti na zádi jsou připraveny na racky a mají tašku s chlebem a hází je rackům, kteří se kolem nás slétli a chytaj chleba i ve vzduchu. Jinak zjistíme že dospělý racek má z vrchu celá křídla černá. Mládě má černé z vrchu jen okraje. Ještě zajímavost: Saudek málem nestihl odjezd lodi. Byly o trošku větší vlny. V Kemu už čeká náš autobus. Saudek uvidí polární lišku. Viz náčrtek.



Úterý 2. srpna




Probouzí nás jediný vodopád v Karélii, u kterého snídáme. Pak se jede v Petrozavodsku do přístavu, kde Fík domlouvá ruské ceny na loď. Nezná ale kapitána "lišáka".











Jo, je to tak, ve skanzenu na ostrově Fuži dostupuje "vydírání" cizinců vrcholu. Osmkrát dražší vstupné pro "inostrance" než pro Rusy je už moc a přitom skanzen zase tak moc zajímavý není. Jednotlivé budovy jsou rozmístěné po celém ostrově a tak není moc pohodlné je prohlížet.
Milan

Kdyby je chtěl někdo prohlédnout všechny, tak potřebuje daleko víc času než jen 3 hodiny co mu poskytuje loď. Silva s manželem zůstali před pokladnou. Pak jsem půjčil Jirkovi na cizinecké vstupné, aby si aspoň na hodinu šel zafotit. Slíbil, že přijde k lodi ve 13, 45, ve 13,55 totiž odplouvala loď.



Cestou ještě při jedné blicí pauze nám zapadl do písku autobus a ruský náklaďák nám ho vytáhl. Pak jedem myslím do Selo Stroje, kde jsou zajímavé pouliční automaty.



Spíme u toho Sela Stroje u řeky, která je kupodivu hodně teplá, ale kraje pokrývá moc žabinců. Večer přilétají kamarádi komáři a my se z nich málem zblázníme.

Středa 3. srpna
Jedeme do Petrohradu a začínáme Petrodvorci, o kterých jsem toho moc nevěděl a které mě uchvátily. Pro mě to nejlepší z Petrohradu. Jedná se o strašnou spoustu fontán ve velkém parku u břehů Baltského moře. Dobrá fontána byla třeba:



Prošli jsme za ruské ceny. Fontány mě tak nadchly, že samozřejmě mám DVD fontán. Pak se jede k Auroře, kterou vedou středoškoláci, ale asi nemůžou dělat 8 hodin denně a tak mají jen do 16,00 a my loď fotíme jen z venku. Pak hurá do Petropavlovské pevnosti, kde je kostel s hrobkami carů a v parku socha Petra I.



Pak prohlídka kolem Ermitáže, parkem kolem admirality k Měděnému jezdci.



Pak Něvský prospekt, kde je ale spousta aut. Fík nás navede na lodičku. Ríša vybere jízdné, asi 10x přepočítává. Plavba trvá asi hodinu, ale vcelku nic moc. Průvodkyni vypadává reproduktor a tak si drží drátek. Kapitán spravuje ampérmetr - viz náčrtek.



Jdem si koupit pití a potkáme mladého Rusa, který se chce družit, když slyší cizí jazyk.

R - Rus, M - my
.....................
R - Nechcete se se mnou družit?
R - Odkud jste?
M - Čechy
R - Znám. Jágr, vy dobří hokejisti a auta máte moc dobré, felicie, octavie. Chci si koupit octavii.
M - Není to moc drahé pro tebe.
R - Tady stojí tak 350.000
M - U nás tak 250.000 - 300.000
R - Tak já to dojedu koupit k vám
R - Proč jsou Češi tak dobří? Proč furt vyhrávaj?
M - Oni Rusy rádi poráží, protože jste nás 20 let okupovali
R - To nebyla okupace, to byla pomoc. V Čechách bylo moc špatně v 68 a my k vám přijeli pomoct.
M - Né pomoc. To byla okupace. U nás ruský vojáci stříleli do lidí. Češi byli rádi, když v 89 Rusové odjeli.
R - To je zajímavé, nám řekli, že je to pomoc.
M - Po Rusech tu zbylo i spousta ekologických škod. Jé, my už musíme, v 10 nám ujede autobus
R - S vámi se dobře hovoří
M - S tebou taky
R - Jste první Češi s kterými mluvím
(pak už utíkám od zajímavého rozhovoru a Rusa, který se moc snažil pochopit českoruštinu)

Pak jedem metrem, ale protože nikdo kromě vedoucích neví, kam se má jet a skupina se v davu ztratí, je z cesty v metru kovbojka. Ke škole nás přijede jen sedm. Fík pak přivádí další lidi, kupodivu se nikdo neztratil. V metru ale Pavle ukradli foťák. Ve škole dostáváme 4 třídy. Musíme si čistit boty. Je na to dokonce vyhrazena paní, která to hlídá. V jednu jedem kouknout na zvedání mostů, které má být podle Fíka ve 2, ale je v 1,35 a my nejdřív jdem na náměstí, kde sice hraje trumpetista, ale nechce se fotit. My mu dáváme jeden dolar a za to se mně dostává odměny, že na mě trumpetista furt řve, že ho nemám fotit, i když mám dávno foťák uklizený a tak od něj odcházím a zjišťuju, že mosty jsou už zvedlé a že tam jezdí jedním směrem lodě. Na značce zjistím, že 10 minut po srazu ve 2,55 maj na 20 minut mosty spustit, ale značka lže a mosty jsou stále nahoře, akorát lodě jezdí na druhou stranu.

