... A UŽ JE TU LÉTO... A MY JEDEME NA AKCI BÝLÝCH PSŮ:
Rudohorie.
29. 6. 2001 - 7. 7. 2001
Bédépé prezentaci prý nedělá do kroniky, které se prý říká Deník, ale když je to akce Býlých psů tak napíšu aspoň koho vidím: Modrookou Sáru, pana T (Milana), Myšáka, Asena, Tamara, Tomáše z konzerváren, Prka, Honzu, sebe, a čtyři další Býlý psy, které zatím neznám jménem.
Jirka



Zajímavostí této akce Býlých psů je, že vůbec nevede do Rudohoří. Ale to vůbec nevadí. V pohořích Planina nebo Muráňská planina (nebo kam to vlastně půjdeme) bude jistě také hezky.
1. den - sobota
-setkání na nádraží v Bánské Bystrici
-návštěva hradu ve Slovenské Lupči
-cesta
-občerstvení v hospodě v Lubietové
-koupání v potoce
Milan a Jirka

Pak jsme se vydali k našemu nocležišti na kopci ze kterého byl skvělý výhled a s Myšákem jsme viděli i západ slunce. Rozdělali oheň, pojedli a uložili se do vysoké trávy. V noci naštěstí nepršelo, ale ráno nás probudilo sluníčko, které děsně pálilo a tak jsme se vydali na cestu. Kluci vyprosili vodu a vydali se k chatě pod Hrbem. Tam měli ještě nějaký párky a pití. Paní majitelová se nám po tom přišla omluvit, že toho mají málo a nabídla další párky, tatranky a zmrzlinu. Když jsme se dostatečně přežrali a přepili, vydali jsme se na kopec po červené (nevím - možná Hrb).

Zde začalo pršet, tak jsme se zakuklili do svých pláštěnek a igelitů. Ještě před deštěm jsme na vyhlídce pozorovali blesky a jak k nám přichází déšť. Přestože jsme byli bez Asena, vydali jsme se na cestu. Měli jsme mapu a tak jsme hledali podle ní seníky, ale nenašli jsme nic, až nakonec se objevila velká chata lesáků s dvěma verandami pro alergiky a se seníkem pro ostatní. Rozdělal se oheň, dorazil Asen, povečeřelo se, zpívalo se a taky jsme se seznamili s jakymsi Čechem a holkou, které přilákala Viktorova píštalka. Do rána jsme vcelku uschli a navíc bylo celkem pěkné počasí. Vydali jsme se po červené dál a na rozcestí jsme odbočili po zelené k Havraním skalám. Ale podle mého byly nic moc. Pak jsme na jednom místě poobědvali a pokračovali po zelené a tady někde se příběhy Bédépáků rozchází, protože zde byly jahody a já šel poslední. Shýbnul jsem se asi pro 10 jahod a to bylo osudové. Mezitím se mně ztratila značka i Myšák, který šel přede mnou. Volal jsem na Myšáka, ale když jsem nic neslyšel, vydal jsem se po jedné cestě dolů, která však skončila a tak jsem se tam různě prodíral bažinou, lesem a potokem, až jsem došel na asfaltovou silnici. Věděl jsem, že se má jít k jakési přehradě, tak jsem si tipnul směr a skutečně jsem k ní došel. Ale protože byla vypuštěná, tak jsem jí jako přehradu neuznal a pokračoval po cyklostezce k nějaké lepší přehradě. Asi po hodině a půl jsem potkal mladého slovenského cyklistu, který mně sdělil, že přehrada je na opačnou stranu. Tam jsem ke svému údivu našel všechny BP a BDP, kromě Milana, který mě šel hledat. BP pokračovali po červené a já čekal na Milana, který ale přišel z jiné strany než měl. Společně s Milanem jsme se vydali po červené a hovořili o svých zážitcích, že jsme přehlídli, když červená odbočila. Po chvíli jsme usoudili, že jsme se ztratili znovu a Milan se nechal ukecat, že to mrsknem nahoru lesem. Přelezli jsme jakousi ohradu, o které Milan tvrdil, že je pro šelmy a dostali se do jakéhosi pralesu. Tím jsme se prodrali k další ohradě, která byla už skoro na kopci, ze kterého byl pěkný výhled a skvěle se tu rozlíhalo:

Ale Milanovo kuňkání slyšet nebylo. Navíc jsme našli červenou, tipli si kde je správný směr a dorazili na obrovskou louku, taktéž se skvělou ozvěnou, ale nemohli jsme najít červenou, ani BP. Nakonec jsme našli červenou, ale nebyli jsme si jisti, jestli nejsme dál, než jsme měli být. Viděli jsme v dálce velké světlo, které Milan prohlásil za dva ohně BP a BDP. Nakonec se nám jednou místo ozvěny ozvaly z lesa kluci, ale samozřejmě bez ohně.
Jirka


Nesbírejte lesní plody, když jdete poslední.
H.Pawlovská.

