Poklad III - Kokořínsko
21. - 23. září 2007

Do Mělníka jsem přijel jako první a tak jsem se šel kouknout na náměstí, kde ale měli zrovna vinobraní a bylo tam drahé vstupné 150 Kč na víkend a tak mě nepustili. Viz náčrtek



A tak jsem začal bojovat o BDP poklad na autobusáku a psát BDP - zbojnickou pověst. Nakonec přijel Tomš a Poloméďa a za minutu i přičel Kája a šli jsme se ubytovat do lesa. Tomš chtěl oheň a tak ho spolu s Poloméďou i udělali a opekli jsme buřty. Bylo krásně a tak jsme plachtu nestavili. Ráno kolem nás ošlapoval nějakej starej houbař a tak jsme radši šli na rozcestník červený a žlutý. Zničehonic, nechápu jak, kde se vzal tu se vzal Mirek z Mělníka (asi šel na procházku) a tak se přidal k nám. Nakonec kluci uznali, že červená bude krásnější mezi pískovcovými skalami a lesem, než ošklivá žlutá, někde po rozpáleným poli. Fotili jsme se na skalách a ve skalních jeskyňkách, kde dobře posloužila motací baterka z pokladu. U rybníka, co jsme odpočívali, tak Mirek obdivoval novou roubenku a já rozpadlý dům v sousedství a jak jsem později na Kokoříně viděl, dřív to býval velký a krásný výletní dům, který žil a před ním byl velký parčík, než tu postavili silnici a tu blbou Mirkovu roubenku. Ve skále byl skalní příbytek, snad chata. Mirek pózoval na skalách. Bohužel přišla hospoda, viz náčrtek:



Kokořín mě nadchnul a dokonce i Poloméďa šel na prohlídku hradu, na věž a do sklepa na fotky. Po prohlídce jsem musel Poloméďovi koupit pexeso s hradama. Prej ho bude hrát s Jožkou o med, nebo tak něco. Tomš přiběhl pro nás, že už u kiosku čeká další Kája, Šárka, Zdeňka a Hafa. Šli po občerstvení s námi k skalním pokličkám a upozornili nás na ně. Tomš to chtěl zatajit, aby byl dřív v hospodě. Pokličky nádherný. V hospodě ve vesnici v Ráji jsme byli už jen já, Poloméďa, Tomš a Kája a tak jsme se občerstvovali. A při tom vyhlásili vítěze BDP pokladu. Stal jsem se jím já - hodnej méďa. Já myslel že vyhraje Poloméďa se svým obrázkem se Simsnovými, ale zaplať Pánbůh konečně poprvé ho nedostal on. Pak z Ráje spát do lesa. V noci Poloméďu kousla vosa do rtu. Nemá jíst v noci med, když na to nevidí. Ráno prudký soupák a pár kiláčků na hrad Houska. V kapli je brána do pekel a na fresce je jakýsi levoruký netvor jak střílí na člověka. Viz náčrtek.



Pak jsme šli k nádhernému skalnímu bludišti, kde se dá trošku bloudit. Tomš s Kájou už zase měli "žízeň" a tak ani do bludiště nešli a od bludiště honem utíkali do hospody do Mšena dát si absťáckou dávku. My s Poloméďou šli krásnou žlutou značkou přes vyhlídku, kolem pískovcových skal ke skále s jeskyňkou OBRAZÁRNA, kde za války přechovávali vzácné obrazy. Poloméďa něco říkal, že ho tam taky ukrývali, ale nevím zda nekecá. Dali jsme si větší svačinku a zjistili, že tolik času nemáme a začli jsme hnát do Mšena, ale cestou nás zmátla modrá značka, která nevedla k nádraží, jak podle mapy měla a naštěstí jsem na to přišel včas a tak jsme hned za traktorem co zoral pole přeběhli pole a já, kterej se nikdy neptám, tak jsem se doptal na nádraží a dál domů.
Jirka

Milý Jirko a Milane, jsme rádi, že jsme vás poznali a doufáme, že s vámi zase někdy půjdeme na výlet!
Šárka, Zdenja, Kája a Hafa

Poklad BDP 2007



Soutěžní příspěvky:

