Polsko
27.6.2003 - 6.7.2003

Den první - pátek večer:
Já, Milan z Brna a Jirka z Jitkova jsme se sešli na nádraží v Brně, občerstvili se u Tesca a myslím ve 21,45 odjeli rychlíkem do Přerova. Tam jsme počkali na vlak SCHOPIN, který nás odvezl do Krakowa.
Ve stejnou dobu vyjížděl Asen z Prahy rychlíkem SZELESIA, který se k našemu připojil před polskýma hranicema. Jo a v Ostravě nastoupil Honza. Až před Krakowem jsme zjistili, že sedí (spí) v kupé vedle nás. Ale to už je
Den druhý - sobota:
Takže na nádraží jsme vyzvedli Asena a všichni čtyři po uložení zavazadel do úschovy odešli na prohlídku Krakowa. A protože Jirka to tady už trochu zná z dřívějška, v psaní zápisu bude pokračovat on.
Milan

Asen děsně spěchal a tak si nechal v baťohu film. Honza si zase z Ostravy přivezl monokl u oka. Šli jsme podél hradeb na náměstí, tržnice ještě prázdná a projít se uličkama, ale stejně došli k zámku Wawlu. Kde jsem všechny přesvědčil koupit lístek do reprezentačních komnat a všechny kromě Milana do královských apartmá. Apartmány byly s průvodcem a reprezentační byly bez, ale i tak nám tam napsala nějaký čas, kterého jsme si nevšimli a pak se báli, zda nás pustí dovnitř. Vše ale dopadlo bez problémů. Prohlídky nás myslím všechny zklamaly. Český průměrný zámky maj interiéry lepší. Všici jsme byli dost unavení a tak jsme doplnili energii v bufetu v zahradním posezení. Přesto jsem zas všechny ukecal, že musej vidět katedrálu a hrobky i zvon Zikmund a další zvony. Slibovali mně tresty pokud se jim tam nebude líbit, ale sami museli uznat, že měli údivem otevřenou pusu od vstupu do katedrály až po vyjití z hrobek. Pak jsme šli do parku. Honza si v sedě hodil šlofíka, asi má praxi z práce :)). No a pak jsme hledali hradní věž s obrázky. Nemohli ji najít. Došli na náměstí, kde se nám před tržištěm ztratil Asen. My prohlíželi šachovnice a ovčí kožíšky na tržišti, Honza vybíral korálky pro sebe. Pak šli hledat Asena. Obešli všechny zahradní restaurace, ale Asen nikde. Jinak na náměstí probíhala přehlídka tanečních orchestrů. Hráli super a ještě různě pochodovali. Asen se už nenašel a tak jsme šli na dobrou a velkou čínskou večeři. Našli zeď s obrázky a šli na nádraží pro baťohy. Mobilem našli Asena. Asen ztratil lístek od baťohu. Ale batoh mu dali. Sehnal ubytování za 32 zlotek v asi bývalém klášteře. Asen s Honzou se ošplouchli a šli se bavit do barů. Já usnul, tak jsme s Milanem nešli ani kouknout na noční Krakow. Ráno s Milanem jsme nechali Asena s Honzou spát a šli na vlak do Vieličky na solný důl. Do vlaku koupili výborný slaný preclíky. V dolech to šlo jak na běžícím páse skupinka snad každý 2 minuty. Sestoupili po schodech a pak šli dlouhými chodbami do různých solných komor. V některých byly sochy ze soli, ukázky těžby a v některých i kapličky ze soli. Jedna byla ale opravdu nádherná. Z vrchu lustry, vpředu oltář a vzadu slaný papež. Velikostí spíš katedrála. Po hodině a půl přišel podzemní bufet, pošta, toalety. A pak zas další hodina cesty podzemním muzeem, v jedné solné komoře hrála hudba a byly zde světelné efekty. Když jsme chtěli opustit důl, rozbil se výtah, tak jsme šli k výtahu pro zaměstnance kamsi. Ale výtah nebyl tak výkonný a tak se skupinky dole hromadily. Milan jel dřív a tak na mě čekal nahoře venku před budovou pro horníky, oddělil se od své skupiny a mával na mě ať jdu za ním. Nám ale průvodce řekl, že máme na něj čekat. Když ale zmizel průvodce na chvíli pryč, zmizel jsem i já za Milanem. Pak jsme ale nevěděli kam jít a tak jsme vyšli vrátnicí pro zaměstnance, kde na nás volal vrátný: Kde máme průvodce a co tam děláme. Já mu odpověděl, že já Čech. On pochopil, že toho ze mě asi moc nedostane a rozloučil se Čusť a já na něj Čus.
Jirka






