Rokštejn a Střeliště
30.5.2003 - 1.6.2003

Na této akci bylo zajímavé především, že „stálí a žádaní“ BDPáci se zde nevyskytovali: buď se jim nechtělo, nebo se vyskytly „objektivní důvody“ - což jsem zjistil až ve vlaku z Olomouce a Brna. Vystoupil jsem nakonec v Přímělkově sám. Na zastávce mě čekali Jirka, Sára a Laura. Po nějakém čase jsme se dočkali i Milana, Šotka, Asena a Myšáka, kteří přijeli ve směru od Prahy. Oproti inzerovanému „lákadlu“ v podobě přespání v hladomorně jsme nakonec na Rokštejn nedošli - navíc tam mířily davy skautů, skautek a vůbec školních dětí, včetně různých pochybných individuí, která oproti očekávání nepatřila ani k BP, ani k BDP. Utábořili jsme se nakonec kousek od hradu poblíž řeky (spíše potoku, ale i tak ho nebylo nejjednodušší překonat) Brtnice a louky plné klíšťat, jak zjistil jako první Milan. Po večeři nám ještě Šotek hrál a zpíval povětšinou baladické až truchlivé písně (nepočítám v to úletný přídavek v podobě Princezny ze mlejna). Také se nám ztratil Jirka. Uviděli jsme ho až další den ráno, kdy jsme postupně vstávali a opět usínali, pálili nezodpovědně rybu a igelit a čekali (možná marně, ale to ještě nevím) na nějaké přírustky z Brna. Projíždí traktor, třeba to budou oni...
Vašek

S tím traktorem to je sice pravda, že tam pouze projížděl, ale my jsme se v zápětí objevili. Tedy pěkně pěšky. Já - jinak Ríša, Igor, Ondra, Béďa a Mirek. Naše pětice, která dorazila z Brna vlakem, urazila na místo setkání s hlavní skupinou celých 1,5 km z Přímělkova ke zřícenině Rokštejna. Tu jsme si prohlédli společně se skupinou mladých cyklistů a vyrazili na pěší výlet do Brtnice. Jelikož nám krásně svítilo sluníčko, dostali jsme chuť lehce se smočit. A jak už to bývá, je lepší vždycky smočit někoho jiného :)) První byl na řadě Myšák, kterého „tropické vedro“, dle našeho mínění „dostalo“ nejvíce :-) Ten „nadšený“, že je mu dopřáno první koupele, nesobecky „doprovodil“ Jirku a poté podobně oba „dopřáli“ Šotkovi. Musel jsem počítat s tím, že dojde i na mne, jelikož jsem nadšeně „spolupracoval“ a „zbavil“ jsem se předem věcí, kterým by voda příliš neprospěla :) V říčce, do které jsem byl doprovázen dvěma „asistenty“, jsem se „utkal“ s Myšákem, kterému se povedlo mne celkově namočit. Stejný osud potkal i Béďu a Mirka. Jediný Igor, který se zřejmě vody bojí, utekl. Myslím, že není všem dnům konec a my se dočkáme. Uvidíme :))
Mezitím jsme dorazili do městečka Brtnice, neodolali jsme a dali menší občerstvení, které nám zabralo 2 hodiny. Vidím, že se všichni pomalu (ale velice pomalu - pivo začíná působit :)) zvedají a tak tedy zatím končím s psaním. Věřím, že se ještě někdy ozvu :)).
Ríša


