Srpen 2000
- zavěr akce organizované Býlými psy z Prahy
Tato akce nebyla naše Bédépácká. Od 11. do 20. srpna jsme se totiž zúčastnili akce organizované známou pražskou trampskou skupinou Býlý psi (www.volny.cz/bylypsi). Putovali jsme s nimi po krásném horském masívu Rodná. Po týdenním vandru se nám třem ještě nechtělo domů, využili jsme toho, že již jsme v Rumunsku, nechali jsme se zlákat vidinou moře (u kterého jsem já ještě nikdy nebyl) a vyrazili jsme tak já, Jirka z Jitkova a Robin vstříc novému dobrodružství.
Milan


Toto byla jediná mapka, kterou jsme si obkreslili a podle které jsme cestovali .

Právě se nacházíme v Konstanci v Rumunsku po asi týdenním vandru s Býlými Psy po horách. Já (Robin), Milan a Jirka (z Jitkova) jsme se rozhodli, že si prodloužíme dovolenou a vydali jsme se k Černému moři. Toť asi vše na úvod - více podrobností - viz dále.
Robin

....Text písně, který se mi velmi líbí:
"Krásný den se přede mnou otevřel
já do něj vcházím,
mezi nebem a zemí
tam štěstí není.
Je blízko nás a každý je jak svůj strom
do země sází
a radostí,
strom svých dnů."
TO BE CONTINUED...
Robin

Není důležité jak si daleko od domova, jaké je počasí, ani v jaké nadmořské výšce jsi - podstatnější je, zda jsi s lidmi, s kterými Ti je fajn.
Jirka


Pondělí
9 hodin - stojíme na nádraží ve městě Beclean a zjištujeme dopravu k moři. Vlak do Constanty jede v 16,57 a jízdenka stojí 213500 LEI za osobu.
10-16 hodin - sedíme v parku, svačíme, počítáme peníze, váháme zda jet či nejet (Robin), zjištujeme, že jízdenky se prodávají až v 16.00 hod., jdeme do pizerie,...
17,30 hodin - po několika nesrozumitelných hlášeních rozhlasu následujeme manželský pár, který údajně jede stejným směrem a nastupujeme do zpožděného vlaku.
Čeká nás asi 13 hodin jízdy, předpokládaný příjezd na místo je až ráno.
18-6 hodin - během naší jízdy se nic zvláštního nestalo, zpočátku jsme sledovali krajinu, poté se připravovali na útoky lupičů (dělili jsme peníze, schovávali do spacáků,...), část noci prospali,...

Uterý
7.00 hodin - vystupujeme v Constantě, odoláváme lákavým nabídkám taxikářů, že nás odvezou přímo na pláž, v cestovní agentuře zjištujeme cenu zpáteční jízdnky.
8-11 hodin - bloudíme městem, pozorujeme moře, oproti původnímu plánu se ubytujeme v hotelu za 255.000 LEI za noc.
11-22 hodin - koupáme se na "neorganizované" pláži, jdeme do restaurace, chodíme po městě, koupeme se na lepší "organizované" pláži, jdeme na večeři do pobřežní restaurace, procházíme se nočními plážemi...
Rozhodujeme se, že další den se podíváme do hlavního města - Bukurešti.
22-? spíme
Milan



Organizovaná pláž v Constantě .




Večeře u moře - Robin schovává svou opuchlou tvář (spáleniny z hor, opary).

"Bouřný vítr stromky dnů ohýbá,
květy z nich se klátí,
jenže naději mých zítřků
nic nevyvrátí.
Zas krásný den se přede mnou otevřel,
já do něj vcházím
a stejně jako každý z nás
svůj stromek sázím."
Robin

Středa
10.00 hodin - vstali jsme, sbalili jsme se, všichni kromě Šášuly si vyčistili zuby.
11.00 hodin - opustili jsme náš hotel 12.00 hodin - šli jsme do velkého obchodního domu, kde jsme si koupili zákusky, jelikož však nebylo žádné místo, museli jsme je sníst venku...
Robin
TO BE CONTINUED

Robinovy dojmy z Rumunska:
Negativa:
- všude strašný nepořádek až bordel, starý, zchátralý domy, hov(i)n(k)a od různých zvířat taky všude (hlavně na venkově)
- všude skoro všichni okrádají zákazníky tím, že jim vrací méně peněz (na nádraží v Bukurešti Gara de Nord 5000 lei, u stánku v Bukurešti také několik tisíc lei, u stánku v horách mně prodavačka "zapomněla" vrátit 16000 lei atd., atd...)
- všude všichni Rumuni, Rumunky a "Rumunčata" kouří - i v kupé a přímo druhé osobě pod nos.
- moc Rumunů neumí žádný jiný druhý jazyk (např: AJ nebo NJ) než rumunštinu, z toho vyplývá špatná komunikace s nimi.
všude (hlavně v Bukurešti) se vyskytuje spousta toulavých psů, i když žádné špatné zkušenosti jsme s nimi neměli.
- nikde v Rumunsku neměli žádný pořádný rohlíky (a mně ani nechutnal rumunský chléb)
- jediné naše 2 oblíbené produkty byly PUFULETI (něco na způsob polyesterových chipsů) a neloupané slunečnice - ostatní bud neměli, nebo to bylo drahé, nebo nám to nechutnalo.
- Rumuni dost často nechávají otevřené dveře u vlaku - dokonce i u rychlíků občas to vypadalo nebezpečně.
- v Bukurešti nás "obtěžovalo" spousta žebráků, pouličních prodavačů ("Pére, pére", nebo "Napoletáně"), dokonce jednou žebral i farář. (smog, moře, slunce, Robin-opary)

