Chýnovské jeskyně
4. - 8. května 2007

S Laurou a Sárou jsme vyjeli z Chotěboře přeplněnou lokálkou na Brod. Sára tak omylem zachlupatila pár lidí. Ve vlaku jsem žádné nové BDPáky nenašel, až v Jihlavě z posledního vagónu vystoupil František Dobrota rodák z blízké vesnice Petrohradu a spolu jsme čekali na další nováčky, Honzu a poloméďu. Další staronový přijel Pavel z Třebové a ukázalo se, že jsem ho považoval za dva nové BDPáky a že na dalšího už čekat nemusíme. Vydali jsme se tedy k známému místu nad tratí, které si Honza už skoro nepamatoval, až na... viz náčrtek.
Jirka



Našli jsme rovné místečko...viz náčrtek.



Navečeřeli jsme se... viz náčrtek.



Ráno nás probudilo bubnování kapek na plachtu a šli jsme na vlak do Horní Cerekve, kde přestup na motorák na Pelhřimov, kde teď sedím na nádraží a zatím...viz náčrtek.



Po mohutném občestvení v nádražním bufetu, kde si pan průvodčí postěžoval, že na trati už není žádný průvodčí, jsme s Františkem vyhledali místní obchod a doplnili zásoby a pak nás čekala další cesta vláčkem. Vystoupili jsme v Chýnově, nasadili si ochranu proti dešti a vydali se po modré k jeskyni. Cestou jsme potkali hezký palouček s úly a včeličkama a Jirka byl utvrzen ve správnosti svého rozhodnutí s chovem včelstva. No a pak jsme si vystáli frontu na vstupenky - někteří použili své kouzelné knížečky a byli jsme přiděleni do péče průvodci. Byl zjevně lepší, než jeho koolegyně. Jirka s pejsky mezitím vysušoval lavičku a snažil se pobavit svou výřečností přibyvšího Myšáka. V jeskyni jsme klesali a zaujatě poslouchali průvodcův výklad a pak zase stoupali a obdivovali tamní krásy. Po absolvování prohlídky nám byl protekčně otevřen stánek, kde jsme se zásobili a teď čekáme až trasu absolvuje Jirka s Myšákem.
Honza

Pavel pracuje i o víkendu.






Včera večer mi Jirka vedl ruku, abych do kroniky napsal: "Mam již ku baz" vi výše. Co to znamená - netuším. To prase pod tím prý má být myš.
Dneska - v neděli - jsme šli z Mladé Vožice přes Šelmberk a Kamberk až na Býkovec, kde ležíme a očekáváme spánek, zatímco se Jirka ukájí u Maxxe. Na Šelmberku na nás nečekal Tomš a spol. a v Kamberku nás opustil Milan a Pavel.
Jo a celý den pršelo.
Myšák

Taky nám přes cestu přeletěl bažant. A našel jsem čtyřlístek.



Včera večer vyprávěl Jirka hrůzostrašnou pohádku, v důsledku čehož jsem nespal. Jestli se to bude dneska opakovat, tak mi zítra ponese baťoh.
Franta

KAMENNÁ SRDCE
Kamenná srdce, kamenných stěn,
kamenná těla já obměkčit chtěl,
sebrat jim vzdor, falešnou pýchu,
darovat cit, páteř a míchu
učit je snít, učit je létat
naučit tančit, kameny splétat
vymýšlet nesmysly, říkat si básně
být štěstím bez sebe, když mrak Měsíc zhasne
tak proč jste stále chladná a kamenná?
Jirka





Ještě jsem zapoměl napsat, že hrad Šelmberk dřív patřil Gaidzokům, ale ti si pořídili chaty a nestačili udržovat chatky a hrad a tak se jim vše hrad i chatky rozpadly.



Prosím Tě Myšáku, dej nám už pokoj s tím čtyřlístkováním.

