Velké Losiny
4. - 7. července 2002


Z Chotěboře jsem vyjel s tím chytřejším psem Sárou autem, protože táta jel na Slovensko, vzal nás do Mohelnice. V Mohelnici Sára vyčuchala, kde je nádraží, řekla mně, kdy mám nastoupit na osobák a že mám v Zábřehu přestoupit (to by Laura neudělala). Zjistil jsem mobilem, že Milan přijede do Zábřehu za chvilku a Honza ani Petr nepřijedou. Tak jsme pak čekali na spěšňák do Hanušovic. V Hanušovicích začlo poprchávat. Místtní člověk ukázal Sáře svého vlčáka, nám nabízel cigarety. Pak jsme šli po modé na Nový Hrad, který zas tak nový nebyl, ale dřív byl asi velký. Přes Honzu se připojili na net. Pod hradem byla postavená dřevěná konstrukce, přes kterou jsme napli plachtu. Milan rozdělal z mokrého dřeva oheň, ohřál polévku a po té salám. Pak šli spát. V noci stejně nepršelo. Ráno bylo na hradě rušno, moc dětí, ale my tam měli vcelku klid. Sára všechno živé odehnala. V poledne jsme se sbalili a šli po modré dál. Cestu jsme prokecali o Herbalifu a o Milanově nových kamarádech Herbaláčkách a přemýšleli, jak pak jednou ty Milanovi milióny utratit. Tak ani nevíme co bylo okolo. Už z Velkých Losin byla spousta jahod, ale my spěchali na zámek. Tam jsme dorazili pět minut před čtvrtou a rozdělili se na dvě skupiny. První skupina si koupila lístek na poslední prohlídku a druhá skupina - Milan, hlídal na lavičce Sáru. Když se opět obě skupiny spojily, rozhodli jsme, že si večer půjdem koupit divadelní lístky (hráli zrovna o čarodějnických procesech na nádvoří). Zatím jsme uvažovali, zda se v Losinách neubytujeme. Chtěli jsme se jít koupatt na termální koupaliště, ale koupaliště nás nenadchlo: studená voda 33° C a otevírací doba nám též nevyhovovala. U smradlavého léčivého pamenu se najedli a načepovali smradlavou vodu. Milan pak ještě šel na nádraží načepovat vodu z kohoutku. Milan se zakecal s paní pokladní o vodě a o počasí. Pak jsme šli na zámek koupit lístky. Ale paní pokladní nám nechtěla se psem prodat lístky. Tak jsme šli do vesnice Terezín, kde byla železniční stanice Rapotín (nevíme proč), dále jedna uštěkaná ulice - skoro v každým domě měli psa. Ve stánku si dali zmrzku, Milan chlazenou minerálku a šli po zelené na kopec a pak pod Granátovou skálu. Na ní jsme nešli, protože se stmívalo a my šli hledat ubytování. Na kraji lesa jsme našli rovný plácek s výhledem na Sobotín, hvězdy a letadla. Milan udělal oheň, polívku a po té gulášek. Spravili si chuť sladkými sušenkami a skvěle spali. Ráno nás probudilo sluníčko. Tak jsem se opaloval, ale sluníčko bylo za čas tak nesnesitelné, že všichni BDPáci se radši sbalili a už v 9 hodin vyšli do Sobotína. Milan uviděl kluka s nanukem a za chvilku už jsme nanukovali ve velkém i my. Vylili vodu smradlavku, ale flašky po ní smrděly, že jsme koupili radši nový pití. Dali si jogurty a šli po zelené na Farovu horu, kde kousek za ní ležíme pod břízou, už jsme zase jedli a já píšu tenhle velezápis.
Jirka.

Po zelený jsme přišli k žlutý, po žlutý k vyhořelé chatě Traťovka na hezkém místě a dál po žluté k hostinci pod Rabštejnem (300 let starý, bez elektřiny), který byl ale taky vyhořelý. Vyšli si na Rabštejn a na vyhlídku, nabrali vodu a šli po žluté k Janovicím. Cestou jsme viděli pár seníků, ale odolali jsme pokušení a těsně před Janovicemi se v lese ubytovali pod plachtou, rozdělali oheň, ohřáli polévku a fazole, nezbláznili se z velkého množství malých mušek a šli spát. Ráno se probudili za deště, ale žádná bouřka s kroupami z předpovědi nepřišla. Déšť ustal a my jsme šli do Janovic na zámek. Zámek ale nebyl přístupný, byl zde městský úřad a lesní správa a tak jsme šli do Rýmařova, navštívili jednu z mnoha cukráren. Já si dal pohár, Milan zákusek a teď čekáme v Rýmařové na vlak do Olomouce, kterou chceme prohlédnout.
Jirka.

Nyní již jen stručně o dění v Olomouci:
- příjezd na nádraží (Sára zase bláznila)
- cesta do centra
- prohlídka orloje (ve 14 hodin pouze zacinkal) a kamenných želv
- hledání restaurace (nakonec jsme skončili v pizzerii u nádraží)
Potom jsme odjeli rychlíkem do Brna a někteří pak do Chotěboře.
Milan.

Fotky :


Posilnění před cestou.


Sára hlídá.


Odcházíme z Nového hradu.


Nový hrad se nebortí je jen našikmo vyfocený.


Odpočinek na cestě.


Velké Losiny.


U smradlavého pramene.


Na zámku.


Občerstvení v Sobotíně.


Odpočinek.


Větší odpočinek.


Na stejném místě.


Tu chatu jsme nezapálili my.


Najděte jeden neobvyklý předmět.


To už jsme nahoře na Rabštejně.


Lidi můžou i výš.


Ještě jedno foto z Rabštejna.


Janovice(nikdy více?).


Rýmařov.


Někteří z nás se do cukrárny nedostali a čekali před ní.


Milan se Sárou čekající na vlak.


Olomoucká kašna.


Morový sloup.


Orloj.


V Olomouci je super atrakce - želva co vozí psy.


V blbým Brně maj dokonce kostel.