Jo a ještě na upřesnění - Asen s Honzou dospávali noční řádění a do solných dolů dorazili, když jsme my dva již odjížděli. Já s Jirkou jsme se těšili na přírodní rezervaci, kde chovají zubry, proto jsme spěchali. Asen s Honzou dali přednost odpočinku a relaxaci, vydali se proto k nějakým jezerům a pak rovnou k moři. Já s Jirkou jsme tedy odjeli vlakem zpět do Krakowa, dali si klobásu, preclík a odjeli vlakem Inter City do Warszavy, odtud nejdřív plným a pak úplně prázdným vlakem do Hajnówky, což je poslední město, kam jede vlak. Dorazili jsme o půlnoci.
Den čtvrtý - pondělí:
Chtěli jsme co nejdříve zalehnout, vydali jsme se tedy ulicí od nádraží v domnění, že musíme narazit na les. Bohužel jsme si vybrali silnici, která byla stále lemována baráky a až po dlouhé době rychlé chůze a několikerým váhání, zda se radši nevrátit, jsme našli místo na spaní. Bylo sice rovné, ale setkali jsme se zde poprvé s problémem přítomnosti komárů. Ráno nás zaskočil drobounký deštík a tak jsme se radši sbalili a dali se na cestu zpět do města Hajnówky, odkud chceme vyrazit na cestu do Bialowiezy a za zubry.
Časem déšť trochu zesílil, koupili jsme si kefír, mapu oblasti a vydali se na cestu dlouhou přes 20 km. Turistická cesta byla poměrně dobře značená, přesto jsme značku ztratili a část cesty jsme šli radši po silnici. Cesta nebyla nijak vyjímečná, navíc ji znepříjemňovalo velké množství komárů a chvílemi dost hustý déšť. V polovině cesty jsme si odpočinuli v bufetu na parkovišti u cesty, dali si něco k pití a šli dál.
Milan

Když už jsme mysleli, že jsme v Bialověži, narazili jsme na jakousi minizoo se zubry. Bylo jich tu asi 7 + další lesní havěť (srbky, divoká prasata a kříženci krávy a zubra).



Pak jsme pokračovali do Bialovieže. Kde si i odpočali na lavičce.



Milan se naštval, že se směju jeho bolesti a tomu, že už nebude moct přemýšlet a tak mě uhodil. Nakonec jsem mu udělal rentgen mozku a zjistil, že mu tam trošku zůstalo (tak akorát na otvírání pusy a pohyb rukou a nohou). To mu ale stačí.