Pozitiva:
- krásná příroda, nádherné hory, bezvadné počasí (pršelo pouze jedenkrát)
- Rumuni byli většinou velmi milí, ochotní, skoro vždy nám dobře poradili a pomohli.
- vlaky jsou dopravní prostředky, na které se podle mého názoru může spolehnout, málokdy měly zpoždění
- co se týká přitažlivosti - tak mladí Rumuni určitě potěšili náš zrak, byli hubení, opálení - trochu připomínali Italy
- když si člověk koupí v Rumunsku jízdenku na vlak, tak (skoro) vždy je i s místenkou, takže (skoro) vždy si člověk sedne ve vlaku
- opravdu nádherná zvířata na horách - koníčky, kravičky, občas i oslík, ovečky - a všechno se to páslo i se svými pasáčky - všichni z Býlých psů a BDP byli výborní (až na Jirky - Šášulu)
- krásná, čistá, pramenitá voda
- borůvky, ostružiny, maliny (MC Donald , Čínská restaurace, finance)
Robin

V Bukurešti je ještě jedna velká zajímavost - nelze zde sehnat pohlednice města. Jediným místem je pošta, ale tam jsou jen asi 4 druhy pohledů a když si koupíte nějaký hezký pohled, zjistíte, že měli jen jeden kus a musíte hledat jinou poštu. Ale nemusíte se bát, moc hezkých pohledů neseženete, většinou na pohledech nejsou historické památky, ale spíš hotely a nezajímavá místa. Ve městě ani moc památek a turistických atrakcí není. Nejkrásnější podle mě je fontána - je moc obrovská a její provoz je asi drahý, protože vždy stříkala jen některá část.
Jirka

Středa - pokračování:
- asi 15 hod - odjezd do Bukurešti. Cesta s místenkou stála asi 400 Kč/osobu. Protože ale stejná místa ve vlaku již byla obsazena (místenky byly prodány dvakrát), celou dobu jsme stáli (v hrozném vedru).
- asi 17.30 hod. - příjezd do Bukurešti.
První dojmy:
Pozitivní - na nádraží perfektní zabezpečení (u vchodu do haly i u vchodů na každé nástupiště ochranka).
Negativní - venku z nádraží již je nepořádek a špína.
Batohy necháváme v úschovně (což se jeví jako výborný nápad - ve městě již pak nebudíme pozornost a nehrozí nám přepadení).
Vyrážíme do města směrem do centra. Ptáme se v polozbořeném hotelu na možnost ubytování - byli ochotní nás tři nechat v jednom dvojlůžkovém pokoji, ale mysleli jsme, že najdeme lepší možnost. Cestou narážíme na čínskou restauraci, kde se rozhodneme navečeřet. Jídlo perfektní, ale na to, že jsme chtěli šetřit, dost drahé. V restauraci jsme byli sami, běžní Rumuni na to asi nemají.
V průvodci Bukureští, který jsme si na nadráží zakoupili, jsme si našli nějaké levné ubytování. Na místě jsme ale zjistili, že je mnohem dražší, dohodili nám ale ubytování u soukromnice. Protože ale nejsme zvyklí smlouvat (radostně jsme souhlasili po snížení ceny na polovinu), přišlo nás to dost draho a přitom jsme se (aspoň já) téměř nevyspali - strašné vedro, bouchající okno, a dále: nesplachující WC, nefunkční sprcha, asi (určitě) nepřevlečené povlečení), na WC jsme museli přejít přes další místnosti, kde spali dva další podivní nájemníci.



Ale ještě k večeru:
Noční prohlídka Bukurešti - na první dojem nádherné hlavní náměstí - ohromný prostor a ohromné stříkající fontány.
Milan



Ohromná fontána .

Čtvrtek:
Ráno jsme brzy vstali a vyrazili na prohlídku města. Hlavní náměstí již nebylo tak impozantní, oproti Praze menší turistický ruch, marně jsme hledali větší samoobsluhu potravin. Kulturních památek moc nebylo (Causesku prý nechal zbourat spoustu kostelů), a tak jsme užívali konzumnějších požitků v cukrárně a McDonaldovi. Taky jsme se projeli metrem (podle průvodce prý s krásnými stanicemi). Metro je sice plně funkční, ale pražské je pěknější.
Vrcholem dne asi byla návštěva Causeskova paláce, druhé největší stavby světa po Pentagonu. Moc cizinců tam asi nechodí, nyli jsme jediná turisté, vyžadující prohlídku s anglickým výkladem. Dostali jsme průvodkyni, která dost drmolila text, takže pro osobu méně znalou AJ to bylo nesrozumitelné. Vstupenka stála asi 120 Kč/osobu. Sály jsou opravdu ohromné, dnes užívané pro zasedání parlamentu a různé konference.



Rumunský parlament - Causeskův palác .

Zbytek času v Bukurešti jsme již strávili jen převážně marným sháněním pohlednic, vyzvednutím batohů, občerstvením v McDonaldu (jediné jistotě v poctivosti prodeje v Rumunsku), nákupu jízdenek a odjezdu. Asi v 19 hodin odjíždíme do Aradu - poslední stanice před Maďarskem. Cesta bude trvat asi 8 hodin, protože kupé je plné, musíme celou dobu sedět (nebo stát u okna v uličce). Do Aradu přijíždíme asi ve 4 hod. ráno.
Milan

Pátek:
Z Aradu jsme přejeli hranici do nejbližšího maďarského města. Cestu do Budapešti již jen zkomplikovalo to, že jsme jednou omylem vystoupili v nesprávné zastávce, naštěstí relativně brzy jel další spoj. Z Budapešti jsme si již koupili jízdenky rovnou do Brna (resp. Havlíčkova Brodu), již se nám nechtělo jízdu dále kouskovat. Rychlíkem jsme dojeli do Břeclavi a pak osobákem do Brna.
Milan