Bajkal
15. 6. - 8. 7. 2007

Naše kamarádka Zdeňka nás "svedla" na cestu k Bajkalu. Dne 15. se tato cesta začala. Jirka s Milanem jeli z Břeclavi a já se Zdenkou ze Svinova. Na mne čekal ve Svinově Honzík a Dan, pak jsme šli ke Zdeňce. Byl to hezký začátek cesty. V 1 hodinu jsme jely k vlaku a domnívaly se, že Jirka bude na nás v kupé čekat. On zatím tvrdo spal a my se musely do kupé dobývat. Milan jel s někým jiným.
Ještě jsme jeli den a noc a to přes Polsko, Bělorusko a Rusko a ráno přijeli do Moskvy. A tam se rozešli. Jirka s Milanem šli do ZOO, Zdenka do Lužníků a za mnou tam přišli mí ruští kamarádi. Navštívili jsme známá místa: Vagaňkovský hřbitov, Arbat, Vachtangovo divadlo, Gruzínskou, chrám Krista Spasitele a Dům na pobřeží.
Večer už se zase všichni sešli u vlaku a jeli transibiřskou magistrálou ve směru na Irkutsk. ......
Ludmila



Tam (ve vlaku) jsme měli až moc chodů jídla i vody a tak jsme nesnědli a nevypili to co jsme nasyslili v Moskvě. Navíc cestou spousta prodejců na nástupištích s čímkoli - nanuky, pití, hotová jídla, pirožky, sušené ryby a kdo ví co ještě. Vlak každé 4 hodiny stál tak na 30 - 20 minut. Někde po 2 hodinách jen na 2 minuty. Seznámili jsme se ve vlaku s Oksanou a Kirilem, s kterými jsme hráli hry. Od nich jsou i tyto obrázky.







Oksana hodně švindlovala, tak jsem ji naučil českej švindl. Vystoupili jsme v Irkutsku, popotáhli hodinky o dalších 5 hodin vpřed. Vlaky v Irkutsku však jezdí podle moskevského času. Autobusem jeli na hlavní náměstí a odtud kousek k hotelu Aréna. Surý hledal směnárnu, protože bez zaplacení v hotovosti nás nechtěli ubytovat. Dali nás do pokojů pro dva. Hned skoro po vstupu na pokoj si holky vjely do vlasů. V důsledku asi přeslechnutí. Pak jsme s Milanem navštívili nedaleké obchoďáky a tržiště. Koukali po levém mobilu, ale nové mobily dražší než v Čechách a použité jen staré typy. Hadry zde prodávají asi Mongolci, obdoba našich Vietnamců a maj zde i levněji a jiné zboží jak v Čechách. Cigarety zde stojí 8 RUB. Na každém rohu stojí cisterna s KVASEM. Tramvaje zde jezdí jak z první republiky. Koleje vystupují a jsou na nich hrby, takže tramvaj skáče. Přes vystouplé koleje zase skáčou auta, která nedávaj přednost chodcům a je těžké někde přejít. Řidiči nepustí a ještě radši šlápnou na plyn, aby víc vyděsili a troubí. Odpoledne šel Surý zařizovat registrace a tak s druhým vůdcem po historickém Irkutsku. My s Milanem se oddělili a šli sami ke kostelům a věčnému ohni. Pak na ostrově mladých jsem zkrotil a jezdil na medvědu. Poloméďa si hladil medvědici s medvíďaty. Snažil se k nim zapadnout a ukrást jim med, až po dlouhé době přišel na to, že je to jen socha a že žádný med nebude. Na druhé části ostrova je dětská železnička, kterou podle časopisu ABC před 20 lety za socialismu vedou děti, která stále funguje, jako průvodčí atd. Ale strojvůdce tam dělají dospělý. Už zavírali a tak asi zítra se půjdem kouknout jak to tam chodí doopravdy. Pak hledání restaurace dle naší cenové kategorie a i podle toho co jsme ochotni sníst. Nakonec jsme skončili v ruském skoro macdonaldu na pizze. Pak nám dali registrace, vyspršili se a šli spát, protože dnes nás čeká víc jak 24 hodinový výlet k Bajkalu a pak starou železnicí. Teď sedíme ve vlaku , uvnitř je daleko víc místa jak v Čechách. Na každé straně je po 6 místech. Záchod je tu asi jen jeden na druhém konci vlaku (prý). Hlásí tu stanice. Poloméďa furt spí. Zdena nejela (prý nemoc). Ludmila se konečně dočkala zvířat ve vlaku, jedna paní má košík plný koťat a na střídačku je vytahuje. Okna ve vlaku jdou jdou špatně otevřít, ale pár se jich otevřít povedlo, tak tu není na padnutí. Vlakem kromě průvodčí ještě chodí prodejkyně novin a jízdních řádů. Konečně vidíme hory co lemují Bajkal (zatím jen v dálce).
Jirka