BP měli postavenou plachtu, ale byli v dost pokáceném lese a my se museli ubytovat o kousek dál, ale plachtu jsme nedávali, protože bylo přímo nádherně. Pochytali jsme si vzájemně klíšťata, pořádně se přežrali a šli spát. Ráno začlo pršet, ale my byli dost líní a tak jen Milan plachtu přetáhl a my měli ráno vše promočené a tak jsme konečně plachtu natáhli. Ale za chvilku přijeli dřevaři s nákladákem a začali kolem nás řezat a stahovat dřevo. Všici byli sbaleni asi do 15 min. a šli jsme dál po červené. Část z nás načepovala vodu u dřevařů a došli jsme k odbočce se žlutou, kde jsme viděli ovce a pár velkých Laur.
Jirka


Nemluvte, když už jste zbyli pouze dva.
H.Pawlovská .

Dne 2. července se Jirka zavázal, že za odměnu, že ho Milan hledal, když se ztratil, pozve výše jmenovaného /Milana/ na večeři, včetně dopravy*), do čínské restaurace v Havlíčkově Brodě.
*)to jsme sice nedomlouvali, ale bylo by to pěkné gesto od rozumného člověka.
Milan

Že by dnešní ráno?

PS: Najděte na Jirkově obrázku 10 nelogických detailů.
Milan



Nikdy neslibujte dětem čínskou večeři. Oni totiž slibům věří.
H.Pawlovská.

Po žluté značce jsme sešli do Čierného Balogu, kde jsme se občerstvili v místním obchodním domě a dorazili jsme se v nádražní restauraci (někdo haluškami a my ohnivou směsí). Pak jsme se přemístili o 10 m do bufetu. Ještě jsem zapomněl, že v restauraci se k nám přidal Januš s Petrem. V bufetu se hrálo a také stále pršelo. Místní ze železničky nám nabídli k přespání 3 vagony, když jim přispějeme na železničku. Ale to neznali BP a BDP. Myslím, že jim nikdo nic nedal a navíc se spousta lidí u nich vysprchovala, čímž železničce asi moc nepomohla.

BP hráli s místními i po zavíračce bufetu na kytaru. Ráno se k nám přidal Hynek a rozhodlo se, že se železničkou vůbec nepojede a jelo se autobusem do Brezna, na nádraží se od nás oddělil Myšák a Prk. Kluci šli na polívku do restaurace a my jsme odjeli vlakem do stanice Zbojná. A jak to bylo dál to už vypráví:
PRAVÁ KOŇSKÁ POHÁDKA









Jirka

Pár rozumných slov :
1)Případní zájemci si opět můžou nad Jirkovými obrázky zahrát hru, tentokrát na téma: NAJDĚTE V PRAVÉ (HA,HA) KOŇSKÉ POHÁDCE COKOLI LOGICKÉHO.
2)Co se ztráty foťáku týče, nejpravděpodobnější scénář je ten, že když mně Jirka přehraboval batoh, aby mně vyrval kus chleba, asi někam foťák odložil a... ale možná bylo všechno jinak.

Pravda někdy je jasná a nemusí být zobrazována na půlce deníku BDP.
Milan

Falova hora byla zarostlá, takže tam šla pouze část lidí. Pokračovali jsme do sedla po červené, kde Viktor pískal na píšťalku a krásně se to údolím rozléhalo. Část z nás u studánky nabrala vodu a šlo se dál. Stále se zatahovalo a už stejně bylo dost hodin a tak jsme našli rovná místa a postavili dva přístřešky. BP rozdělali oheň a zpívali, my je poslouchali z dálky a brzy usnuli. Sprchlo myslím málo. Ráno Milan zkousel delat na ohni puding z vody. Neco vzniklo, moc dobré to nebylo, ale syté určitě. Honza zašil své kalhoty, které vypadaly... viz náčrtek:

Dále jsme pokračovali po červené, u studánky nabryli vodu, viděli zmiji na cestě, jeden krásný výhled a na velké louce pojedli, kde nás sluníčko málem vysušilo. Pak jsme došli k místu Studňa, kde jsme zase pojedli a Asen vypral své trička. Naše ponožky prát nechtěl. Pak nás na cestě chytil malý déšť, který jsme přečkali pod stromem a kousek od hradu jsme našli tábořiště, kde nás slovenští trempi pozvali k ohni a zde jsme také zůstali přes noc. Pár žíznivců se šlo občerstvit a hrát na kytaru do hospody u hradu a my zpívali u ohně. Ráno vstáváme vcelku pozdě, všichni ostatní jsou dávno pryč a my ještě jíme a nejsme sbaleni. Milan se bojí se mnou na skále a zbaběle utíká.
Jirka