17.10, 18.10, 19.06, 19.52

Ráno jsme šli na Malý Blaník, kde je velká zřícenina kaple, krásná a romantická. Minuli jsme Louňovice a vyšlápli kopeček na Velký Blaník, kde stojí rozhledna s občerstvením. Dali jsme párky a miňonky. Koukli na rozhlednu, byl velký vítr a rozhledna se kejvala. Dále po červené na odpočívadle Myšák našel další čtyřlístek. Ve vsi nanuky. Myšák zdrhl a tak ve Vlašimi se musel hledat mobilem. Pak šli 3 z nás na oběd a 3 z nás k čínskému pavilónu v zámeckém parku a starému hradu, pak ještě nekonečné čekání před hospodou, než Honza polívkový si dal od každé polévky jednu a svých deset pivních kousků. Nakonec se vypotácel ven, v opilosti řekl nesmyslný odjezd vlaku a tak jsme šli nakupovat doLeadlu med, jogurty a kraťasy (ty ale byly jen pro děti do 10 let, ale pěkný oranžový, ale usoudil jsem nakonec, že se do nich nenarvu). Při odchodu z obchodu jsme viděli odjíždějící vlak a tak jsme čekali na další vlak za hodinu do Postupic. Klukům jsem nakecal, že před Postupicemi je zastávka Lhotka a ne Městečko u Benešova a tak v Postupicích vznikl ve vlaku mírný zmatek. Pak ubytování podle Myšáka, uklidňující dávka medu s jogurtem. V noci pršelo, Laura se schovala pod plachtu a nechtěla pustit Sáru. Když jsem Sáru přitáhl, pokousala ji a tak dostala košík. A Sára spala ve spacáku se mnou. Ráno plachta hodně klesla, Honza ji totiž špatně utáhl. No a ráno jsme vstali a šli na zámek Jemniště, já tou kratší cestou a tak jsem byl u zámku dřív, ale jaké zklamání, když jsem já a Sára spatřili dvě značky zákaz vstupu psů, kdyby radši zákaz vstupu Honzů nebo Myšáků, takhle sedíme na protest u zámecké brány a odpuzujeme další návštěvníky a Laura na všechny vzteky vrčí, že nemůže jít do parku. Teď šel v 10 na prohlídku František s Honzou a já jdu v 11 s Myšákem. Nějak ve 13,40 jede vlak na Benešov.

Zámek Jemniště na mě velký dojem neudělal, průvodkyně se sice snažila, ale nic moc zajímavýho tam nebylo. Tak jsem si dal v cukrárně teramisu a to bylo výtečné. Na prohlídku zámku na Konopišti už vůbec nemám chuť. V zámecké zahradě vyhrává hudba, je docela hezká. Ještě zajdu shlédnout zámecký park - kluci to již mají za sebou. Déšť už ustal, ale fouká celkem studený vítr. Když vysvitne sluníčko, docela to ujde. Sára s Laurou už leží spokojeně u brány a už vůbec se jim nechce nikam chodit.
Honza

Nejdřív pár fotek z Milanova mobilu:































































A teď pár fotek z Honzova foťáku:









































































































































































PS:
Jak už bylo zmíněno, já jsem odjel v neděli večer, abych mohl v pondělí do práce. No a ve státní svátek - v úterý jsem si udělal výlet za Vaškem do Olomouce. Tady jsme nejdříve autobusem zajeli na Svatý Kopeček za Olomoucí a navštívili tamní ZOO. Je docela pěkná. Velbloudi, žirafy, žraloci,....... jako zajímavost velká ohrada opic, kterou můžou volně procházet návštěvníci. Během našeho průchodu byly opice dost daleko od nás. Ale stála tam nějaká ošetřovatelka a nevěděl jsem jestli brání lidi před opicema nebo naopak opice před lidma.
Po návratu do města jsme vyjeli do horního patra "mrakodrapu" před hlavním nádražím - do vyhlídkové restaurace. Vašek vybral nejlepší stolek a tak jsme měli město jako na dlani. Dole jsme mohli sledovat příjezdy vlaků jako na nějakém modelu. Já smažený kapr a česnečka, Vašek zákusek.
Pak tramvají do centra. Prohlídka náměstí, želvy atd. Pak cesta parkem, miniposezení u čaje a kávy.
A já pak už vlakem do Brna. Návštěva v Olomouci se mně moc líbila, a tak mě to donutilo vytáhnout mobil a udělat pár snímků.
Milan








Tady mají jakási zvířátka koridor nad cestou pro lidi










Dřevěný medvěd, skutečný byl zalezlý






Část žraloka






Mravenečník na lovu


Údolíčko s volným pohybem opic a lidí












Pták na provázku, ale po vyléčení ho pustí - viz následující text




Svatý Kopeček






Ve vyhlídkové restauraci






Pendolino


Duha


Chameleon


V centru města