Pak jsme hledali ubytování a našli za 100 zlotých pro oba v privátě krásný pokoj se sprchou, záchodem, televizí a samostatným vchodem. Pokoj byl nový a vše tu bylo včetně lampiček a zařízení pro tělesně postižené (takže vlastně pro Milana, když se klepl do tej hlavy). Já ještě v takovým hotelu nespal, Milan prý jo. Tak jsme se ošplouchli (i já:-)), vybrali skoro celej jejich toaleťák do mokrejch bot a pak koukali, jak Poláci volí svůj pěvecký idol. Udělali polívky z teplé vody z kohoutku a šli spát. Ráno jsme posnídali své zásoby, zaplatili a šli se kouknout po Bialovieži. Našli ohromnou budovu, kde psali, že je muzeum a koupili si lístky. Vevnitř však byla jen jedna místnost s ptáky (takový větší školní kabinet) a pak ještě v ceně byla rozhledna, ze které bylo vidět na každé straně lesy. Na rozhledně jsme potkali ještě Poláka, který nás asi po 300 metrech po vyjití z muzea odchytil, když jsme tápali kam jít. Vlastně už na rozhledně se nás na něco ptal, ale já mu odpověděl svou oblíbenou větu: Nerozumím já Čech. Pak nás dovedl do nějakýho skanzenu a furt se ptal jak se nám tam líbí. Já mu vždy řekl NORMÁLKA. A to i na jeho další dotazy. Pak nás zase chtěl někam vést, ale řekli jsme mu, že jdem na autobus a on nás dovedl k zastávce a rozloučili se. Já jako vždy šel ale na jinou zastávku, kde náš autobus nejel, a tak jsme se museli vracet. Starý autobus, jaký se už v Čechách nevidí, nás odvezl do Hajnówky. Z jedné pokladny nás vyhodili na druhou, kde seděla vzteklá pokladní jako prase.



ODEHRÁVÁ SE V CCA 15,00:
Jirka: Dva lístky do Kdyně přes Waršavu
Pokladní: Tady jede rychlík z Waršavy v 15,00, chcete místenky?
Ale dyť to nestihneme do Waršavy, je to daleko.
Já vám nerozumím, chcete ty lístky? (paní pokladní se zamyslí a asi jí došlo, že vlak co nám nabízí právě odjíždí z Waršavy - asi 200 km od Hajnowky)
Tak rychlík z Bialstocku v 20,00

Dobře
paní vydá lístky z Bialstocku do Gdyni
A jak se máme dostat do Bialstocku?
Venku jezdí autobus

Venku nám opravdu jede za chvíli stařičký autobus (též jaký v Čechách už dlouho nejezdí) a odváží nás rychlostí 60 km do Bialstocku. Pan šofér vždy to rozjede a pak dá asi neutrál a jede setrvačností asi 0,5 km. Když autobus skoro stojí, celý cyklus opakuje a to po celou jízdu. Asi tak šetří naftu. Cestou je vidět spousty čapích obydlených hnízd. V Bialstocku po vystoupení ihned utíkáme na nádraží kouknout se na jízdní řády. Zjistíme, že náš vlak jede jen ve čtvrtek, pátek a sobotu.
Jirka



Asi každý rozumný člověk uzná, že nakreslený obrázek neodpovídá skutečnosti, takže je ztrátou času ho dementovat.
Takže když jsme zjistili, že musíme na jiné nádraží, dostali jsme se tam nadchodem. Zjistili jsme,že nepotřebujeme žádné místenky a tak jsme se usadili poblíž a čekali na odjezd. Protože zbývaly ještě asi 2 hodiny, Jirka hlídal batohy a já jsem se šel ještě projít do města a něco nakoupit. Koupil jsem šišky (burizony se sladkou náplní), nějaký buchty s tvarohem a pak ještě pufulety. Vlak přistavili asi hodinu před odjezdem, takže jsme si v pohodě sedli.
Milan

Do Sopot jsme přijeli asi ve 4 ráno a šli hledat ubytování do lesa. Stále pršelo, navíc zde nebylo ani divadlo a neznal jsem to tu. V 15 hodin jsme vstali a došli po pláži do Orlowé, kde se nachází divadlo. Vzali program a šli na nádraží čekat na Asena s Honzou. Čekali jsme asi 2,5 hodiny, ale pak to vzdali a utíkali na divadlo. Kde mně paní vysvětlila, že se hraje za hezkého počasí (což jsem myslel že je, když už hodinu nepršelo). Tak jsme šli do bufetu na pláži na cizineckého pstruha a hranolky. Pstruh nás vyšel asi na 17 zlotejch, ale snažil jsem se nedat na sobě znát, že jsem překvapen váhou pstruha a zaplatili jsme. Pak jsme našli místo na spaní v lese. Ráno nás vzbudili sběrači bůhvíčeho a tak jsme se sbalili a překulili na pláž. Já se i vykoupal, ale studený je to dost. Napsali Asenovi dnešní program a nabídli ať se připojí (zatím žádná odezva).
Jirka

