Potštejn.
19. - 21. dubna 2002




Tak jsme s Laurou vyjeli v 17,50 z Chotěboře. Jeli do Pardubic a pak Hradce Králové. V Hradci měl jet aspoň podle mě přímý vlak do Potštejna. Jaké bylo ale zděšení, když jsme s Laurou odjížděli z Týniště a ve druhém vlaku jsem viděl Honzu. Ten vlak totiž přímý nebyl a měl jsem v Týništi přestoupit. Začal jsem hledat v jízdním řádu cestu zpět, za chvilku mně pomáhala i ochotná průvodčí ve svém řádu. Než jsme zjistili, že se na Potštejn už dnes nedostanu, byl vlak asi o čtyři stanice dál. Vystoupil jsem v nějakých Plkůvkách. Šel jsem k lesu, kde si rozprostřel plachtu, po které mně ale Laura skákala tahajíc můj batoh. Moc jsem se nevyspal, ale ráno mně přesto ujel vlak do Týniště v 4,45. Koukal jsem v leže jak odjíždí. Tak jsem jel dalším, ale to už nenavazoval přestup na Potštejn. Jela stejná průvodčí jako včera a tak nás nechala jet do Týniště zdarma. Teď jsme v Týništi a čekáme na vlak do Doudleb, odkud by jsme chtěli jít pěšky po žluté.
Jirka

Tento vandr začal zcela zvláštně. V Týništi mi bylo divné, že nikde nevidím nastupovat Jiřího z Jitkova, ačkoli náš vláček měl jenom čtyři vagónky. A tak jsem si říkal, že jede od Letohradu. No a pak se ozval telefon a Jiřík oznamoval, že sedí v jiném vlaku a dorazí až ráno. No a tak jsem vystoupil v Potšttejně ještě s jedním klukem a ukázalo se, že je to Milan z Chotěboře. A pak jsme se vydali po značce přes městečko na hrad. Byl krásně nasvícen a zářil do okolí. Došli jsme až nahoru, ale tam se ukázalo, že hrad je zavřenej, a tak jsme hledali nocleh v lese. Byli jsme ovšem bez plachty a modlili se, aby nepršelo. Celkem nám to vyšlo. Ráno nám volal Jiřík, že vyráží z Doudleb. Rozpršelo se až ráno v 9, ale to už jsme vstávali a šťastně se setkali s dalšími BDPáky Laurou a Jirkou. Po krátké snídani jsme se vydali dobývat hrad.
Honza

Vstoupili jsme čtvrtou hradní branou do hradu. Na prohlídku tam čekala mladá rodinka s jedním děckem v kočárku. Zakoupili jsme vstupenky a pod střechou čekali na průvodkyni. Ve čtvrt na jedenáct nás průvodkyně seznámila s bohatou historií hradu, jenž několikrát změnil majitele (často proto, že majitelé proflámovali všechny peníze) a několikrát byl přestavěn. Z historického hlediska byla zajímavá kaple se třemi schodišti. Prostřední je kopií schodů, po nichž stoupal Ježíš. Po těchto schodech se dodnes nechodí, nanejvýš po kolenou s modlitbou na každém schodu. Na hradě jsme též viděli, kam až vede lidská chamtivost. Poslední majitel uvěřil pověstem o loupežnickém pokladu pod hradem, a proto jej při hledání zlata podkopal. Statika hradu se tak naušila, až se zdi začaly řítit.
Na "kosení" trávy používají kozy. Neviděli jsme je však při činnosti, ale v ohradě.
Po prohlídce hradu jsme si objednali párky a já ještě čaj. Bohužel jsem si jej neužil. Při vyndávání sáčku jsme si jej převrhl.
Prošli jsme zbytky hradního opevnění a po červené zamířili na Litice. V lese jsme dali sušenkovou pauzu. Když kolemjdoucí turisté viděli, jak vyndávám něco z batohu, zeptali se mne, co prodáváme.
Cesta pokračovala krásným údolím Divoké Orlice. Na jednom místě byl na břehu zbytek starého stromu, natřený na modro - bílo. Tenhle "totem" na první pohled jako nějaká postava.
Za lesem se objevila chatová osada a od ní jsme viděli zamlžený hrad Litice na kopci. Cajda zajásal a musel si to zase vyfotit.



