Jungfrauregion
aneb dovolená ve Švýcarsku
19. - 27. 8. 2006


Před odjezdem



S cestovkou JUHÁSZ jsme vyrazili autobusem v sobotu večer. Následoval klasický noční přejezd do Švýcarska. Hranice jsme žádné ani nezaznamenali, pas nechtěli vidět ani Švýcaři. Do místa ubytování v Lauterbrunnenu jsme dorazili kolem 9. hodiny ráno v neděli. Následovalo rozdělování pokojů v penzionu, odpočívání, rychlá prohlídka městečka, měnění resp. vybírání peněz z bankomatu a pak první večeře v rámci plné penze, kterou máme slíbenu.
Jo a ještě jsme si nechali koupit, stejně jako všichni ostatní, 6-ti denní permanentku na vlaky, zubačky a lanovky, která platí v této oblasti.

V pondělí po snídani jsme se vydali na první poznávací tůru. Vláčkem vyjeli do stanice "Kleine Scheidegg". Zatím bylo oblačno, ale když jsem v mrakách zahlédl kousek zasněžené čtyřtisícovky, byl to pěkný pohled. Vydali jsme se cestou směrem ke stanici "Eigerletscher" a jak se začalo zlepšovat počasí, mohli jsme si čím dál víc prohlížet i hory. Na té stanici začíná tunel, kterým vyjíždí vláček až do stanice "Jungfraujoch - Topof Europe" ve výšce 3.454 metrů.Tam ale plánujeme jet až některý další den, tak jsme si zatím jen vyfotili vlak, jak zajíždí do tunelu a dali se na cestu zpět. Vyfotili jsme pár spokojených krav a už za krásného počasí začali užívat až kýčovité, ale krásné přírody, kvůli které sem jezdí turisté až z Japonska, jejichž počet byl místy až legrační. Ale zpět k té krajině - krásné hory, údolí, nad nimi zasněžené štíty hor, vysoko v horách stanice vlaků a lanovek obklopené turisty, po stráních a kopcích jezdí jeden vláček za druhým... No my jsme vyšli na nějaký vrchol a pak šli dál na vrchol "Mänlichen" (2.230 m), cestou jsme fotografovali krásně nasvícené zasněžené vrcholy, ale i pohledy do údolí a krásně fotogenické krávy. Tam jsme se oddělili od ostatních a lanovkou sjeli do Grundu, pak vláčkem do "Kleine Scheideggu", kde jsme vystupovali ráno a dalším vláčkem domů do Lauterbrunnenu.


"Hodně" turistů je z Japonska


První výhledy na hory a vláčky


Tady začíná tunel, kudy se jezdí do stanice "Jungfraujoch"


Bernardýn se soudkem


První dobytý vrchůlek - tady byl poprvé i náš průvodce


V kabině lanovky


Na nádraží v Grundu


Interiér jednoho vlaku

V úterý jsme se nezúčastnili společné tůry a dali si náročný úkol: dojít pěšky na vrchol "Schilthom" ve výšce 2.971 m, tedy docela velké převýšení z našeho bydliště ve výšce 796 m. Problém totiž byl v tom, že letos nefungovala jednak zubačka, která by nás vyvezla do výšky 1.487 m a také v tom, že lanovka na vrchol není zdarma v rámci našeho pasu a je dost drahá. Ale cíl byl lákavý: otáčivá restaurace s krásnými výhledy, restaurace ve které se točil nějaký díl Jamese Bonda. Vyrazili jsme hned po snídani a po více než dvou hodinách středně prudkého stoupání dorazili do vesnice "Mürren"ve výšce 1.654 m. A pak už začalo prudší stoupání, při kterém nás ale počasí odměnilo krásnými pohledy do údolí a na protější zasněžené štíty hor. Cestu nám v tomto úseku samozřejmě zpříjemňovaly i naše oblíbené kravičky. Jakmile jsme vystoupali do určité úrovně, pohltila nás mlha a ta nás prakticky s menšími výjimkami už neopustila po zbytek cesty. Až na neustálé stoupání, i když ne moc prudké, cesta celkem ubíhala, nejzajímavější část byla těsně před vrcholem, kde jsme museli projít po úzkém hřebínku, z obou stran lemovaným srázem do údolí. No závrať se naštěstí nedostavila a po několika přestávkách (už jsem byl dost unavený) jsme stanuli na vyhlídce před restaurací. Sice byla mlha, ale o to bylo vzácnější, když se na chvíli rozestoupila a očas jsme tak viděli protilehlé zasněžené štíty hor.
Jinak restaurace není otáčivá celá, jak jsme si původně mysleli, ale otáčí se něco jako pódium - mezikruží uvnitř. Otáčí se docela zřetelně, ale protože byla mlha, hor jsme moc neviděli. Objednali jsme si čaj a hranolky (já), colu a dětskou porci špaget (Jirka) a užívali si luxusního a atraktivního prostředí. Strávili jsme na Schilthomu od 1/2 třetí něco přes hodinu, ale zpátky jsme už nešli pěšky, to už se nám nechtělo ani psychicky, fyzicky, ani to už nešlo časově, a sjeli jsme velkou kabinovou lanovkou až do Mürrenu. Pak jsme ještě zjistili, že můžeme popojet kousek vlakem a tak jsme byli včas dokonce i na večeři.
Krásné výhledy po cestě, otáčivá atrakce i překonání téměř třítisícovky - den se ná moc líbil.


