Dobrošov, Orlické hory
27. září - 1. října 2006



Středa:
Sraz byl v Náchodě, přijel jsem od Týniště s Petrem z Prahy. V Náchodě nás čekal Tomš s Kájou. Za chvilku Jirka se psy. Vyrazili jsme po modré do lesa. Úplně se setmělo a když jsem se snažil zprovoznit baterku, najednou jsem zůstal sám s Laurou, všichni ostatní se ztratili vepředu. Laura tahala, tak jsem se spoléhal na to, že mě dovede k ostatním, ale tahala špatným směrem, po zelené značce. Když jsme se vrátili téměř do města, pochopil jsem, že jdeme špatně a začali jsme se vracet. Ale pouze se světlem z mobilu jsem nenašel tu správnou odbočku po modré. Naštěstí na naši armádu je spoleh - Kája se vrátil kus cesty zpět a zachránil mě. Místo na spaní jsme našli docela rychle. Ráno v 9 má přijet Mirek, tak nemusíme brzy vstávat.

Čtvrtek
Jo, přijel. Vyrážíme na Jiráskovu rozhlednu. Cestou míjíme orientační běžce. V restauraci oběd, někdo na vyhlídce na věži, ale je mlha, tak není vidět moc daleko. Před rozhlednou schéma pohraničního opevnění, diskutujeme o možnosti ubránit republiku před okupací. Jirka si myslí, že by se k nám Němci přes opevnění vůbec nedostali. Já jsem realista. Myslím, že dřív nebo později bychom té obrovské vojenské přesile podlehli.
Milan není realista ale posralista
Toto mohl napsat jen úplný vůl.

Pak prohlídka pevnosti Dobrošov a menší pevnůstky Jeřáb. Všichni kromě Jirky, hlídače psů.
Cesta do Pekla - známého výletního centra. Občerstvení v bufetu.



Pak asi hodinka cesty a chystáme se utábořit. Dole u potoka krásné rovné místo, ale Jirka vylezl na kopec a postavil si hlavu, že bude spát jen tam. Tak jsme se rozdělili, já s Jirkou nahoře na šikmém místě a ostatní dole u potoka.
Milan

Pátek:
V noci byla celkem kosa, přesto jsme vydrželi až do desíti ležet. Slunce nás lákalo ven, páteční počasí se zdálo být slibné. A opravdu bylo nejslunečněji a nejtepleji za celý vandr. Šli jsme údolím potoka od místa nocování až k lisovnám plastů u Nového Hrádku. Tam se občerstvily feny granulemi a my se šli občerstvit ještě 1 km přes kopec do městečka/vesnice, kde hned naproti kostelu vítala návštěvníky hospůdka "Na kovárně" se zahrádkou, výběrem jídel i piv. To se ví, že jsme toho patřičně využili.
Po 45 minutách jsme se chystali jít dál, ale došlo ke zdržení, zapomněli jsme se stavit na hradě Frymburk, 300m od kraje vesnice. I přes cedule "Vstup zakázán" se všichni kromě Laury a mne snažili do objektu proniknout. Většině se to s úspěchem dařilo, ale uvnitř bylo jen zarostlé nádvoří. Já se aspoň u cesty opaloval. Takže znova do Hrádku okolo Kovárny, tentokrát zastávka v obchodě. Přes památník Vladimíra (srpen 2004) na kraji pole jsme došli do vesnice, kde jsme spustili nanukové orgie u místního krámku, a kde nás v 15,18 opustili Petr s Kájou autobusem do Dobrušky... Se slzou v oku po dojemném loučení jsme se vydali do Dobřan. Proti také skvělému krámku (kde jsme pokračovali v nanucích) jsme se utábořili u nástěnky "Kačenčina pohádková říše" a právě razítko na předchozí stránce je toho důkazem. Jakmile si všechny babky z Dobřan a my nakoupili, vydali jsme se dál přes vesnici Šediviny (nebo se jmenovala jinak?). Tam nebylo co konzumovat (ani kde), pouze jsme se kochali krásou roubených chalup, replikou mlýna a v západu slunce fantasticky osvíceným kostelem v nepopsatelném architektonickém stylu (asi přelom století - chalupářská recese). Za chvíli už bylo slunce za horizontem a my měli hezké místo u dvou dubů, kam jsme se uložili, ačkoli Jirka našel ještě lepší místo, a všichni jsme mu to raději věřili. Jirka a Milan a psi zůstali, já s Mirkem jsme se vydali za společností do penzionu Kukačka (asi 700 m) a po lehkém přemlouvání jsme dostali nejen pivo s čajem, ale i polévku. Už v devět jsme spali.
Tomš

Sobota:
Ráno jsme vstali brzo a v 11 h už jsme byli na nohou. Tomš utekl na kafe a cofolu, poslal sms, že sedí přímo na značce (což byla nadsázka, seděl normálně u stolu). Pak se vše vyvíjelo stejně jako včera a předevčírem, tj. ve 12 oběd, pak občerstvení, občerstvení, občerstvení. Těšíme se na zbytek dne: bude nějaký občerstvení :-).
Mirek

S tím občerstvením je to pravda. Pak jsme přecházeli hřeben Orlických hor. Sice celkem rovná trasa, ale pěkné výhledy do nížiny. Zastávka u Kunštátské kaple a k večeru ubytování v lese kousek od pevnosti Hanička. Odpoledne nás také opustil Mirek, kterému přijela návštěva.

Neděle:
Ráno prohlídka pevnosti Hanička a pak už úprk na vlak.
Pěkné počasí, pěkná krajina, dostatek občerstvení, milí lidé = zase jeden pěkný vandr.
Milan



První nocleh


Probuzení


Jiráskova rozhledna


U mapy


Hlídači


Pohled z rozhledny


Na rozhledně


Pevnost Dobrošov


Náš průvodce (vlevo)


Pití


"LAURA"


Čerti v Pekle


Restaurace v Pekle


Živý pomník


Krmení


Oběd "Na kovárně"


Zřícenina hradu Frymburk


Někdo lezl na prohlídku


Někdo se slunil venku


Větrná elektrárna


Pomníček na cestě


Focení se


Teleta (vpravo)


Blízká setkání třetího druhu


Nanukové orgie


Tomš


Zase Tomš


Seník


Vesnička, kde už byl kdysi Jirka


Zajímavý kostel


Ráno nás překvapila asi kuna


Dřevěný medvěd


Křížová cesta


Celnice


Socha Masaryka na horské chatě


Sem se vyváží zemědělské přebytky z EU?


Občerstvení na chatě


Nejvyšší vrchol Orlických hor


Rozhledna


Hlavní hřeben


Kunštátská kaple


Upravený interiér


Poničené lesy


Občas pevnosti


Tady jsme spali (v pozadí psi)


U Haničky jsme jestě před otevřením


Hlídá tam jen pes


Už uvnitř areálu


Psi mohli do podzemí


Tomš ve filtrovně


Výklad pokračuje i venku


Tady Němci marně zkoušeli rozbít zdi


Šťastné setkání s autem v Náchodě