český ráj aneb České Švýcarsko
28. - 30. září 2007

Pro poloméďu ráj s malým r a od 28. 9., pro méďu a lidi Švýcarsko s velkým Š a od 27. 9.

Do Krásné lípy jsme přijeli se zpožděním někdy po 21. hodině. Petr seděl ale v jiném vagóně (asi vagón pro Pražáky, který je jen na stání). Já ve vlaku s nějakými přestárlými trempy, který mudrovali před průvodčí a balili ji, ale byli tak starý, že ani nepoznali, že se průvodčí vyměnili a krmili svými kecy novou a ta na ně zírala jak z jara. My s Petrem kolem strašidelného domu, jehož oknem svítil měsíc v úplňku. U cedule krásný buk jsme vystoupili na kopec a postavili plachtu. Mobilem snadno donavigovali Františka, který vůbec nebloudil. Ráno jsme chtěli už vyjít, ale začalo slabě pršet a já kluky přehlasoval medvědími sedmi hlasy a počkali jsme pod plachtou. Déšť zatím zesílil a do večera skoro nepřestal a kluci stále děkovali hodnému méďovi, že nemoknou. Akorát když hodný méďa z ničehonic začal v dešti opravovat plachtu, tak jsme trochu zmokli.
Jirka

Nejdůležitější člen výpravy (jako já) přijel v pátek do Krásné lípy kolem 15. hodiny. Sešli jsme se na náměstí s Petrem a Frantou, kteří si z pod plachty odskočili na oběd do hospody. Na náměstí ale byla krásná cukrárna a oba ještě chtěli zajít na kávu, tak jsem šel s nimi. Pak ale začalo hustě pršet, a tak se náš pobyt v cukrárně o dost prodloužil. Po dešti jsme se přesunuli pod plachtu do lesa.
V noci začalo opět hustě pršet a už to vypadalo, že se nebudeme moct dát na cestu, ale kolem 9. hodiny se počasí zlepšilo a tak jsme šli.
První zastávka na hradní zřícenině Krásný buk, zajímavé snad jen zamřížovaným zbytkem studny. Pak celodenní cesta s občasnými skalami, památníky, lesními turistickými hraničními přechody. Jo - hned začátkem cesty nás zastavil jeep s ochranářem a varoval nás, že nesmíme spát pod širákem. Trochu nás to setkání otrávilo. První větší zastávka byla Malá Pravčická skála. Mě ale úplně nadchl asi o kilometr dál Loupežnický hrad Šaunštejn, který býval postavený na vysokých pískovcových skalách. Když jsme s Jirkou vylezli nahoru, byl zrovna krásný oranžový západ slunce, a když jsem se podíval na stranu s rozmanitou zalesněnou krajinou, mimoděk mě napadlo, že takhle nějak si asi představuji pohled do ráje. Proto jsem si taky tuto oblast spletl s Českým rájem, který ale leží jinde. Škoda že jsme tam nemohli zůstat déle, ostatní na nás čekali dole. Pak rychle do obce Mezní louka - Petr s Frantou si dali guláš v právě zavírané hospodě, já s Jirkou jsme chtěli lepší večeři v hotelu, ale zrovna tam byl zájezd, takže nás obsloužili jen čajem a kolou. Pak jsme se sešli a chtěli se jít ubytovat legálně do chatky, ale recepce už byla zavřená. Tak jsme museli do lesa.
Ráno krásně jasno, tak jsme brzy vyrazili na Pravčickou skálu. Přišli jsme tam první, ještě bylo zavřeno, ale brzy nám otevřeli. Celkem pěkné výhledy, udělali jsme hodně fotek, občerstvili se v restaurační zahrádce a pak už rychle do Hřenska, opět malé občerstvení ...



a prohlídka stánků s trpaslíky, pak busem do Děčína a odjezd domů.
Je to sice z Brna i Jitkova dost daleko, takže se tam už podruhý hned tak nedostaneme, ale ten pohled z loupežnického hradu stál za to a taky by bylo škoda nikdy nevidět Pravčickou skálu.
Milan