Ke klukům jsem se přidal v Krakowě /Honza se tímto zápisem vrací na začátek akce - pozn. Milan/ a společně jsme absolvovali prohlídku města a Wawelu. Večer jsme se na hotelu s Asenem rozhodli, že navštívíme místní podnik. Byla to celkem dobrá diskotéka a Poláci jsou fajn kluci a dovedou se odvázat při tanci. A rádi se předvádějí, venku si to moc dovolit nemůžou. Vrátili jsme se po druhé ráno a když jsme se probudili, kluci už byli pryč. Po obědě jsme se vydali na vlak do Věličky a když jsme tam dorazili, potkali jsme kluky a ti už měli prohlídku za sebou. No a pak jsme ochutnávali místní pivo a na prohlídku solných dolů se dostali až ve čtyři. Pak jsme si dali večeři a jeli zpět do Krakowa autobusem. Tam jsme navštívili další klub, ale byli jsme tam skoro sami. Po půlnoci jsme nasedli na vlak do Waršavy a pak dál do Olsztyna. Dál jsme pokračovali do Ruczane - Nido v oblasti Mazurských jezer. Tam nás překvapil silný déšť a tak jsme se ubytovali v kempu a večer šli na místní diskotéku a na pivo. Další den jsme se vydali pěšky do Nikolajki - nejznámějšího turistického centra (večer nás cestou doprovázely mraky komárů a venku v lese se nedalo spát a museli jsme dojít až do města). Na večeři jsme si dali kebab (byl opravdu super) a šli jsme na nádraží přespat. Ráno jsme pak jeli do Gdaňska.
Dorazili jsme tam večer a hledali jsme nocleh. Skončili jsme v ubytovně pro mládež a když nám pak řekli, že do půlnoci musíme být zpátky, tak jsme si koupili dvě láhve bulharského vína a dali si ho na pokoji. Další den jsme byli na pláži u moře, kde jsme zažili místní atrakci - polowanie samurajek - na místní kluky. Večer pak byla návštěva místního klubu a další ráno jsme se sešli s kluky na Oliwe. Dál následovala prohlídka Sopot doprovázená deštěm a večer setkání s kluky na nádraží a odjezd.
Honza

Já se ještě vrátím na místo zápisu, kde skončil Jirka. Další den u moře jsme strávili návštěvou Gdyně. Prohlédli jsme přístaviště, nakoupili korálky pro Jirku, marně hledali čínskou restauraci, občerstvili se na lavičce a vlakem odjeli zpět do Orlowé. Tam jsme nakoupili v místním nákupním centru, mimo jiné obří balení pufuletů a odešli k divadlu. Paní pokladní nechtěla žádné vstupné, asi nepochopila co chceme, tak jsme si sedli do hlediště, ale nakonec nás trapnost situace donutila koupit lístky (prodala nám bez řečí studentské). Naštěstí nepršelo a tak celé představení v klidu proběhlo. Mně se představení líbilo, Jirka byl unešený. Přespali jsme poblíž, ještě před spaním jsme poslali sms Asenovi, říkali jsme si, jestli Asen nezavraždil Honzu, když se nám Honza neozývá. Asen odpověděl, že si dáme sraz u katedrály v Gdaňsku Oliwa.
Milan