Vše to začalo hned ráno. Vstávám do nového dne hned s proviněním, že jsem nevstal hned v 5,00 hod. ráno a tímto promeškal částečné zatmění slunce. Vklouznu do šortek, kafe už mám na stole, namítám, že bychom si ho mohli dát na balkóně, ale už zase musíme spěchat na nádraží, že prý jede vlak někam prý k Třebíči. /S tím kafem to ale bylo trochu jinak. V době, kdy jsme vycházeli z domu, Béďa prohlásil: „Nedáme si kafe na balkóně?“/ - Mirek má vždycky pravdu. A tak kafe na balkóně nebylo. Poněvadž nesmíme být poslední jako vždy, musíme být prý na nádraží trochu dříve, a tak dobíhám šalinu s vyplazeným jazykem a se zlepšující se náladou (počasí se opravdu vydařilo, míříme na nádr.).
Přijeli jsme na nádr poslední jako vždy. Ríša mě přivítal se slovy „Vypadáš jako vyvoraná myš“. Ríšu odbydu - vypadáš také dobře. Zjišťuju, že dostávám hlad, ale pánové zase někam spěchají. Vlak nám prý odjíždí až z 5. nástupiště. Cestou kupuji ještě bagetu, kluky potkávám až ve vlaku. Nálada je náramná, Ríša probudil svým zpěvem celý vagón, ale všichni nás měli rádi (nikdo nenadával). Cesta uběhla velice rychle, skoro celou dobu jsme hráli karty. Paní sedící naproti nám se tvářila pobaveně, asi pochopila špatně mou samozřejmě pravdivou odpověď, že mám kule, žalud, načež kluci chtěli, abych jim je hned ukázal. Vystupujem v Přímělkově. Cesta vede podél potoku. Toto bylo pro pár lidí osudné, dokonce i pro mě. Ani jsem moc neprotestoval a zase po 3 týdnech jsem se nedobrovolně vykoupal. Po seznámení se s rozvalinou Rokštejn pokračujem do Polnice, prý je tam vyhlášená hospoda (sliny mi při této vzpomínce ještě teď vytékají z úst, poprvé v životě jsem si objednal jakýsi plou. Další asi 4 km prožíváme ve stresu, zažili jsme strašnou průtrž mračen, kterou jsme vcelku v pohodě zvládli v radostické nalévárně. Po bouřce jsme zvládli výstup na Jalovec, kde po opití a přejedení ulehli do útulných chatek.
Bylo to hezké a poučné, ovšem výlet k vysílači (hájenky, Javor) byl mnohem víc adrenalinový, prý tam někteří bojovali sami se sebou. Těšíme se na další akce.
Bedřich a Mirek





A je to tady. Včera jsem sliboval, že o mně ještě uslyšíte... Věřím, že to všichni jen uvítáte, neboť můj popis zdejších skutků je poutavý a objektivní :)) Včera jsem se loučil odchodem z restaurace v Brtnici. Opomněl jsem příjezd Davida z Velkého Meziříčí, zvaného „Oslík“. Jeho návrh a odvoz báglů jeho „folcíkem“ nakonec všichni uvítali s nadšením, neboť brzy zjistili, že jim dělá problémy i chůze bez zátěže :)) I když se to zdálo téměř neskutečné, všichni nakonec vzdálenost 4,5 km, které nás dělilo od Radonic zdolali, přestože se začalo blýskat a bouře byla na spadnutí. Sice už většina z nás lehčí déšť „okusila“, to hlavní nás čekalo pod dřevěnou stříškou místního koupaliště, kde jsme nejdříve pasivně sledovali mohutnou průtrž mračen. Po krátké době jsme museli zaujmout místo uprostřed, kde jsme se vzájemně zahřívali a ustupovali před prosakováním stříšky. Naštěstí pro nás liják asi po 40 minutách přestal. Měli jsme sice od majitele koupaliště slíben odvoz do Jalovce Avií, ale nakonec z toho sešlo. Takřka půlhodinový rychlý přesun mokrým terénem, nás poněkud vyhladověl. Nebylo tedy divu, že jsme skončili v restauraci místního rekreačního střediska. Smažený sýr nikdo takřka neodmítl. Dokonce ubytování v útulné chatce pro přesný náš počet 13 lidí odmítli skrz psy jen Jirka s Milanem.
Dyxy

Já, Milan a psi jsme našli skoro rovné místo, natáhli plachtu a koukali na bouřku, která ale byla 10 km daleko, protože jsem napočítal do 30. V poledne jsme přišli k Jalovci, kde Šotek provozoval své hry. Najedli se, Šotek si doběhl pro auto a byl zde brzo, na to že Přímělkov je od Jalovce asi 10 km po značce. Jestli nekecal a nejel vlakem :)) Ale ne on je asi opravdu sportovec. No a pak už jsme se postupně rozcházeli. My s Milanem šli do Číchova na vlak do Přímělkova, kde mně Šotek nechal za stěračem blatouch, který mně doma ve váze dlouho vydržel.
Jirka


Naše nocležiště.


Rokštejn vykukuje.


Z Rokštejna pohled na mapu a zbytek výpravy.


Rokštejn.


Sušení promočených věcí.


Sára hraje fotbal.


Brtnice zámek.


Brtnice před hospodou.


Brtnice v pozadí.


Naše nocležiště.


A nocležiště psů.


Šotek před chatou.


A další před chatou.


Oběd.


Psi čekají před hospodou.