Někteří ráno vstávali už v osm. V ležení to vypadalo jako po boji. S usměvavými Slováky jsem si uvařil snídani. Byla opravdu dobrá (slovenská vepřová polívka). Potom se chalani rozloučili (byli opravdu moc milí, zvlášť jeden byl nevinně smyslný), a já čekal až se ostatní proberou. To se stalo až tak kolem jedenácté. Vyrazili jsme na hrad rozděleni do dvou skupin. Nechali jsme bágly u hospody a drali se dále nahoru. Hrad byl opravdu velký a pár zdí z něj ještě zbylo. Byly tam moc pěkné vyhlídky do okolí a našly se tam i jahody. Po úspěšném absolvování prohlídky jsme zakotvili v hospůdce a čekáme na bouřku.
Honza (z Ostravy)

Takhle nám Honza z Prahy nakreslil náš pobyt u studánky:


Po té co bouřka nepřišla jsme se šli kouknout na huculské koně, ale po koních se slehla zem, a tak jsme pokračovali po žluté do Červené skály. Cestou se pár lidí ošplouchlo v potoce, zjistili jsme, že Červená skála se jmenuje nejspíš podle lomu s červeným kamením, stihli jsme před zavíračkou v bufetu u nádraží koupit pár dobrot a protože vlak ke Březnu jel až ve čtvrt na dvanáct, rozhodli jsme se přiblížit k jeskyni Bystrá autobusem do Podbrezové. Ještě na zastávce se nám snažil pomoct jakýsi geolog, akorát stále nevěděl jak a pak nás oslovil jakýsi ochránce přírody se svoji bandou ve džípu. Ptal se nás kam jdem. Tomáš mu odpověděl, že do Března. A tak ani nevíme, proč se nás ochránce ptal (třeba nám chtěl nabídnout laciné ubytování a pohostinnost). V Podbrezové jsme vystoupili na druhém konci od jeskyní a začali jsme hledat hospodu na jídlo. První zavírala, v druhé byla diskotéka a v třetí jsme se konečně pořádně přežrali, trochu zazpívali, málem div neusli, přesunuli se na železniční stanici a kousek od ní na louce se ubytovali. Ráno nás sluníčko probudilo asi po osmé, ale vlak v 8,45 jsme stejně nestihli. A tak jsme se ... na jeskyni a jeli do Bánské Bystrice. Tam koukli na náměstí a pak šli do slovenské vinárny se slovenskými specialitami. Pak jsme se rozdělili zhruba na polovinu, co zde zůstane do večera a druhá uháněla na vlak, ve kterém právě jsme. Ale pro mě z nepochopitelných důvodů nejede do Žiliny, ale jen do Vrůtek.
Jirka

Jen jedna poznámka: Náš "Plesniváček" Jirka již nemá kapesník, a tak místo něho používá velké tričko.

Milan

V Žilině jsme nasedli na rychlík Beskyd, v Ostravě vystoupil Asen, Tamar a já, já a Tamar jsme přestoupili bez Asena na rychlík na Pardubice, Tamar se Sárou se odpojili v Olomouci a já dojel do Pardubic. Protože mně ale už nejel vlak a na pardubickým nádraží se mně nelíbilo, jel jsem osobákem do stanice Pardubice - Opočínek a protože byla velká bouřka, lehl jsem si hned vedle tratě, zabalil se do plachty a trošku se prospal. Teď čekám na vlak na Pardubice, ale nevím, jestli pojede. Píšou tam, že vozy 1. a 2. třídy nejedou v neděli, ale vlak jet asi má, tak nevím, co přijede.
Jirka

Fotky :


Slovenská Lupča.


Kluci hasí ohen .


Chata pod Hrbem .


Čekání na déšt na Hrbě se povedlo.


Naše chata . Verandy pro alergiky a seník pro normální lidi.


Pod Havraními skálami jsme stále ještě všichni.


Ráno probuzeni dřevorubci.


U dřevařů nabíráme vodu.


Občerstvení v Černém Balogu u sámošky.


Na ručně poháněné drezíně.


Zde jsme vystoupili a ztratili foťák.


Čekáme, až ho Jirka přinese.


To chlupatý není Tamar, ale medvěd. :))


Spíme kousek od Falovy hory a jsou zde krásné pohledy na skály.


Milan se neúspěšně učí otevírat rybičky v protlaku .


Na Muráňském hradu.


Modelové se přeskupili .


U vstupní brány .


Pod Hradem Tomš hraje o sto šest.


Pivní občerstvení .


Cesta do Cervené Skály nás donutila k odpočinku .


Našli jsme motorest.


Mumie na louce u trati v Podbrezové.