Bulharsko 2002
18.července - 1. srpna 2002


Ve čtvrtek v 24 hodin přijel ke mně Dyxy do Chotěboře a naložil mě do auta . Odjeli jsme do Havlíčkova Brodu , kde Dyxy nechal auto a čekali do 1 hodiny na vlak . Ve vlaku už ležel v kupé Pavel . V Brně jsme ještě přibrali Honzu a Milana a uháněli dál Panonii přes Blavu a Budapešť , kde se uvolnili další kupé a už jsme se mohli víc roztáhnout po vlaku . V Rumunsku jsme místenku vůbec neukazovali . Pár hodin před Bucureští jednomu vagonu před námi začli od kol lítat jiskry a smrdělo to spáleninou celým vlakem . Ale do Bucurešti jsme i tak dojeli . Asi se zpožděním . Chtěli jsme si koupit místenku na náš vlak v 1,40 ale pokladny byli zavřené.Hledali jsme z kterého nástupiště jede náš vlak , měl jet asi z 5 nástupiště. Na nádraží ale vlaky žádné nebyli v 1,40 a až v 2,30 přijel na 4 nástupiště vlak do Varny , děsně dlouhý , ale nikde nebyly normální vagony , jen lehátkové . Za čas vlak odjel .Mysleli jsme , že jede pro normální vagony šibovat , ale už se nevrátil . Asi odjel do Varny. V informacích řekli , že další vlak do Ruse jede v 12,15 . Tak jsme vybrali peníze , dali bágly do úschovy a šli se projít Bucureští . Kluci byli ale unavení a tak usnuli na lavičkách v dětském hřišti v parku . Já a Milan jsme se oddělili a šli hledat dobrou cukrárnu . Koukli jsme na náměstí , ale fontány nepracovaly a asi dlouhodobě , protože v nich nebyla ani voda . V jedné dobré cukrárně nebyly židle a tak jsme hledali další . Milan si našel svůj záchytný bod , Aby nezabloudil . Bohužel ten bod se pohyboval (byl jsem to já) a tak jsme zabloudili . Cestou jsme ale našli velký pomník , který postavil asi Casecku , věnovaný asi obětem války . Byl obrovský , ale obrovské schodiště bylo trošku zchátralé . Sraz s ostatními byl v 11 hodin před úschovnou , ale my stále bloudili a Milan šel stále za svým záchytným bodem . 5 minut před 11 jsme našli metro a protože jsme netušili kde jsme , rozhodli jsme , že nádraží najdem metrem . Milan u pokladny koupil lístek pro dva , ale nakonec jsme zjistili , že lístek je jen pro jednoho na dva přestupy a koupili druhý . Lístek mě ale přes turniket nepustil , musela chytému Čechu pomoct pokladní . VIZ NÁČRTEK

Pokladní pomohla i Milanovi . Já se ptal Bulhara čím máme jet , ale protože jsem zkomolil obě slova , nerozuměl , anebo nevěděl zda nezná o dvě bulharská slovíčka míň . Nakonec jsme nastoupili a dokonce přestoupili . (Zajímavostí je , že v metru už nehraje hudba jako před rokem).Pak jsme vystoupili o dvě zastávky dřív , ale nakonec jsme dojeli asi o 20 minut dýl . Kluci byli trošku už nervozní . Koupili jsme místenky do Varny , vyzvedli bágly a občerstvili se .
Jirka.

Nasedli jsme do vlaku,obsadili rezervované kupé a bez problémů dojeli do hraničního prostoru mezi Rumunskem a Bulharskem . Zde vede železnice po velmi dlouhém a vysokém mostě . Ten byl ale právě opravován , pražce byly volně poskládány na hromádkách a kolejnice asi jen lehce provizorně uchyceny . Vlak jel úplně pomaličku , strojvůdce se nahýbal z okýnka a stále kontroloval, jestli lokomotiva drží na kolejích.Nám bylo jasné , že pokud by těžká lokomotiva spadla dolů , stáhne všechny vagony sebou . Že se tak nakonec nestalo , o tom svědčí tento zápis.


