Níhov
22. - 24. září 2000

Protože BDP se chce lišit od Býlých psů a nechce dělat do kroniky prezenci, tak napíši jen jména těch, které právě vidím: Milana, Myšáka, Honzu, Tamara, Hůska, Prka, Pavela, sebe, 2 Sáry - jednu chytrou a krásnou a druhou hubenou a prej vycvičenou, Lauru, Tomáše. Pak nevidím Asena s Jirkou a Honzu ze Žďáru. Já a Laura a Sára jsme přijeli autem k vlakové zastávce Níhov a čekali na vlak od Brna, kterým přijel Milan a Petr Hůsek. A pak jsme čekali na vlak od Prahy na Honzu z Ostravy. Po Honzově příjezdu jsme se vydali do Říkonína, kde jsme se spojili s ostatními.
Jirka

Bdp a Býlý psi a chlupatí psi.

Dvě Sáry a jedna Laura.

Myšák hází polínko Sárám (kreslí Jirka).

Nejvýznamnější událostí této akce bylo vzájemné seznámení 3 psů:
1. Jirkova Sára (Sára č. 1)
2. Jirkova Laura
3. Markova taky Sára (Sára č. 2)
Během víkendu došlo mezi oběma Sárami k několika soubojům, které skončily nerozhodně:
- Sára č. 1 utrpěla poranění ucha (mírné)
- Sára č. 2 utrpěla poranění víčka (mírné)
Milan

Moje malá Laurinka byla super. Ten nevinný výraz opravdu neměl chybu. Kyždý ji hladil, laskal a uplácel sladkostma. Příště se asi narodím jako pes... a pak se řekne psí život.
Petr H. - Brno

Laura hledá v cizích batohách.



Sára s Laurou bojují o klacek .

Suchý popis akce:
Pátek - cca 18,30 - sraz BDP v Níhově, odchod pěšky do Říkonína.
cca 21,00 - připojení se k Býlým psům, následuje odchod na tábořiště, oheň...
Sobota - cca 6 až 7 ráno - probuzení Sárami, postupné vstávání,..., připojení dvou zbývajících Býlých psů, odchod.
Chůze asi 10 km.
V 15 hodin příchod do vesnice "Olší".
V 16 hodin otevírá hospoda, zde vydržíme až do 21. hodiny. Cesta na tábořiště trvá asi půl hodiny.
Neděle - cca 7 ráno - probuzení Sárami, postupné vstávání, ...
Asi ve 13 hodin dobytí hradu Pernštejna.

Bdp zahání žízeň .

Rozjímání u bufetu.

Býlý psi a Bdp .

Někteří odcházejí na prohlídku, ostatní čekají u bufetu. Po opětovném shledání odchod do hospody v podhradí. Oběd, odchod na nádraží, konec...
Milan
PS: Pro mě to úplně neskončilo, čekal jsem v Nedvědicích, dokud nepřijel autem Jirka. Ten ztratil doma náhubky pro psy, v pátek musel jet do Níhova autem a tam ho zaparkovat. Teď v neděli jel nejdřív vlakem pro auto a pak se vrátil pro mě a oba psy (Sáru a Lauru).


Na Pernštejně v hladomorně jsem si zkusil, jaké to je mít ruce v kládě. Akorát mě Býlý psi pak nechtěli pustit a odešli, tak mě nakonec pustil jeden hodný turista.
Jirka