První odpočinek při výstupu


Ještě máme hodně energie


Zatím krásné počasí


Pasoucí se krávy


Ve větší výšce na nás padla mlha


Kousek pod vrcholem


Z obou stran propast


Restaurace v mlze


Nejvyšší místo


Socha před restaurací


Hranolky v restauraci Jamese Bonda


Dětská porce špaget


Otáčivá restaurace


A už v nížině ve vesnici Mürren po sjezdu lanovkou

Ve středu ráno jsme se probudili do počasím nejkrásnějšího dne. Na obloze ani mráčku a tak jsme všichni hned po snídani vyrazili "dobýt" nejvýše položenou železniční stanici v Evropě - "Jungfrajoch" ve výšce 3.454 metrů. Nápad jsme samozřejmě neměli sami, vlaky odjížděly plné. Jakmile vlak vjede do několikakilometrového tunelu, na plochých obrazovkách se ukazuje simulace jízdy, kudy vlak právě projíždí. Během jízdy jsou asi dvě nebo tři zastávky, kdy lidé vystoupí a prohlédnou si hory prostřednictvím prosklených oken vybouraných z tunelu. Jinak hora, kde vlak končí, je protkána sítí chodeb, restaurací, bufetů, suvenýrů, jde o velký, několikapatrový komplex. V jednom místě lze horu opustit a vydat se asi půl hodiny po ledovci k nedaleké restauraci. Během této cesty útočí na turisty různé atrakce - projet se se psím zpřežením, sjet lanovou dráhu, zalyžovat si na zapůjčených lyžích,... My jsme se jen prošli k restauraci a zpět. Rychlovýtahem vyjeli na rozhlednu ve výšce 3.573 metrů a prohlíželi si okolní hory i údolí. Pak ještě do ledové jeskyně s vytesanými postavami a už na vlak zpět. Po celou dobu bylo nádherné počasí, úplně jasno, téměř bezvětří, no náš průvodce říkal, že tak krásně tady ještě nezažil. Přesto měl tento výlet - i když mimořádný, do této výšky se už možná nikdy nepodívám - jednu vadu. Prostory jsou hrozně komerční a pohybuje se jimi ohromné množství lidí.Takže jsem byl docela rád, když jsme sjeli do nížiny. Ale myslím, že doma u fotek budu na tento zážitek rád vzpomínat.


První kroky po ledovcích


Ideální počasí


Spousta lidí


Trhliny v ledovci


Jedna trhlina z blízka


Na vyhlídce Sfinx


Ostré slunce


Medvědi v ledové jeskyni


Památečné foto


Tučňáci


Úzké průlezy


Fotící místo


Železniční stanice


Večer už v nížině krmíme ryby

Ve čtvrtek ráno jsme odjeli do Grindelwaldu a pak autobusem po neuvěřitelných serpentinách až do výšky 1.961 m na "Grosse Scheidegg". Pak pěšky po úbočí k lanovce na hoře "First". Zde jsme se ale rozhodli jako jediní pokračovat dál. U jezera "Bachalpsee" nás ale zastihl silný déšť - jediný za celý týden - a to nás donutilo cestu zkrátit k mezistanici lanovky na hoře "Bort" a pak lanovkou do Grindelwaldu. A odpoledne jsme zajeli do Wilderswilu, odkud jezdí zubačka do Schynige Platte ve výšce 2068 m. Jezdí tam zvláštní vagóny, rozdělené na jednotlivá kupé, každé má z obou stran vlastní dveře, které musí z venku otevřít průvodčí. A uvnitř pod stropem se houpou na provaze 2 medvědi (figurky). Znovu se rozpršelo a tak jsme jeli ve vagonu skoro sami. A v půlce cesty jsme vystoupili a protijedoucím vlakem se vrátili zpět, abychom stihli večeři.



Před vlakem


V reálu vypadaly ještě líp


Míjení zubaček

V pátek jsme si udělali individuální výlet do Bernu. Chtěl jsem poznat kromě hor alespoň trochu i švýcarské město a Bern byl nejblíž a průvodce (knižní) ho hodně vychvaloval. Cesta vlakem nebyla nejlevnější, ale jako všechny vlaky, které jsme zatím využili, pohodlná. Vlastní město mně ale připadalo celkem normálně, sochy, orloj, obří šachy, vodotrysk u parlamentu, to jsou věci zajímavé, ale podobné se najdou jistě i jinde. Jo a taky tam byla katedrála s hodně zajímavým portálem. Nakonec jsme ale nejvíc času strávili u Medvědího příkopu s živými medvědy.


Detail orloje


V Bernu jsou medvědi všude


U cukrárny...


I v Medvědím příkopu


A vypadají spokojeně


Tady jsme...


Šachy na náměstí


Před parlamentem - trysky stříkají nepravidelně


Zajímavý portál katedrály


Na nábřeží

V sobotu dopoledne ještě vláčkem do Wengenu, lanovkou na Männlichen nakrmit krávy naší chlebovou svačinou, pak další lanovkou do Grindelwaldu nakoupit suvenýry a pak už rychle zpátky na oběd. A před odjezdem jsme ještě na poslední chvíli stihli kouknout na vodopád, který se nacházel kousek od našeho penzionu. Po 3.hodině odjezd domů. V Brně byl autobus kolem 6. hodiny druhý den ráno.
Zapsal: Milan



Poslední krmení


Chutnalo jí...