V Ruse nás zkontroloval celník , pořád něco hlásil do vysílačky , pak jsme rychle vybrali u nádraží Leva z bankomatu , ale protože vlak do Varny byl prázdný , místenky jsme nekupovali.
Jízda do Varny byla "zpestřena" tím , že Honza zjistil ztrátu peněženky , která obsahovala kreditní kartu s asi 40 000 Kč , asi 100 euro , nějaké drobné koruny a doklady . Celou cestu jsme tak strávili přemýšlením , kde ke ztrátě došlo a jak zablokovat kartu . To se sice podařilo , ale za cenu 3500Kč , což je poplatek za zablokování u české spořitelny .
Vyvodili jsme 3 varianty ztráty:
-při ležení na lavičce v parku
-při ukládání batohu do úschovy
-při pomáhání paní v úschovně

Milan.


Honza pomáhá paní z úschovny s okénkem - jedna z hypotéz ztráty peněženky .

Večer jsme přijeli do Varny a hned na nádraží nás oslovila paní s nabídkou krásného a luxusního apartmánu 5 minut od moře v centru a 20 minut od nádraží se sprchou za 10 LEVA na osobu . Vysvětlil jsem paní , že cena je vysoká , když zde chceme být 6 dní a paní slevila na 7 LEVA . BDPáci se dohodli , že se půjdou na apartmá podívat a nebudou zatím hledat dál . Paní zavolala ještě jednoho odchytávače a odchytávačku a šli jsme před nádraží na autobus . Chtěli jsme jít pěšky , když je to takový kousek , ale paní prý boleli nohy . Autobus dlouho nejel a paní nám začla vnucovat taxík (asi chtěli zaplatit cestu) nakonec přijel autobus a těch 15-20 minut cesty pěšky z nádraží se změnilo na 15-20 minut cesty busem.Ani se paní nedivím , že nechtěla jít pěšky . Na zastávce paní ukázala směrem kamsi , že je to 5 minut k moři . Kousek od rušné křižovatky stál starý vysoký dům . Chodba zatuchlá , omítka oprýskaná . Apartmá mělo být v 6 patře . Hned nám vysvětlila , že výtah do 6 patra uveze jen 2 lidi a do 5 patra 3 lidi . V tom jediném nekecali. Přišli jsme do bytu . Byli zde ubytováni v jednom pokoji turisti do neděle rána , ale pak prý budeme mít celé "apartmá"(zatuchlý byt) pro sebe . Bdp začlo hlasovat , zda se zde ubytujem a protože jsme byli unavení a chtěli se umýt , 4 z 5 bylo pro .Paní nás sezvala ke stolu , že uděláme peníze . Při počítání však najednou počítala 8 LEVA za den , prý 1 LEVA za sprchu . Odmítli jsme to a chystali se odejít , ale nakonec se ti 3 shodli , že jim bude stačit těch 7 LEVA .Paní si ale neodpustila poznámku , když jsme jí dali peníze ,Proč jezdíme do zahraničí , když nemáme peníze . Milan jí řekl , že je ten obchod výhodný pro obě strany . Po té paní sbalila svou provizi a už jsme jí a její prořízlou pusu neviděli . U zbylých dvou jsme pochopili , že to jsou naši domácí a že to "luxusní apartmá" nebudeme mít sami pro sebe , ale že tu budou stále s námi . Já s Milanem se ubytovali v jednom pokoji a Honza , Pavel s Dyxym prozatím v obýváku domácích . Šli jsme se pak projít k moři . Nebylo to samozřejmě 5 minut , ale nebylo to tak daleko . Prošli se promenádou u moře a pak zašli do čínské restaurace a dali si dobrá jídla a pak už spát do proleželých postelí . Pavel na lehátko a Dyxy s Honzou na gauče . Na chvilku se utišili auta (asi na 4 hodiny) a my usnuli . Druhý den jsme vstali kolem poledne . Dyxy koupil mapu , zeptal se policistů na policejní stanici a pak nás vedl podle této mapy(on totiž skoro celý svůj pobyt ve Varně chodil podle mapy a držel jí stále v ruce).VIZ NÁČRTEK

.

