Jižní Čechy.
20. 7. 2001 - 28. 7. 2001


O půl šestý v pátek jsem se Sárinkou a Laurinkou odcestoval do Havlíčkova Brodu. Na nástupišti se připojil Dyxy a rychlíkem dorazil Milan. Nasedli jsme do osobáku a mobilem zjistili, že Petrovi ujel vlak a Honza že je v Brně a vlak má 120 minut zpoždění. Dohodli jsme se, že na něj počkáme v Jihlavě. Petr už to bohužel stihnout nemohl. V Jihlavě jsme šli do lesa postavit přístřešek. Milan zase hledal rovná místa a než ho našel, stačili jsme ho postavit a já šel na nádraží pro Honzu. Honza seděl ve vlaku s jedním zajímavým spolucestujícím, který po vystoupení z vlaku, udělal jednu zajímavou věc. Dovedl jsem Honzu k přístřešku a ubytovali jsme se pod přístřeškem - viz obrázek.
Jirka




Ráno dorazil Petr a Dan a společně s nima jsme jeli patrovým vlakem do Kostelce u Jihlavy a odsud lokálkou do Telče. Vyvalili jsme se na náměstí a pak šli do zahradní restaurace na oběd. Protože však Laura dělala u stolu bordel, museli mít psi košík.
Jirka



Po obědě se mně podařilo prosadit, že jsme zůstali v oblasti Telče a ne jak chtěl Jirka, hned po obědě jít pryč. Tak jsme se mohli dál kochat krásami památkové rezervace Unesco. Prošli jsme chráněnou alejí a na pěkném slunném místě jsme alespoň trochu vysušili své věci. Nedaleko jsme se v lese ubytovali, postavili plachtu, založili oheň a najedli se .

Noc proběhla klidně, probudily nás až sluneční paprsky.

Neděle: Než jsme se nasnídali, uhasili ranní oheň, sbalili věci a vyrazili, bylo téměř poledne.
Následovalo:
-umytí a načerpání vody u pumpy
-návštěva zámeckého parku
-občerstvení v cukrárně
-napsání pohledů
-výstup na zámeckou věž
-oběd v pizerii na náměstí
Teď je 16 hodin odpoledne a asi vyrazíme na cestu do Dačic a Slavonic.
Milan .



Někteří z nás si i na věži zazvonili a v Telči vykoupali. Dále jsme šli podél Moravské Dyje přes Radkov, Slaviboř, Černíč a za Velkým Pečínem v lese se ubytovali, rozdělali oheň, nadlábli se a šli spát. Ráno jsme vstali sice brzo, ale protože jsme blbnuli, vyrážíme na cestu až v poledne. Taky jsem zapoměl napsat, že Petr měl po první noci propíchlou matračku a tak dnes v noci spal na vyfouklé, ale stejně tvrdí, že je matrace lepší, než karimatka.


Šli jsme po zelené do Dačic. Potkali jsme krásný rybník, ale nikdo se koupat nechtěl, protože zde nebyly sinice. V Dačicích jsme se v sámošce najedli, přečkali déšt a vypravili se koupat k rybníkům. Za dosud nevyjasněných okolností jsem se ztratil, ale nakonec jsem je našel. Zatím stihli koupit dobrou a velkou plachtu. Pak jsme obcházeli všechny rybníky, aby jsme zjistili, kde žije nejvíc sinic. Konečně jsme našli ten nejzelenější a všichni kromě mě a mých psů se vykoupali.

