Vandr bez Ťapíka
21. - 22. 10. 2005

Zase jsem dostal na hlídání Ťapíka, ale tentokrát jsem se rozhodl, že zůstane doma sám - zavřený v koupelně. Pelíšek jsem mu udělal u radiátoru a to se mu líbilo. Když jsme ale se Sárou a Laurou odjížděli, kňučel. Jeli jsme autem do Havlíčkova Brodu, kde jsme vyzvedli Hlupáčka z Brumlobrna a pokračovali do Leštiny u Světlé, kde nás nikdo nečekal, ač Petr Slovák sliboval, že pojede. SMSkou jsme zjistili, že je v Ostravě a tak jsme se vydali po žluté značce najít nocleh. Chtělo se mně moc spát a les byl zatraceně daleko. Přešli po hrázi chovného rybníka a konečně vešli do lesa. Prošli kolem hájovny, přes cestu nám přeběhlo velké divoké prase - moje první v životě. Našli hezké místo, Milan postavil plachtu a šlo se spát. Ráno jsem myslel, jak brzo vstáváme, ale bylo už skoro poledne. Jinak v noci bylo teplo - měl jsem z armyshopu podvlíkačky. Z domova deku přes spacák a svetr - prostě pohoda. Najedli jsme se a vyšli po žluté na Zbraslavice Chraňbořským lesem, který se táhne od Leštiny u světlé až do Zbraslavic. Mě ale po 100 metrech začaly strašně bolet záda a tak jsem sebou švihl na karimatku a Milan se to pokusil rozmasírovat a já rozhejbat. Po hodině se povedlo a my mohli pokračovat. Do Zbraslavic jsme došli asi v půl sedmý za tmy a ujel nám poslední vlak na Kutnou Horu a tak jsme jeli do Zruče nad Sázavou, odtud do Světlé nad Sázavou a pak do Leštiny u Světlé k autu a autíčkem do Brodu do naší milované čínské restaurace. Pak domů za Ťapíkem, který mezitím zkoušel páchat koupelnovou sebevraždu - viz náčrtek.
Jirka





Nocleh.

Au záda moc bolí.







Odjezd ze Zbraslavic