Na policejní stanici měli v neděli na pasové službě zavřeno . Tak jsme šli k moři k rozbité skluzavce najmout slunečníky za 1LEVA kus . Vlny byli tak průměr . Pavel s Dyxym šli koupit žlutý meloun a my vzali Honzu do cukrárny , ale Honza stále remcal , že nemá výhled na lidi na ulici a remcal celou dobu pobytu v cukrárně . Večer jsme s Honzou a Milanem našli promenádu a zašli na večeři . Když jsme objednali zhasl proud , ale nakonec jsme se najedli . V pondělí jsme zašli na poštu . Honza zavolat na Rumunkou policii a Českou ambasádu . Našli totiž jeho prázdnou peněženku . Dohodli se , že mu jí pošlou do Čech . Před poštou stál pěkný pravoslavný chrám , který jsme zhlídli a šli na policejní stanici . Byl tam velký hic . Já nevydržel , vytekli mě nervy ve frontě , ale kluci vydrželi a od okýnka je vrátili pro našeho domácího . Ten kupodivu byl ochotný , když ho tam dovezli taxíkem . Honza si koupil zajímavý časopis . Šli k vodě , ale vlny nic moc . Kluci šli na net a našli na netu další Čechy ve Varně a hned se sešli na kolonádě a šli do restaurace podobné Mekdonaldu dát si večeři . Moc si jídlo pochvalovali(Což se divím) a pak šli na diskotéku . V úterý ráno začlo pršet a foukat . Překecal jsem Milana , že budou vlny . Milan si vzal deštník , který mě celou cestu nepůjčil , protože jsem tvrdil , že ho nosí jen staré babky , tak jsem došel k vodě promočený , navíc žádné vlny nebyly. Hladina byla skoro jak zrcadlo , tak jsme sedli na jídlo a čekali . Pršet přestalo , ale vlny nebyly . Nafotili jsme tedy maják , Varnu a přístav . Na pokoji se setkali s ostatními . Dyxy vzal mapu a vláčel nás po pobřeží , byl krásný úplněk a za ním blesky . Pak jsme se šli bez Pavla vyblbnout na diskotéku . Dyxy se někam ztratil a nemohl najít asi cestu domů , protože přišel až ráno . Po obědě jsme všici kromě Pavla jeli na Zlaté písky autobusem . Pavel jel do Nesebru a na Slojnce Bojag . Nás autobus zavezl na kraj Zlatých písků . Celé jsme přešli . Já s Honzou na nudu . Dyxy přišel později s přáteli a Milan šel na normální pláž . Milana jsme našli spícího v místním divadle . Pak jsme jeli domů .Pavel čekal hodinu před barákem , ale nakonec se dočkal . Zapoměl jsem napsat , že na nudě ,byly obří vlny a skoro jsem nevylezl ven , tak mám zadek bílý furt . Večer Honza s Dyxym šli na dízu a my s Milanem přežrat do čínské restaurace . Ve čtvrtek jeli kluci na Zlaté písky zas . Pavel k nějakému chrámu ve skále , z kterého prý nic moc nezbylo a Honza s Dyxym na nudu . My s Milanem šli ve Varně klasicky ke skluzavce , koupili si deštník a šli plavčit do zatím největších vln , co jsem viděl . Zašli do cukrárny na krémy a ted už asi 2 hodiny tohle sepisuji. Také jsem zapoměl , že se naše domácí změnila z milé paní na deset čertů . VIZ NÁČRTEK

.

Také hned druhý den sebrala Milanovi polštář, protože na něm v noci nespal a dala ho novým hostům . Takže jsme v našem "apartmá"sami nebyli a nemohli si ani zamknout pokoj . Za zmínku stojí , že jsme pomáhali s Milanem odnést televizor ke kontejnerům . Domácí ho tam chtěl dát , ale nakonec sám pochopil , že se tam nevejde . To že televize do kontejneru nepatří , asi nepochopí nikdy . Paní si do skříně v našem pokoji nechala povlečení a tak nám tam furt lezla . Také netekla večer teplá voda. Asi domácí měla u sebe vypínač a když už nepotřebovala vodu , tak vodu vypla , ale je to jen doměnka . Paní věděla o každém našem pohybu , když jsme nechali ležet boty na chodbičce , vždy do deseti minut je uklidila .
Jirka.

Přestože cesta do Bulharska pro mě nezačala moc dobře a o ubytování jsem měl úplně jiné představy dovolená byla fajn a škoda že už končí . Zítra se rozdělíme , ráno dáme bágly do úschovny a vyrazíme na pláž . Bylo to krátké , ale účelné a zůstal krásný pocit.
Honza.