Pak jsme se demokraticky rozhodli, že budem pokračovat po zelené značce (Zelená stezka Praha -Vídeň). U vesnice Hradišťko jsme natáhli obě plachty, rozdělali oheň a pojedli. V noci trochu pršelo a trochu jsme s Milanem navlhli. Pršelo celé ráno a tak jsme se začali balit asi kolem 13,00. Chtěli jsme stihnout vlak a tak jsme šli do stanice Urbaneč. Vlak jsme ale nestihli, protože kluci v dešti ztratili orientaci. Nakonec jsme vlakovou stanici našli a odjeli vlakem do Slavonic. Usedli jsme v podloubí a nastřídačku jsme si došli do potravin a pak do restaurací.
Jirka



Úterní večer již proběhl standartně. Šli jsme ze Slavonic kousek po červené směrem na Landštejn, postavili plachtu, udělali oheň... Asi ve dvě hodiny v noci začalo docela dost pršet, ale nová plachta fungovala výborně. Ráno jsme se probudili a byla. . .
. . . STŘEDA.
První vstal Dyxy; založil oheň, na kterém pak opékal mokré tenisky. Celkem brzy vstali i ostatní. Zbyl čas i na oholení a sběr borůvek. Asi v 11,30 jsme vyrazili na cestu do Starého Města pod Landštejnem, kde jsme se někteří v restauraci naobědvali, všichni jsme pak nakoupili v místní Jednotě. Cestou na Landštejn jsme udělali pár fotek na obětních kamenech a u hezké kapličky.
Teď je asi 16,30, čekám se psy a baťohy před hradem, než si ho ostatní prohlédnou. Sám jsem zde již byl vícekrát, takže ho dobře znám.
Milan

Důvěřivý Milan zase naletěl. Řekl jsem mu, že jsem pro něj koupil vstupenku a on sice do hradu nechtěl, ale protože byl rád, že na něj tak myslím, tak šel. Netušil, že jsem mu dal vstupenku svou.
Jirka

Pozn.: Oni totiž na hradě nepočítají s nepoctivci a vstupenky již nikde nekontrolují. Já mám ale svědomí čisté. Za prvé jsem o tom nevěděl a za druhé jsem zde kdysi brigádničil a tehdy nám říkali, že se můžeme kdykoli přijít na hrad zdarma podívat.
Milan

Po prohlídce hradu míříme do vesničky Landštejn. Náhle začíná pršet, zrovna když míjíme McKelt pod hradem. Stavíme se na zaručeně pravá keltská jídla. Jenže prakticky nic nemají, tak si Milan s Jirkou dávají dohromady pstruhy. Někteří se převlékají a čekáme, až přestane pršet. Právě přestalo, chystáme se k odchodu a já přestávám psát.
Petr

Jdeme po modré a nacházíme místo na spaní. Během našeho hledání místa našel Honza spoustu pravých hřibů. Po mém doporučení, aby Honza své hříbky ochutnal, vše vyhodil, že prý jsou hořké. Donutili jsme Petra uvázat Dana, aby přestal štěkat. Neshodli jsme se ale na tom, kteří psi budou spát pod plachtou a kde, tak jsem postavil pro sebe a své psy přístřešek svůj. Milan rozdělal oheň, pojedli jsme a šli spát. V noci trošku sprchlo, ale byli jsme suší. Ráno jsme pokračovali po modré do vesnice Klášter, ale kostel jsme nenavštívili. Koupili jsme si zmrzlinu, každý jinou chuť. Dál jsme šli přes Alběř, koukli kdy jede vlak a pokračovali do Nové Bystřice. Na náměstí si někteří vybrali peníze a dokoupili si zásoby. Na nádraží už stál vláček, ve kterém byl bufet a s ním jsme úzkorozchodnou železničkou dojeli do stanice Blažejov. Někteří z nás se chtěli vrátit 3 km k rybníku a někteří navrhovali, že si na potoce uděláme tůňku, nebo se vykoupeme v hasičské nádrži. Nakonec vyhrála varianta, že půjdeme na hrad Vítkov, ze kterého moc nezbylo a kousek od něj jsme rozdělali tábor. Zase dvě plachty a Milan rozdělal oheň a právě večeříme.


