Český ráj - akce podle Tomše.
30.4.2003 - 4.5.2003

S Laurou jsem vyjel z Chotěboře vlakem do Brodu, dál rychlíkem do Nymburka, kde jsme s Laurou vystoupili do kolejiště, protože jsme mysleli, že tam nástupiště není, pak vlakem do Mladé Boleslavy. Na rozloučení Lauře zpívali písničku nějací herci a herečky o Lauře. Pak už vlakem do Mnichova Hradiště. Po vystoupení z vlaku začalo děsně lejt, že okapy nestíhaly brát vodu a stříkaly do výšky. Tak za 10 minut volal Tomš (kontroloval jak probíhá akce) a za 20 minut se objevil Tomáš z konzerváren. Tomáš pojedl na nádraží a šli jsme po červené hledat spaní. Ale byla už vcelku tma, tak jsme červenou ztratili a došli k nějakému JZD či statku. Pak jsme šli polemi (trošku rozmočenými) hledat stromy. Na mezi to ale nebylo to pravé a tak jsme se dobahnili k lesu a našli 4 stromy, rozmotali obzvláště zamotané špagáty a napli plachtu, která nás ochránila před deštěm. Byl tu výhled na osvětlené M. Hradiště a vesnice v okolí, viděli jsme i 2 ohňostroje, auta z neexistující dálnice (aspoň naše stará mapa to říká) a nějaký ten vlak. Ráno nám plachta hodně poletovala, protože byl silný vítr, tak jsme ji sundali (rušila od spánku). Po snídani se vydali nahoru, uviděli turisty na červené a hrad Valečov a tak jsme zamířili k hradu. Obešli jsme hrad, viděli minutu představení divadla a šli dále po červené na Drábské světničky. Cestou potkali mraky turistů. Prohlédli na střídačku světničky kolem vyhlídek k soutězce, ve které byl chlad a dál k nějaké restauraci, kde jsme si prohlédli pusou místní nanuky, přes Staré Hradiště (kde dřív sídlili lidé, schovávající se před mamuty a brontosaury do hor), dál jsme došli k restauraci, kde si dali kuře. S plnými žaludky se blbě stoupalo. Nakonec jsme tu Kost našli. Zrovna stříleli z kanónů a Laura se div nezbláznila. Občerstvili se pod hradem a šli k Semtínské lípě, která však byla už asi 3 roky sražená vichřicí. Ale z torza bylo poznat jak byla velká. Viděli zámek Hulprecht z dálky a šli do Libušovic. Cestou se Tomáš naučil zavazovat tkaničky u bot. V Libušovicích jsme koukli na vlaky pro Tomše, napsali mu pár svých přání.

Napili se u hospody cocacoly. Tomáš tajně obdivoval místní kostel (navenek říkal průměr, ale ve skutečnosti nic tak krásnýho neviděl) a šli po červené hledat místo k spánku, které jsme našli na skále nad cestou u krmelce. Zajímavostí je, že Tomáš spí v botech, protože dělá test, zda se opravdu nikdy nerozvážou.

Jirka

To co bylo o mně napsáno neberte moc vážně. Jirka má zase své dny.
Tomáš

Mohu se jen domýšlet, co ti dva tady ty skoro dva dny dělali. Přijel jsme v pátek ráno po splnění mých hudebních povinností. Spal jsem 5 hodin a v 7 ráno stál na nádraží v Praze. Cesta na Kost od Libošovic byla pohádková, koloušek, řepka,... Hrad Kost a setkání s jádříčkem BDP. Prohlídka mě uspokojila jen díky tomu, že jsem usmlouval studentskou slevu. Po obědě v hotelu jsme šli na Trosky. V půli krásné cesty jsem zprovoznil mobil. Překvapení dne - má drahá polovička je na cestě a stíhá nás. Tak jsme Milánka usměrnili (přesměrovali z Kosti na Trosky) a tam jsme se sešli. Prohlídka Trosek - fajn, ale jen samá panoramata... Takže vrcholem dne bylo posezení v hospodě zvané „Křenovský šenk“.
Tomš

Probudil jsem se „ráno“ v půl jedenácté, podíval jsem se ven z okna a ihned jsem se spontánně rozhodl, že nakonec odsunu učení (jako vždy) na jindy a pojedu za klukama do Českého ráje. Původně jsem chtěl vystoupit v Mnichově Hradišti a odtamtud jít na Kost, ale ještě v autobuse jsem se mobilně spojil s Tomšem a dozvěděl jsem se, že mám přijet na Trosky. Těšil jsem se, a to nejen proto, že bylo krásné počasí. K Troskám mě vždy totiž spojovalo něco krásného... Dnes je ovšem výlet trochu jiný. V noci totiž poprvé okusím, jak se spí pod širákem. Nadávkoval jsem se před tím již pár pivy, abych pro jistotu dobře a rychle usnul. Tak uvidíme. Zítra sem napíši „noční“ zážitky. Snad jich moc nebude.
Milan (z Prahy)