Ve čtvrtek večer jsme se sbalili. Milanovi v průvanu bouchly dveře a paní zas remcala . Milan řekl , že je to kvůli tomu , že si domácí nezavíraj své dveře a pak je po baráku průvan . Rozhodli jsme ,že si ve svém pokoji uděláme průvan též . Ale nejdřív nám bouchly dveře na chodbu , které jsme pak zaklínili židlí , ale pak nám bouchli i dveře na balkon(byla totiž venku bouřka) a paní se pak div nezbláznila . Stále říkala slovo Milan(mé jméno se jí špatně vyslovuje)pak se šla uklidnit, že šla po nás umejt koupelnu . V noci ještě pán zavíral okna na balkoně a tak se asi divil batohu před balkonovými dveřmi a židli ve dveřích . Ráno jsme chtěli tiše vypadnout bez rozloučení ,ale pán nás zmerčil a rozloučil se s námi. Byl asi přece jen hodnější než jeho žena.Na nádraží jsme koupili lístky a místenky do Trojanu a v 7,45 odjeli . Ve 12,00 jsme byli v Levskim a ptali se po našem vlaku . Jedny holky nám poradili správný vlak ,ale na oplátku se celé 3 hodiny snažili balit nás . Sedly si vedle nás , chichotaly se , líčily , česaly , ale my zůstali tvrdí a nevšímali si jich . V Trojanu jsme sedli na chvíli za nádraží , a nechali odjet všechny taxikáře.Pak jsme vyrazili do města . Zjistili jsme , že je to velké město plné turistů . V knihovně jsme sháněli mapu , ale paní nám nakreslila , že máme jít do informačního centra . Zde nám mapu prodali za 6 LEVA a ukázali čísla na SPASITELE. Pak jsme šli do restaurace na PIZZU , protože jiným jídlům jsme nerozuměli . Pak jsme šli asi 8 km po silnici k TROJANSKÉMU MANASTYRU.U vrat měli zákaz fotografování , ale snímek jsme pořídili . V klášteře jsme se ubytovat nechtěli a tak jsme jej prohlídli a šli hledat místo na spaní, které jsme našli na jednom kopci . V noci začlo pršet , tak jsme roztáhli plachtu . Ráno jsme se vrátili ke klášteru , kde už byli turisté a fotili , tak jsme těch snímků pořídili víc i my . Před klášterem odolali nabídce koupit sekerku s nožem a vydali se vzhůru podél řeky . V jedné sámošce se občerstvili sušenkami a koupili takového medvídka , který byl z perníku . Ted jsme na autobusové zastávce a čekáme až přestane pršet . Trochu hřmí , Milan píská jednomu psovi . Už se dvakrát bouchl do hlavy a dal si tam radši bundu , aby se o tu šprusli nebouchl zas . Koukali se na paní jak sype z mostu odpadky do řeky a ted přišli na zastávku lidi na autobus a Milan se křápl do hlavy potřetí. Začalo pršet více a my se rozhodli , že v takové bouřce , zkusíme využít šipky u mostu , na které byl napsán Chotěl . Přišel jsem k té stavbě a ptal se děcka , jestli je to hotel. Děcko ale uteklo , ale přišla jakási babka a říkala , že maj obsazeno , zachvíli nás , ale vedla do nějakého 3-lůžáku , kde byli něčí věci a možná i na postelích co ukazovala .Chtěla 15LEVA za jednoho , což jsem odmítl , že prý jsme studenti . Milan tvrdí , že pak slevila na 15 LEVA za oba , ale já jí nerozuměl .Chtěli jsme odejít do bouřky , ale kupodivu její syn nás pozval do krytého posezení a povídal si s námi o všem českém , politice , sportovcích , privatizaci . Jeho matka nám donesla každýmu kafe(moje první v životě).Pán nám na mapě ukazoval co je kde zajímavýho a taky že nás na Zelenikovsky klášter nepustí , že je na cestě závora . Povídal si s námi asi 3 hodiny než přestalo úplně pršet. Dal nám prospekty svého hotelu , vizitky , fotografii hotelu , i se nechal rád s Milanem vyfotit . Pak jsme pokračovali po silnici nahoru , potkali babičku s kozami, která se za nás pokřižovala , když jsme řekli , že chcem ke klášteru . Jeden děda na kole stále na nás křičel něco . Asi , že budem muset hodně prosit , aby nás pustili .Nakonec jsme došli na rozcestí a dali se vlevo ke klášteru , ale cesta byla oplocená , kvůli vodárně na říčce. Zvonili jsme , ale nic . Rozhodli jsme se , že to ke klášteru obejdem po zelené značce z křižovatky, dle mapy tak o 4 km delší . Mysleli jsme , že jdeme na horu Ambaricu a že za ní bude chata . Vše bylo ale jinak . Trochu jsem se překoukl v mapě a vše bylo mnohem dál a jinak . Protože už byla velká tma , sešli jsme z cesty a šli hledat místo na spaní . Našli jsme místo pro jednoho(Milan ležel z kopce a stále na mě padal)a natáhli plachtu . Stále pršelo , já si dal do pořádku antimedvědí baterku a do mobilu číslo na SPASITELE(záchranáře).Majitel hotelu nás totiž strašil medvědy a já měl v batohu lovecký salám a tak každé křupnutí , větvičky znamenalo , že si medvěd jde pro salám , a snad i pro mě :) Ze strachu z medvědů jsem se ale nebál bouřky :)Milan spal klidně a chrápal jako bručící medvěd:)Ráno jsem Milana vzbudil brzo a sbalený jsme byli už ve 8 hodin a vyrazili na cestu .Stále skoro do kopce bulharskými pralesy(aspoň tak vypadali),kapradinami velkými jako já , takže jsme byli mokrý celý . Pak začlo zase lejt i bouřka . Nakonec se ale objevila vysněná chata Ambarica . Ale taková typická bulharská chata . V zavřeným bufetě měli poslední 2 tatranky(moreně)a pár plechovek COCACOLY a piva . Nikde žádný majitel , jen dvě rodiny turistů . Jeden turista nám ukázal , at si nalejem čaj (nic za něj nechtěli)S Milanem jsme původně uvažovali ubytovat se tu , ale nelíbilo se nám zde a tak jsme počkali až přestane pršet a povolí trochu mlha a vydali se po zelené na horu Ambaricu .Cestou výhledy byli většinou zamlžené . Když jsme došli na hřeben a zkřížili červenou hřebenovku začla bouřka a za chvíli poprchávat . Měli jsme zkřížit ještě jednu červenou , ale ztratili jsme zelenou značku . Pak jsme našli cestu , ale zjistili jsme , že je to ta druhá červená , co jsme měli křížit .Pršelo už dost , byla mlha a navíc já se bouřky bojím , rozhodli jsme proto , že půjdem šusem dolů . Boty promočené a klouzaly , tak jsem občas spadnul . V jednu chvíli jsme zelenou skutečně našli , ale ztratili jsme jí během 2 minut . Chtěli jsme dojít na chatu asi Chubavec se jmenuje .Viděli jsme krávy a hlídací psy a torzo nějaké stavby , ale nebyla to naše chata . Napojili se na zelenou potkali pasáčka krav , který nám ukazoval kam jít , ale my mu nerozuměli a tak ještě zdálky volal , že jdem blbě . Byl to vlastně první člověk , kterého jsme v horách potkali , pak až na chatě byli nějací turisté . Ale než jsme k chatě došli to byla ještě veliká doba o hodně delší , než byla na mapě . Po dešti byli potoky rozvodněné a šli špatně přelézat a na jednu říčku nezbylo než sundat boty , vyhrnout nohavice a brodit . Cesta byla dlouhá , ale pak šla podél říčky(hlučné)byla plná malých i velkých vodopádů , koryt a zpěněné vody . Na chatu jsme přišli , když kůň jel pro zásoby , ale jinak typická bulharská chata (žádné občerstvení). Šli jsme teda do Karlova a cestou fotili vodopády . Je jich tu tolik , že člověk neví , za má fotit vlevo , nebo vpravo . Cesta vedla před Karlovem nad roklí s vodopády a výhledem na Karlov s mraky .V Karlově jsme přemýšleli co dál , jestli se jet podívat na Kaloferský klášter , ale únava a naše promočení rozhodli , že jedem zase do Varny . Z Karlova jede v 0,50 přímej vlak a tak jsme zašli do místního hotelu na večeři - dobrou . Číšnice kolem nás skákali , usmívali se a radili mě když jsem začal bloumat prázdným sálem , kde najít WC . Milan ale při placení částku nezaokrouhlil a nechal si dát přesně a tak už se při našem odchodu nesmáli . Také na nádraží u lavičky jsou dvě schoulené štěnátka , Milan jim nakrájel na drobno salám a pak jsme utekli , aby si nás štěnátka nezamilovali , nebo my se nezamilovali do nich . Zajímavostí nádraží bylo , že v celé obrovské hale svítí jen 5 zářivek . Taky se mně v dešti trochu rozpil pas .
Jirka.


