První jarní vandr
9. - 11. dubna 2004

Do Pohledu jsme přijeli se Sárou a Laurou autem. Petr Slováček nikde, v devět přijel Milan. Mysleli jsme, zda neuvízl v Brodě a tak jsme jeli do Brodu kouknout zda tam není. Po neúspěšné a možná hloupé misi jsme nechali auto v Pohledu a vyrazili po červené. Ve tmě jsme ji brzo ztratili a tak někde za Simtanama a Stříbrnejma horama jsme zapadli do lesa. Byly hvězdy a plachtu jsme nenatahovali. Měli jsme na sobě všechno oblečení a Milan vzal ještě deku. Byla nám však zima na nohy, přestože jsme měli dvoje ponožky. Ráno bylo krásný - ptáci zpívali jak o závod a sluníčko nás zahřálo na provozní teplotu. Napojili jsme se na červenou značku. Prošli kolem nádraží ve Stříbrných horách, dále kolem Kateřinského kostela podél tratě k Pribině a dál do Přibyslavi do cukrárny. Milan zjistil od prodejce stromků, že příští týden už na náměstí prodávat nebude a šli jsme starou tratí z Přibyslavi do Ronova, kde jsme znovu našli červenou, která nás však k hradu nezavedla, protože kolem hradu jsou všude ohrady s různým zvířectvem. Jedna paní nám ukázala, jak se tam oklikou dá dostat, ale my jsme to vzdali (protože už jsme ho kdysi viděli) a šli podél ohrady dál.
Jirka

Prošli jsme ještě kolem "Konce světa" a utábořili se pod Rozštípenou skálou. Krásný místo v údolí u řeky, ale protože začalo krápat, natáhli jsme plachtu na začátku lesa, kde byl ale hodně vysoký sklon.



V noci nakonec hodně pršelo, ale spalo se dobře, až na ten sklon. Ráno jsme viděli první vodáky a protože Laura se Sárou na každého turistu štěkali, museli jsme vstávat.
Přes hodinu jsme čekali na vlak, ale pak jeli zadarmo. Průvodčí to s prací flákal, objevil se až před naší výstupní zastávkou a už nebylo moc chuti úřadovat na obou stranách. Tak skončil první letošní vandřík.
Milan






Po první noci venku



U mostu



Před kostelíkem



Cukroví z Přibyslavi



Ztrouchnivělý most



Opět na konci světa



Západ slunce nad hlavní tratí



Druhá noc už pod plachtou



Louka



V čekárně



Laura na fotce vždy bílá



Sára zblízka



Milan po dvou dnech venku