Tak po týdnu se poprvé dostávám k tomu, abych zapsal pár svých dojmů. V Moskvě, kterou jsme navštívili podruhé po 2 letech, jsem se už cítil jako doma, Rudé náměstí, metro, Arbat,... už mě na tom nic nijak zvlášť nepřekvapilo. Moskevské ZOO bylo zajímavé v tom, že bylo uprostřed města, měli tam i různé kolotoče a atrakce, spoustu stánků s občerstvením, ale všude stejný sortiment, žádná konkurence. Jinak tam byli i sloni, medvědi apod. Vstupné 150 rublů, celkem dost. Ale lidí spousta, možná i proto, že byla zrovna neděle. Když jsme se pak vrátili do parku za Kremlem, celý park byl posetý odpočívajícími lidmi, sedícími nebo ležícími na trávníku. Pak ale z jedné strany přišli policisté a začali lidi vyhánět. Když se jim podařilo lidi vyhnat - asi za čtvrt hodiny, než prošli celý park, už si na místě kde s akcí začali, opět začal někdo na trávník sedat nebo lehat, tak tam museli znova. Docela mě to rozesmálo.
Pak už čekáme na vlakovém nádraží na vlak do Irkutska. Můj první dojem byl hrozný. Když nám ukázali ještě neklimatizované kupé a bylo jasné, že v něm strávíme následující 4 dny, moc se mně to nelíbilo, připadal jsem si jako v nějaké ponorce. Pak ale začala fungovat klimatizace a ráno nám začali nosit snídani a člověk mohl volně chodit po chodbičce, zvykl jsem si. Jinak ale příroda kolem trati moc zajímavá nebyla. První dva dny to byly jen střídající se louky, lesíky, bažiny, občas dřevěný barák nebo dřevěná vesnice. Až třetí den trochu zajímavější krajina s více jehličnatými lesy.
Jak přežít 4 dny ve vlaku?
- dělat si čajové (nebo kávové) siesty, v každém vagónu je samovar s neustále připravenou 100°C -ovou vodou.
- na každé zastávce, jejichž rozpis je i s dobou čekání uveden na vývěsce ve vlaku, vystoupit a u už dříve zmíněných prodejkyň si prohlédnout nabízené zboží a případně i něco koupit
- těšit se na tyto uvedené zastávky
-zkoušet si číst, spát, kdo chce, tak si povídat nebo hrát nějakou hru, kdo není abstinent jako já tak občas popíjet.
Víc mě teď nenapadá.
Zajímavostí jsou ruské železniční přejezdy:



Milan

Před nástupem na Krugobajkalskou železnici ještě rozhovor s dvěmi Rusy (starým a mladým asi opilým). Mladý mně nabízel nějakou asi divnou drogu, taky mně dal telefon, kdybych chtěl, že můžu spát u něj v domě, má taky husy, slepice a psy, že se zabývá výcvikem psů. Starej zas vysvětloval, jak to chodí s rybama v Bajkalu a čistotou vody. Viz náčrtek.









Ryba se prý má rozpůlit a podle něčeho se pozná zda je otrávená nebo ne. Bohužel nevím, zda to je pravda a nepochopil jsem, jak se to pozná, tak omezím bajkalské ryby na minimum. Dnes k snídani znovu prý byl omul. Taky nám vyprávěl chlápek o medvědech, jak se nás bojí - viz náčrtek.



Pak jsme přestoupili na starou Krujbajkalskou železnici, kde jezdí vlak jeden sem a druhý tam v létě snad 4x týdně, možná denně a v zimě prý asi 2x. Na trati je 39 až 37 tunelů v celké délce 9 km. Dřív vlak z Port Bajkalu vozily dva trajekty, ale jeden prý potopili legionáři. V zimě tahali vagóny po ledě koně (položili na led koleje), jednou zkusili i tahat lokomotivu, ale led se prolomil.
Pro lidi kolem trati je vlak jediné spojení se světem. Viz náčrtek.



Lidi z vlaku nakupují během jízdy, při zastávkách kupují jen místní, aby vlak neměl větší zpoždění. Pak dva vagóny pro lidi, otevřeno je ale jen v jednom místě. Vlak zastaví u schůdků. Pak už jen poslední vagón - viz náčrtek.