Prošli jsme vesničku a vydrápali se na hrad. Litický hrad je, navzdory tomu, že byl delší dobu nevyužíván, zachovalejší (alespoň jeden palác) než Potštejn. Asi proto, že si jej nepodkopali. Hrad jsme si prohlédli s průvodcem, který po prohlídce rád zodpověděl Honzovy dotazy. Honza si ještě koupil povídání o hradu.
Milan (z Chotěboře)

Mezitím jsem si prohlédl hrad já. Pak jsme pokračovali po červené přes Litice, vzhůru do strmého kopce za nádražím. V kopci si dali svačinku a před Českou Rybnou povídali u kapličky na lavičce. Za Hejnicí u hřbitova jsme se na lavičce znovu posílili. Volal Milan, který byl již na Žampachu a tvrdil, že zde není červená, zřejmě aby nemusel naproti. V lese jsem se marně snažil přemluvit kluky, že na Žampach nepudem a Milana tam necháme čekat. Ani když jsem slíbil hotel s teplou vodou. Když jsme byli v Žampachu vesnici, ještě jsem naposledy zkusil kluky přemluvit, že půjdem rovnou do Letohradu. Marně. A tak jsme na kopci potkali Milana z Brna. Udělali salámovou děsně slanou polívku. Spali jsme přímo na hradě, ale dost zde profukovalo. Ráno Laura hlídala hrad proti turistům. Nasnídali se a vyšli na cestu do Letohradu. Ve 12.00 jsme to zapíchli nad jednou vesnicí a jedli. Honza tvrdil, že až kohout 3 krát zakokrhá vstanem, ale ani to nás nepřinutilo vstát. Asi kolem 13,00 jsme se tedy konečně zvedli a šli na Letohrad. Ještě jsem zapomněl, že se Laury báli perličky a přelétli kvůli ní cestu, ale myslím, že Laura kdyby měla křídla, tak by letěla přes cestu strachem dřív. Viděli samotu, kde měli snad všechny druhy domácích zvířat. Nad Letohhradem jsme sedli na lavičku a sledovali závody aut. Pak jsme šli kolem zajímavé kaple a pod ní byl pramen, zde jsme doplnili vodu. Na náměstí jsme zjistili, že jsme si Letohrad spletli s Velehradem a zde ten ohromnej kostel není. Tak jsme nakoukli do zámeckýho parku a šli k muzeu, kde měla být i restarace. Restaurace byla super, ohromná a zajímavě dělaná. I jídlo bylo fajn a nikdo už si nechěl dát zmrzlinový pohár. Číšník nám řekl cestu na nádraží, ale nevím proč, šli jsme na druhou stranu. Nakonec jsme se všichni na nádraží sešli včas a dali i zmrzku. Pak jsme jeli do Ústí nad Orlicí, kde se naše cestty rozešly. Já odjel první s Laurou do Pardubic a po mně Milanové do Brna a Honza do Ostravy. Jinak jsme se shodli, že Milan (z Chotěboře) asi vidí hůř, když viděl Litice v mlze. Já, Honza a dokonce i Laura v Liticích žádnou mlhu neviděli.
Jirka

Jen stručně akce z mého pohledu:
Protože jsem se mohl k vandru připojit až v sobotu odpoledne, původně jsem váhal, jestli má smysl vůbec jet. Nakonec jsem ale jel a určitě jsem nelitoval. Bylo krásně a docela jsem se odreagoval.
Jeden poznatek jsem ale přesto získal - tento vandr organizoval Jirka, ale jako vždy zabloudil, tentokrát již první den, a nechal zbývající účastníky samotné, bez plachty a napospas počasí. Naštěstí pršelo až ráno. Rada zní: Organizuje-li akci Jirka, berte si s sebou záložní plachtu proti dešti.
Jirka

Fotky :


Shledání.

Zničená kaple na Potštejnu.

Kaple-stojící.

Kaple-Milan, Laura.

Rozesmátý Honza vychází z kaple.





Hradní brána č ?

Kozy kamerunské(Potštejnské).

Laura v bufetu stála na lavičce.

Poslední foto kytky, než na ní šlápne vandal.
Jé , ten vandal má stejnou botu jako já?

Podivná socha.

Podivná socha - zblízka.

Hrad Litice z dálky-nikde žádná mlha.Kde jí Milan vzal?

Kluci kupují pohledy , Laura to sleduje.

Věž.

Hradní palác.

Věž o minutu dýl.

Tři tečky:průvodce,Honza,Laura.

Na lavičce Honza,Milan.Pod lavičkou Laura.

Laura na Žampachu.

Se zvedlou hlavou.

Lauře to tu sekne.

Spíme v hradní ložnici.(Diamantový sálonek)

Dva chytří kluci a Milan.

Padací most - stále ve vodorovné poloze.

Milostné objetí.

Hradní pán a královské lože.

Na odchodu z hradu.

Né, opravdu tu bezvýznamnou kapli nefot.

Neformální foto.

Zámek v Letohradě.

V zámecké zahradě.