.

Tak vlak přijel dost narvanej . Byli zde volná místa v kupé , ale když jsem se ptal zda jsou volné , říkali : nět . Ale naštěstí přišel průvodčí a ten nevolných takzvaných míst udělal volné a my seděli . Ale nějak jsme nemohli spát . Ve Varně nám odchytávačka nabídla 6 LEVA za ubytování , protože přeslechla , že chcem jet za 2 dny pryč . Na všechny otázky říkala :da , dokonce ikdyž se Milan ptal jestli je to na rušné ulici . Jeli autobusem a zastavili kousek od našeho bývalého ubytování . Naštěstí nás zavedla asi o 100metrů dál do jednoho paneláku na 3 etáž= 2 patro k jedné staré paní, ale nájemníci se ještě nevystěhovali a tak nás paní občerstvila chlazenou broskví , nabízela kafe , nakonec natočila sklenici vody a dala před nás slané krekry a stále opakovala: ZOBAJTE . A tak jsme zobali a čekali až se bývalí nájemníci odstěhují , ale oni moc nespěchali . Nakonec jsme se dočkali a šli spát . Odpoledne se šli koupat , ale bylo ošklivě , tak jsme skončili v naší restauraci u skluzavky na pohár - nejkrásnější a nejbohatší co jsem jedl a Milan hranolky se sýrem .Pak šli na poštu a pak koupit místní jogurty , které chutnali jako pudinky . Večer jsme zašli k moři do restaurace na ryby , ale hrály tam tak hlasitě hudby a stříleli rachejtle , že jsme v klidu moc nepojedli . Donesli nám mističku s vodou a citronem . Milan mně vysvětlil , že je to jen na umytí rukou , a tak jsem to nepil . V parku byli pivní slavnosti a na tribuně zpívala nějaká místní zpěvačka . Viděli jsme krásně osvětlenou zahradu v parku a pak šli spát. Druhý den v úterý bylo jasno a šli jsme k moři . Byl ale děsnej hic , tak jsme šli do jedné restaurace u nádraží na rybičky k jídlu a pak do místního akvaria(za 2LEVA , protože jsme cizinci)na rybičky k podívání . Expozice byla malá , ryby tam moc rostlin neměli a v některých akvariich jen bublala voda , protože ryby jeli asi někam k vodě . Z ryb zde měli asi nejvíc kaprů (2 akvaria). No myslím , že jak to akvárium dřív postavili tak to stojí ted , možná i ryby jsou původní .
Jirka.


.

Každý autobus má svou vlastní průvodčí , která prodává lístky . Navíc velmi často za průvodčí přichází revizorka (z našich 4 jízd se to stalo 2x)Tedy by se řeklo , že alespoň nejezdí nikdo na černo . Ale když byl autobus plný , průvodčí nechodila a byla vpředu . Kdo byl vzadu , neplatil.
Milan.