Dobré ráno všem (tedy spíš dopoledne) - museli jsme déle spát, protože pršelo, ale spalo se opravdu skvěle. Večer jsme si našli fajn místo nedaleko Nebákova, věci jsme si rozložili pod skalnatým převisem. Udělali jsme si špekáčky (podělili jsme se i s Laurou) a poté jsme šli spát. Obloha byla jasná, bez mráčku. Bylo vidět i hvězdy. Krátce po půlnoci Tomáš z konzerváren (Hamé Babice a.s.) zpozoroval bouřku a bylo nám jasné, že začne pršet. Jirka s Tomášem z konzerváren (Hamé Babice a.s.) provizorně napnuli celtu, ale naštěstí nebyla ani potřeba, neboť nás před vodou ochránil převis. A tak celtu využila ráno aspoň Laura, když chtěla uhasit svou žízeň. Nyní již jsme téměř všichni po snídani a sbaleni - čekáme jen na Tomše, který po ránu vždy trochu zaostává. Ale i on už naštěstí pochopil, že je čas odchodu, takže vykonal již ranní (nezbytnou) hygienu, zašil si kalhoty a my můžeme vyrazit. Náš další cíl budou Prachovské skály.
Milan (z Prahy)



Další zastávkou byl hotel v Nebákově. Byla tam spousta cyklistů, často v elasťácích. Každý si našel svého favorita (samozřejmě mám na mysli kolo). V Mladějově jsme sehnali pro Tomáše z UH kapesníčky a šli po červené přímo na Prachovské skály. Teď relaxujeme v lese za Mladějovem. Konečně klidná zastávka.
Tomš

Za povšimnutí stojí že mě Tomáš z konzerváren fyzicky napadl, ač se jindy vytočit nedá. Pomáhal jsem totiž propagovat výrobky jeho firmy. Z Mladějova jsme šli na zříceninu Pařez, kde byly i místnůstky vydlabané v pískovci. Došli ke vstupu do Prachovských skal, zastavili se na jídlo v zahradním bufetu. Milan koupil 4 studentské vstupenky a šli jsme na okruh s vyhlídkami. Byly zde i hezké soutěsky. V půlce okruhu se všichni prohlédli od klíšťat, koukli ještě na 2 vyhlídky a šli k Prachovu, kde Gospel Tomš prosadil další hospodu u Ohorského rybníku a nyní zde sedíme a jíme čínské polívky, klobásy a bramboráky. Taky jsem zapomněl, že jsem byl vybrán hlavním klíšťovyndávákem, pro mé zkušenosti s Laurou a mou pinzetu.
Jirka

Blíží se pravé poledne a my už sedíme v hospodě přímo v Jíčíně, popíjíme Budvara a čekáme na nedělní oběd (Lassagne s kuřecím masem, sýrem, Jirka bramboráčky). Včera večer jsme si našli místečko ke spánku kousek za Ohorským rybníčkem. Noc byla jasná, takže jsme nemuseli ani roztahovat plachtu. Spát jsme šli poměrně brzy, ale ještě jsme chvíli debatovali o „chlapských“ problémech. Nakonec jsem dospěl k závěru, že si budu muset koupit také notýsek, jako Tomš a ostatní. Ráno jsme vstali po osmé hodině, akorát Tomš zase předstíral, že ještě spí. Po půl deváté jsme se vydali směrem k Jičínu. Navštívili jsme Libosad u Jičína a Valdštejnskou Lodžii. Pak již jsme šli lipovou alejí přímo do Jičína. Teď již čekáme na ten oběd... už mám hlad! Jo, a Tomš již začíná dohánět Lauru v počtu klíšťat... Jinak jsem rád, že jsem se nakonec tohoto vandru mohl zúčastnit. Nechtěl jsem tomu věřit, ale byla to opravdu pohádka. Tak někdy zas hurá zpátky do pohádky!
Milan (z Prahy)

Pak Tomáš z Hradiště pravil, že to zde zná a vytyčil směr na vlakové nádraží. Já ho stále varoval, že šipka vedla jinam. Když jsme přes různá sídliště došli na kraj města a zjistili, že jsem měl pravdu a nádraží je jinde, nabídl nám jeden pán, že nás sveze na nádraží. Přijel autobus a pán řidiče poprosil ať nás hodí na nádraží. A tak se i stalo. Autobusák po nás nic nechtěl (my mu nic ani nenabízeli). Tomš nám ještě vyprávěl zajímavou historku o pánovi, který zde na nádraží nemohl dojít na záchod, no a pak mně a Tomášovi a Lauře přijel vlak do Pardubic.
Jirka

Fotky :


Hrad Valečov.


.


.


U Drábských světniček.


.


Laura v potoce chladící.


Semtínská lípa.


Krásně nasvícená Laura.


Tomáš neví,že ho fotím,kašlal jsem při zapínání fotáku.:))


Kost.


Tomš se převléká.


.


Trosky(vzadu(my jsme v pohodě)).


.


.


.


.


Hlídači batohů.


Pod převisem.


Schovaná Laura.


.


Laura pije, milan hlídá Lauru.


U smíšeného zboží.


.


V Prachovských skalách.


U smíšeného zboží.


Tomš vykukuje ze skal.


Milan,Laura,Tomš.


Ze soutěsky.


Tomš obklíkající.


Na vyhlídce.


U Ohorského rybníka pod stolem.


Náš brdloh.


Valdštejnova lodžie-Laura je pode mnou.


Občerstvení u lodžie.


Lipová alej.


Jíčín-věž.


Na obědě - Laura nejedla.


Před kašnou se rozvaluje Tomáš.