O PŘÁTELSTVÍ LUPIČŮ
.............................................
My loupežníci máme život těžký. Poslední dobou se nám moc nevede. Snad jsme už všechny bohaté okradli, nevím. Prostě ležíme v lese, měsíc svítí a strašně nám kručí v břiše. Už jsme 3 dny nejedli. Navíc tady u Rokštejna se moc obchodníků nevyskytuje. Na hradě totiž bydlí zlý hrabě Nikdo, který vysává ze svých poddaných zlaťáky, fantazii a mučí je. Služba na hradě je velmi těžká pod velmi nespokojeným pánem a tak na hradě bydlí pan Nikdo většinou sám. My usínáme a přemýšlíme, co budeme dělat. Nakonec tím samým přemýšlením usnem. Ráno ale koukáme a místo kde spal Tomš je prázdné. Kde je, snad nešel hlady k panu Nikdovi na hrad do služby? Naše obavy nám potvrdil místní žebrák Honza, který nám vyprávěl, co se prý ráno na hradě stalo. Tomš prý přišel žádat na hrad o práci a když se ho zlý hradní pán Nikdo zeptal co umí, odpověděl Tomš drze, že umí zpívat. Nikdo řekl, že mu dá 20 zlatých, když mu zazpívá písničku V devět hodin dvacet pět, ale pokud lže a zpívat neumí, že ho přísně potrestá.
Všichni jsme se zděsili, když jsme slyšeli od žebráka Honzy tyto zprávy. Nejvíc Kája. Zvolal, ale dyť Tomš nemá vůbec hudební sluch. No ale žebrák dál pokračoval ve svém vyprávění. Tomš prý na hradě začal zpívat, dokonce znal i slova, ale zpěv hrůza a ptáci když to slyšeli, odletěli od hradu. Pan Nikdo zařval. Tohle kvičení je zpěv? Zbičujte ho a do věže s ním. A tak Tomše napůl vysvlékli, přivázali ke kůlu a dostal 10 ran bičem a pak ho vsadili do hradní věže. Když žebrák dokončil své vyprávění a odešl, Kája současně s Poloméďou zvolali: Musíme ho zachránit, je to přece náš BDP loupežnický kamarád. I já přitakal, ale ono vymyslet takový osvobozovací plán je těžké. Věž je asi 30 metrů vysoká. Poloméďu napadlo, že postavíme nenápadně kolem hradu jakýsi val a že hrad vytopíme, ale nakonec se nechal přesvědčit, že je to hloupost, když hrad stojí na kopci. Napadlo mě použít ty sladké létající bobule, co jsme před měsícem okradli babu kořenářku. Ale zjistili jsme že už létající bobule nemáme, že je Poloméďa v nestřeženém okamžiku snědl. Prý chutnaly jako med. Tím se to vysvětluje. Ale co dál. Kája navrhoval v noci se vždy k Rokštejnu přiblížit a podkopat se do věže, ale vysvětlil jsem mu že my BDP lupiči jsme líný a taková akce při naší lenosti by mohla trvat roky a Tomš ve věži bojuje o život. Nakonec mě to napadlo a hned jsme s Kájou na tom začali pracovat. Ráno jsme našli plný včelí úl. Vybrali jsme ho a udělali takovou medovou kouli a když se Poloméďa nekoukal, strčili jsme tam i pilník. Poloméďa medovou kouli vůbec nekousal jen jí polknul a už jsme Poloméďu vedli na hrad. Na hradě se Poloméďa přihlásil do služby jako tančící polomedvěd a hned začal se svým nakrucováním a střídal to s tanuli tanuli. Pan Nikdo jen vytřeštil oči, nechal Poloméďu zbičovat u kůlu a vsadit do věže k Tomšovi. Tomš začal plakat, když viděl Poloméďu. Říkal, no a teď jsme tady dva. Ale Poloméďa ho začal uklidňovat. Nevím sice jak, ale my tě přišli zachránit. Asi tak za hodinu začal med pracovat v poloméďových střevech a Poloméďa šel na velkou. Najednou cink a na zemi ležel pilník. Co tady dělá pilník, řekl Poloméďa. Já ho vyhodím oknem. Tomš naštěstí včas zavolal néééé. Poloméďa pak na Tomšovu radu přepiloval své okovy. Pustil Tomše z klády a společně upilovali mříže ve věžním okénku. Dole jsme už čekali my s Kájou. Dali jsme tam trošku slámy a Tomš s Poloméďou skočili. Už jsme se Rokštejnu vyhejbali a zlému panu Nikdovi a své loupežnictví jsme přesunuli k Dolním Beřkovicím, kde jsou bohatší lidé a je tu větší šance něco uloupit. Někteří z nás se tu usadili dokonce natrvalo, ale to vám povím příště v další naší zbojnické příhodě. Momentálně spěchám. Král nás chce popravit a poslal na nás zbrojnoše. Tak se zrovna schováváme v lesích za Mělníkem.
Jirka
Hodnocení: T5, M5, K5



Milan
Hodnocení: T5, K4, J5


1. Nemůžu vybrat si, tak si nevybírám
vždycky mě pošleš nečekaným směrem
Nikdy to nestihnu neposbírám,
co se tak s sebou obvykle bere.
2. Baterku s kličkou po babičce
a aspoň tak dvě tři klobásy klistýru
Od těch co rád mám
po hubičce, vařič a mapu s bílými místy.
R: Značené stezky KČT jistě by nevedly tudy
Do kopce krokem káčete
a z kopce válím sudy.
3. Řekneš mi jdi - já jdu kam,
to sám nevím - neprozradíš mi nikdy azimut,
tak baterku schovám a trochu slevím -
řekneš - pošli mě v zimě či na jaře.
4. Uvidím píchavku, Pokličky obří
Hafu a babu a hospodský lán
Ucítím vítr, co opřel se do bříz
pěšky či mám čekat na eroplán.
R:...
5. Nechcem to zmeškat, tak o hospodě sním
pro sichr rum si nosím v dece, že poznání přichází
teď už to vím - nikdy né rozumem
vždycky srdcem.
6. Na tenhle vandr nám netřeba nic, ani to víčko od ešusu,
ba ani odeslaných pohlednic, něco však přece
- dej mi pusu.
Kája
Hodnocení: T5, M4, J4


PRO UŠÁČKA
.............................................
(prevence = příprava /na společné akce/)
Těším se na psychoterapii, která dá průchod mé skryté infantilitě. V poslední době jí totiž zazdívá má pragmatičnost. Nechci mít byt plný zaprášených plyšáků, takže je chudáky, mám schované v pytli na skříni.
Podělím se s Vámi aspoň o mých pár kamarádů z pytle...

Hodnocení: M4, K4, J3