Pak jsme se šli zase koupat , ale začli lítat blesky a tak jsme se radši uklidili do naší restaurace u skluzavky . Já si dal něco , nevěděl jsem co přinesou . Nakonec přinesli kuřecí kosti s trochou syrovějšího masa a kůží narychlo opečenou . Milan si dal pohár a já pak na spravení chuti pohár též . Počasí bylo lepší a navíc nás ve vodě něco zaujalo, tak jsem šel do vody . Byly ohromné vlny . Večer jsme šli sednout k pivním slavnostem , čekali kdo vystoupí , ale skupina na podiu nás nakonec nenadchla a tak jsme se nakonec odvážili koupit svítící kroužek na pokusy a na mou okrasu a šli se napapat do naší čínské restaurace . Zajímavé byli karamelizované ořechy na závěr . Byla k nim mistička s vodou . Milan namáčel , ale lepší byli bez námáčení . Ráno se rychle sbalili , rozloučili s domácí , na nádraží přeptali na rezervace - nebyly třeba . V poledne byli v Ruse . V pokladně chtěli rezervace do Bucureště , ale paní pokladní nám doporučila jiný vlak až do Budapeště v 16,45 . A ted jsme v Ruse v parku a třesem se strachy , zda nás pustí s mým rozpitým pasem přes hranice a půjdem koupit zásoby na velikou cestu. Seznámili se s obchodníkem s hodinkami(nám ale žádné nevnutil)nakoupili jídlo a šli na nádraží . Na tabuli už ale nebylo v 16,45 ale 18,00 , což nás zmátlo , tak jsme se ptali v mezinárodní pokladně a pochopili že má takové zpoždění. Na nástupišti však vlak stál a tak jsem se ptal českého vagonu , zda někdo nemluví česky. A mluvili všichni a tak jsme zjistili , že vlak jede do Řecka . Náš vlak přesunuli na jiné nástupiště a my sledovali co Bulhaři delaji s vlakem do Řecka . Náš přijel v 18,45 a pak nás stejně dlouho odbavovali . Ještě předtím než jsme sedli do vlaku jsme oddolali malému žebráku a nedali mu ani peníze a ani kolečko salámu .Milan totiž prý chápal , že nám salám chce dát a klučík marně ukazoval Milanovi na pusu a břicho , že má hlad . Pak jsme přejeli rozebraný most , ale v jedné stanici vlak šibovali a jeli jsme obráceně a nikdy do Bucureště nedojeli , což vrtalo silně hlavou jednomu Makedonci ze sousedního kupé , který se nás ještě na hranicích s Madarskem ptal , kdy už bude Bucurešt . Na hranicích k nám přidali jeden vlak z Bucureště , ale nikdo to nepochopil. Snad jen vrchní železničář rumunský Zababa chápe rumunský řád . Celníci byli s pasem vcelku v pohodě , akorát jeden Rumun se ptal jestli to nerozmočil alkohol a my ho nepašujem . V Budapešti jsme přijeli na Keletyho a utíkali na Nugatyho a stihl vlak v 12,55 Rastislav do Břeclavy . Tam sedli na osobák do Brna , kde se rozdělili . A já osobákama do Chotěboře . Občerstvili se také v Břeclavi všema chutěma , protože jsme poslední jídlo kupovali v Ruse .
Jirka.

Fotky :


Madarsko z vlaku.




Honza odpočívající.


Kluci čekaj na vlaky .


Nechali jsme kluky samotné a tohle vyváděli .


Kašna co už nestříká.


V Bucurešti se stále něco staví,některé stavby i několik desítek let.


V pozadí Causeckův palác.


Causeckův palác.








Od paláce.


Tramvaje.


Dva velké pomníky.


Pomníky zblízka.


Honza na nádraží ještě neví , že ted ztratil peněženku .





Rumunsko z vlaku .


Přejezd Dunaje.






Odpočinek po dlouhé cestě.


Milanovi se potetovala noha.


Krásný kluk a ošklivá skluzavka.


Varna focená z přístavu.


Moře.


Válečná lod.


Milan na vyhlídce.


Maják na konci světa.


Od majáku Varna.


Milan u majáku pozuje.


Západ slunce.


Chrám ve Varně.











Nádraží.


Dyxy nás se svou mapou všude zavede (i na záchod).


Nenudista Milan čeká v divadlu.


Lodička pro turisty.





S kamarády.


Pavel nemá klíče.


Do kroniky zase musím psát já.


Milan žere.


Zastávka s partema.


Žebráci hlídají vchod a trabant popů .


Trojánský klášter.





Před chrámem v klášteru.





Chrám ze zadu.





Zde odpočívají mrtví popové.


Velké prádlo.


Arkády.


Arkádová kočka.


Trojan ves.


Ještě pohled na věžičku kláštera.


Bulharský autobus.


Milan u studánky.


A ted u mostu.


Dva oslíci.


Milan probouzející.


Orel nás vítá v Černém Osm.


Osm.


Hotel.


Vizitka hotelu.


Náš hostitel a ochránce před ošklivým počasím.


Na konec náš hotel je zde.


Milan už ví kam jít.


Kapradiny byly Milanovi pod hlavu. A Milan není malej.


Radši se najíst , třeba žádná chata není.


Ambarica vchod.


Kozičky u Ambarici.


Ambarica z vrchu.


Ambarica s Milanem.


Další odpočinek.


Hory.





Hory a Milan.


Hory já a mlha.


Hory a mlha.


Strašidlo já.


Strašidlo Milan a kravičky.


Naštestí to není chata Chubavec.Ikdyž jsme pochybovali .


Přebrodíme říčku.


Překonáme potůček.


Jeden z mnoha vodopádů.


A další.


A další.


A další.


A další.


Chata Chubavec.


Divoká řeka - divoký kluk.





Fotka jak do kalendáře.


Milan a vodopád.


Rokle nad Karlovem.


Karlovo .


Čekáme v Ruse na vlak.Zachvilku přijde šmelinář s hodinkami.