V pátek ráno jsme včas vstali, odjeli vlakem do Gdaňska Oliwy. Tam již na nádraží byla vidět velká katedrála. Pro jistotu jsme ještě koukli na druhou část města, jestli tam nemají katedrály dvě. Žádnou jsme nenašli a tak jsme se vydali k té velké. Po půl hodině marnýho čekání jsme dost zuřili - Asen dá sraz v 11 u katedrály a sám nepřijde. Poslali jsme SMSku - no prý čekají u jiné. Tak jsme odepsali (SMS = 10 Kč) že se sejdem na nádraží. Tam jsme také odešli. Ani jsme nestačil otevřít rybičky a už Asen, Honza i nějaký nový Asenův kamarád přichází...
Odešli jsme do malého baru, dali čaj limonádu nebo pivo, pak se podívali do Asenovy katedrály - byla asi význačnější, hezčí a hodnotnější než ta naše, ale byla schovaná v parku. Jo park byl taky hezkej. Na Polsko.
Rozloučili jsme se s naší trojicí a domluvili se, že se sejdem večer. Já s Jirkou jsme odjeli na prohlídku Gdaňska. Pěkný město, líbilo se mně, prohlídku ale občas rušily prudký přeháňky. Jirku přestala dovolená u moře bavit, a tak navrhl odjet už v pátek večer do Čech. Mně se sice domů moc nechtělo, ale po zvážení jsem souhlasil. A kupodivu souhlasil i Asen a Honza, kterého rozčiloval hlavně ten déšť. Odjeli jsme do Katowitz (já, Jirka, Honza). Asen se ještě loučil se svým kamarádem a asi odjel taky jiným vlakem, už jsme o něm neslyšeli. Do Katowitz jsme přijeli ráno, Honza se chtěl den zdržet a poznat místní noční život, ale nakonec si to rozmyslel a odjel s námi. V Českém - vlastně ne, v polském Těšíně jsme nakupovali. Honza si koupil boty, tričko, bermudy, koš na pládlo, peněženku, sýr (+ 1 malý zdarma), rybičky, klobásy, žampióny, další sýr, květák,... no určitě jsem na něco zapomněl. Jirka koupil 3 ovčí kožešiny a sýr. Takto naloženi jsme odešli na celnici („trochu“ oklikou, Honza „trochu“ zabloudil).



A pak už jsme odjeli do Ostravy, kde nás Honza slíbil ubytovat. Večer jsme zašli s Honzovým kamarádem Marem poznat noční život v Ostravě a v neděli odpoledne odjeli.

Milanovo subjektivní hodnocení akce:
- v Polsku je určitě co k vidění, zámek Wawel, solné doly, Gdaňsk jsou opravdu pěkné a zajímavé
- pro zimomřivé lidi jako já nemá smysl jezdit k moři, ve vodě se nedá koupat
- v blízkosti zubří rezervace a jak povídal i Honza, který byl u jezer, a tak zřejmě na velké části Polska žije hrozně moc komárů a nedá se tu trampovat
- ještě víc než polské solné doly mně dala návštěva ostravského hornického muzea, návštěva šachty upravené na muzeum byla hodně zajímavá. Že by všude dobře - doma nejlíp?
Milan



Královský palác.


Aso odpočívá.


Honzova nákupní horečka pohledů a knížeček.


Na nádvoří.


Před katedrálou.


Před tržnicí.


V uličce s obrázky.


Náš kostel.


Papež v solném dole.


V Hajnowce.


Tady vedla ůzkokolejka.


Hlajíme koně.





Zubři.








Naše ubytování.


Na vyhlídce.


Ve skanzenu s našim polským průvodcem.


Katedrála v Bilstocku.


Pod plachtou u moře.


Na pláži.


Jsme jedni z mnoha koupajících.


V Gdyni.


Zajímavý kostel v Gdyni a jeho věž.


Pufulety do divadla navečer.


V Gdaňsku Oliwe naše katedrála.


Druhá katedrála.


Gdaňsk