Petr zná každou odpověď na každou otázku. Včera Petr probíral ventilaci na kosmické raketě a slíbil nakreslit náčrtek. Tak pozor - Petr kreslí:


Tohle vůbec není pravda. Od toho štěkání dál. Ale co je pravda, že jsem do deníku nikdy nekreslil. Po večeři jsme si dlouho do noci povídali. Když jsme si ráno dělali snídani, našla si Sára jeden .... a Laura se v něm vyválela, že připomínala použitou toaletní štětku. Společně se Sárou ho sežraly. Milan z lásky k Honzovi hledal, našel a přinesl hřiba, ale dal ho mně, poněvadž Honza nechtěl vařit hned po ránu. Příjemně naladěn po dobré snídani jsem vzal do ruky deník a...
Petr

Pokračovali jsme po červené přes Jindříš do Jindřichova Hradce. Zde jsme se rozdělili na dvě části. Jedna část se šla koupat a druhá část šla na zámek na Černou věž a třetí okruh, který končil v rondu, kde však žádný dobrovolně nezazpíval. A pak druhá část šla do muzea kouknout se na Krýzovy jesličky. Na náměstí jsem se potkal s první částí výpravy a šel hlídat psy. Po té, co se všichni nabažili J. Hradce, šli jsme na nádraží, kde jsme koukli na parní lokomotivu a historické vozy do Nové Bystřice. My jsme ale odjeli rychlíkem do Kardášovy Řečice. Sára si udělala něco s packou, tak jsme jí to ovázali. Šli jsme po modré a šli jsme až do setmění, aby jsme došli co nejblíž Červené Lhotě. Utábořili jsme se v lese u cesty, ale protože Dan byl přivázaný a chtěl pustit, stále štěkal a kňučel. Petr byl však na Danově straně a nejradši by ho pustil, kdyby to ostatním nevadilo a tak nechal Dana štěkat asi dvě hodiny bez jediného napomenutí, nemluvě o bití. Já jsem se utábořil proto asi o 50 metrů dál, ale bylo to skoro na nic, protože se ten štěkot a kňučení rozléhalo. Teď je ráno a Dan konečně dosáhl svého. Ještě jsem si vzpomněl, že jesličky byly tak zajímavé, že mně tam museli zhasnout, abych od nich odešel, protože jsem moc nerozuměl slovním výzvám.
Jirka

Pokračovali jsme po modré na Červenou Lhotu. Petr šel na zámek a Honza strávil asi dvě hodiny ve sklepení, kde skládal hlavolamy, aniž by si nějaký koupil. V restauraci byli tak pomalí, že jsme odešli na klobásy do bufetu. Pak už jen úprk do Kardášovy Řečice po modré. Kluci se vykoupali, já Sáru od hoven a v 17,30 jel rychlík na Brno, tak zde Petr s Danem zůstávají sami.
Jirka

Fotky :


Letecký snímek Telče, který jsme ale nefotili my.


U kašny.


Kluci jsou ty 3 tečky nahoře.


Pod věží se hlídá.


V zámecké zahradě.


Honza před zámeckým skleníkem.


Před nejlevnějším hotelem ve městě.


Zámek a jeho noví Jitkovští majitelé.


Sárinka si našla polštářek .


Honza v podloubí ve Slavonicích.


Slavonice.


Slavonice bez aut.


Staré město.


Obětní kameny.


Petr s Danem pozují.


Dyxy se rozhlíží a psi zatím hrají přetahovanou.


Kaplička panenky Marie.


Milan, Sára a Laura jsou z věže Landštejna jen 3 malé tečky.


3 zvětšené tečky.


Landštejn.





Landštejn stokrát jinak.


Dyxy střílí z luku.





Klášter.


Albéř - úzkokolejka.


Nová Bystřice.


Jindřichův Hradec.


Z Černé věže.


Betlém.


Hlídač psů.


Parní lokomotiva na úzkokolejce.


Na Červené Lhotě.


Na Kardašově Řečici.








Milan jí jako vždy konzervu studenou.


Laura se chce stát modelkou a tak se nechá fotit.