Čtvrtek 4. srpna
V 8 snídaně, takže jsme nevyspalí. Pak přemluvím mladou Rusku, aby mně kopila 3 lístky do Ermitáže. Ruska mně po cvíli přinese lístky a nechce žádné peníze, prý bezplátno. Tak vejdem dovnitř a Ríša nám kazí radost, protože všichni v galerii mají bezplatný lístek. Protože každý první čtvrtek v měsíci je bezplatný. Nechápu, proč teda vůbec vydávaj lístky. Samozřejmě rentgen před vstupem. Zde nakreslím náčrtek toho, co mě zde zaujalo.



Dostáváme plánek Ermitáže, podle kterého se dá v rámci možností orientovat. Na prohlídku jsem si dal asi 3 hodiny, takže většinu místností spíše proletím, abych si udělal o Ermitáži jen takovou kompletní představu. Oproti moskevské Treťjakovce je tady i hodně soch, egyptských vykopávek, ale mně se nejvíc líbí obrazy, tak jsem si koupil i knihu o obrazech.
Po Ermitáži ještě rychlé nákupy suvenýrů v Petrohradě a odjezd do blízkého Carského sela - zámečku s jantarovou komnatou, my si ale prohlížíme jen přilehlý, pěkně udržovaný park.
Večer přijíždíme do Novgorodu, téměř v centru města děláme večeři, někteří se koupeme (já jenom do půlky těla) v dost studené řece, obhlížíme kreml ohraničený vysokou cihlovou zdí, procházíme se parkem, plným mladých bavících se lidí. Odjíždíme spát kamsi za město, někteří spí u chrámu, někteří spíme u řeky.

Pátek 5. srpna
Dopoledne si doprohlížíme Novgorod, "někdo" si kupuje spoustu levných CD a DVD, pak odjíždíme do Pskova - města téměř u ruských hranic, víc než prohlídce památek se ale věnujeme nákupům. Večer odjíždíme směrem k ruským hranicím, čeká nás noční přejezd.

Sobota 6. srpna
Někdy brzy ráno, krátce po půlnoci, dorazíme na ruské hranice, čeká nás tradiční zrentgenování zavazadel, ale při kontrole dokladů celníci zjišťují, že registrace na Soloveckých ostrovech nám skončila před týdnem a jak to, že od té doby nejsme nikde registrováni. A že všichni musíme zaplatit pokutu. Pak prý jim to přišlo moc pracné (aspoň tak nám to vyprávěl náš vedoucí), tak si vybrali k potrestání jen našeho vedoucího. Sepsali s ním složitý dvoustránkový protokol, sejmuli otisky prstů a zaplatil pokutu 1000 rublů. A kromě toho ho k projednání přestupku pozvali na úterý do jakéhosi neznámého města (to už jsme samozřejmě dávno v Čechách). No já bych měl možná strach, že při příští návštěvě mně může jejich počítač dělat problémy. Pak jsme projížděli několik dalších hranic, nevím na kterých, možná lotyšských byl zase nějaký problém, rentgenovali celý autobus, nevím jak, my jsme vystoupili, pak jsme dlouho čekali, prý chtěl celník úplatek, když si náš vedoucí stěžoval nadřízenému celníka a říkal o vyžadování úplatku, prý mu odvětil - nedivte se, má malý plat a do práce to má daleko.
Dopoledne jsme dojeli poblíž Kaunasu v Litvě (jo ještě ráno jsme měli zastávku u nějakého chráněného vodopádu). Někteří jsme postavili stan a odpočívali po nočním přejezdu, většina ostatních ale odjela nějakým místním autobusem do Kaunasu. Setkali jsme se s nimi až k večeru. Pak už jen odjezd směr Brno.

Neděle 7. srpna
Po nočním přejezdu dorážíme kolem 11. hodiny dopoledne do Brna. Vedoucího jsme nechali v Českém Těšíně už ráno, někdo vystoupil i v Olomouci.

S Kudrnou jsme se dostali do míst, která bychom sami v životě nenavštívili... města a vesničky nad Moskvou, putování tajgou, ruskou saunu, určitě ani ty Solovecké ostrovy...
Za 3 týdny nelze poznat celé Rusko, samozřejmě jsme mnohá místa jen v rychlosti proletěli, ale díky moderní fototechnice si vše můžeme připomínat napořád.
Milan