V Port Bajkalu vedoucí domluvil loď do Irkutska - vznášedlo. Taky jsme viděli drahý Transibiřský express, něco jako u nás Orient express. Jinak po návratu do Irkutska jsme se s poloméďou a Ludmilou trhli a šli jsme zkratkou k hotelu, protože však poloméďu začala bolet nožička a tlapička, zmocnil se mapy - viz náčrtek:



Díky tomu jsme se zdrželi a přišli na hotel poslední. Ale poloméďa furt celou cestu říkal, že večerní procházka před spaním nám prospěje a hrozně se nám omlouval a říkal, přímo slíbil, že už se vždy nechá vést jen chytrým méďou Jirkou. Myslím myslel mě.
Jirka
Oprava: Když Jirka chtěl najít hotel systémem 5 km pokusně tam, 5 km pokusně zpět, musel jsem vzít situaci do vlastních rukou, zeptal se místních kluků, kde jsme a pak už jsme se jednoduše k hotelu dostali.
Milan

Ráno jsem si přivstal a šel do muzea současného umění v Irkutsku a jaký byl můj údiv, když jsem zde našel obraz velkého malíře Jirky Voseckého:



Obraz pojednává o osamocené malířce na Sibiři, která je tak sama, že si nakreslí (aby přerušila svou samotu) jiného krásného osamoceného malíře ze Sibiře, který je tak osamocený a který aby přerušil svou samotu, nakreslí si osamocenou malířku ze Sibiře, která z osamělosti kreslí osamělého malíře ze Sibiře. A ti dva se milují ve své fantazii tak, že se jejich fantazie protnou.
Jirka

O návštěvě muzea se ovšem Jirkovi pouze zdálo ve snu, protože jsme přišli do hotelu v 1/2 3 k ránu a pak Jirka spal a spal.
Druhý den jsme šli na dětskou železnici. Ostatní turisté odešli s panem Surým prohlížet Irkutsk.
Dětská železnice je vlak, který řídí děti a dospělí pouze dohlížejí.
Jirka koupil jízdenky, my nasedli do vlaku (Milan "dudlal", že s námi nechtěl, ale pak byl rád, že jede - to je s ním tak vždycky), přišla průvodčí, přeštípla nám lístek a vláček se dal do pohybu. Zdenička si stoupla, aby lépe viděla, ale vlakvedoucí ji napomenul, aby si zase sedla. Poslechla na slovo. Jeli jsme asi 2 km a vrátili se do nádraží. Byla to hezká jízda.
Na nádraží jsme šli do prvního patra s Jirkou. Tam bylo muzeum železnice. Líbilo se mi uspořádání exponátů. Pak mne požádala paní dozorkyně, abychom něco napsali do knihy.
Když jsme vyšli z budovy, byla bouře. Jirka nic neřekl a zmizel a Milan také. Zůstala tam jen Zdenička a ta nevěděla, kam šli. A tak jsme se vydali zpět k hotelu. Na cestě jsme navštívili ostrůvek, kde byla kavárna. A Jirka s Milanem odtud právě vyšli...
...
...
Oni pak spíchali někam do bazénu, já do obrazárny a Zdenička do hotelu.
Obrazy se mi moc líbily, jenže jsem na ně měla málo času. Přesto jsem vše prohlédla. Byly tam kresby na kostech a v jeskyních na kamenech, od pravěkých lidí. Také různé sošky z kamene a kostí. Pak ikony a díla velkých malířů, jako Šiškina, Rjepina a další. Také obrazy z minulého století.
Večer jsme šli se Zdeničkou po Irkutsku, našli hospodu U Švejka. V tom domě žil humorista - spisovatel Hašek. Koukly jsme dovnitř a pak šly hledat židovskou synagogu. Našli jsme ji, právě ji opravují. Ukazovali mi, jak bude brzy vypadat opravená. Já vyfotila obelisk a vrátili se do hotelu. To už bylo skoro půlnoc. Tady je o 7 hod víc než u nás a my byly už moc unavené.
Ludmila

Mně osobně se dětská železnička sice líbí zvenku, ale jízda uvnitř mně připadá hrozně nudná a nezajímavá a proto jsem jet nechtěl a připadalo mně zbytečný, že Jirka koupil všem jízdenky. Tak jsem jel a celá jízda mě utvrdila v mém původním názoru, že je hrozně nezajímavá a není pravda, že by se mně nakonec líbila, jak napsáno výše. A kupodivu s tím souhlasil i milovník železnic Jirka. Vymysleli jsme pár námětů, jak železnici zlidštit::
- v půlce tratě udělat zastávku, kde by byl kiosek s občerstvením
- ke každé vstupence dávat lízátko
- umístit v jinak nudném areálu nějaký lunapark, který by sem přilákal víc dětí a víc života.
Pak začalo mírně pršet a Jirka začal chvátat do nedaleké kavárny a já s ním. V kavárně Jirka polévka za 88 rublů a já čaj...
...
...
Pak jsme hledali bazén, prošli půl města, ale byl zavřený, vrátný nám řekl, že se otevírá 1. září. Tak jsme se vrátili trolejbusem do města.
Milan







Jinak k železničce: Četl jsem o ní před 20 lety v ABC a strašně jsem toužil vidět jí a být tím dítětem, co zde pracuje. Teď jsem sice dítě, ale dospělejší a mám na železničku jiný pohled. Je to jen okruh s jednou vyhýbkou a jedním nádražím. Děti jsou zde jen statisty. Mávači v uniformách a objekty k focení. Všude jsou kontrolováni dospělým. Takže kdyby tam děti nebyly, tak stejně pojede, jen nebude co fotit, protože jiné atrakce než děti v uniformách zde nejsou. Vlaky se nekřižují, není ani fotozastávka a železnička je 100x menší, než jsem si vysnil v dětských představách. Ale uznávám, že pro děti co zde pracují je to krásné, protože to vidí dětskýma očima a že ze spousty z nich vyrostou nádražáci. V muzeu je nejzajímavější velký model Krugobajkalské železnice a vycpaný medvěd u vchodu.
Večer ještě k zavřenému bazénu a trolejbusem přes hráz. Jinak pak bliny a pizza v takovém jakoby ruském Mac Donaldu.

Další den jsme měli výlet do Listvjanky, ještě před tím přijela místní průvodcovská mafie - viz náčrtek.



Jelo se do skanzenu. Tam nás automobilový doprovod skásl za focení, ale žádný lístek nám nedal, asi to šlo do jeho kapsy. Skanzen něco jako Veselý kopec, průvodkyně se hádaly, která nás bude provádět. Pak nás ale do očí trefily houpačky - viz náčrtek.



Pak jsme si tedy stoupli na houpačky, ale bylo nám brzy blbě. Pak skanzenové tržiště. Dal jsem si něco jako mražená jahoda, ale byly to mražené brusinky s cukrem. Dál se jelo do muzea přírodovědného. Zde byl rosomák. Vždycky jsem myslel, že je to pták, ale je to něco jako kuna. Taky vycpaný tuleni, který žijou v Bajkale - jediný druh. Ostatní prý nejsou sladkovodní. Ponořili jsme se místní ponorkou do 1607 m. V akvariu nejzajímavější byli živí tuleni s potápěčem, který jim dával kroužky, kterými proplouvali. Pak jim vysával binec z akvárka. My jsme jeli na nějakou tržnici, kde jsme si dali asi omula uzenýho, a jelo se 3 loďma (3 - asi proto, aby víc vydělali, nebo kvůli bezpečnosti) na projížďku po Bajkale. Zastavili jsme u skal. Vykoupal jsem se na adama, ale voda studená, tak hned ven. Za chvilku jsme otočili a zpátky do přístavu. Večer na pizzu a blíny s Ludmilou a Zdenou. Ráno velká kontrola prádla na pokoji - viz náčrtek.



Pak přijely 3 větší auta a ty nás naložily i s báglama a jelo se k trajektu na Olchoj. Cestou naše auta 3x píchla. Stavělo se u mongolských restauratérů na boršč, na pelmeně a kdoví co ještě. My s poloméďou jsme očekávali na ostrově velký hlad a tak na každé zastávce jsme nakoupili i sušenky. Za trajekt se asi neplatí, jezdí v letních měsících a uveze i autobus a 4 auta. Na ostrově už asfalt není vůbec. Polovina ostrova od trajektu je holá a pase se na ní dobytek. Volně, protože tu asi nemá přirozené nepřátele. Medvěd ani vlk sem nedoplavou. Asi tak v půlce ostrova je město Chužir s 1200 obyvateli. Když jsme viděli první obchody, přišel nám ostrov mnohem veselejší. Zastavili jsme u místního podnikatele, který se zabývá turistikou na ostrově a který zde zaměstnává lidi pro turisty. Má svůj statek krásně vyřezávaný, má tam restauraci normální a restauraci šťastný omul, kde se asi všichni omulové na talíři usmívaj. Ubytoval nás ve 3 statcích, kde na zahradě maj chatičky. Večer nás přivítala velká neplánovaná večeře. Pak s poloméďou procházka k Bajkalu. Viděli jsme a možná natočili hranostaje - asi. Večer ruská banja sauna. Byli jsme tam první. Březové větvičky, polejvání lavory. Pak jsme zmoženi saunováním usli. Ráno další velká snídaně a v 10 hodin byly přistaveny 4 auta a jelo se na severní mys Chobaj. Cestou spousta fotících zastávek a na severním mysu Poloméďa viděl prý tuleně - viz náčrtek



Na skále, kde se má hodit kámen a splní se přání, si Poloméďa přál - viz náčrtek:







Pak už jen zastávka u jakési pláže, kde stánek s občerstvením, na který se Češi vrhli, ač měli zrovna po obědě. Ještě zastávka prý u divokých koní - viz náčrtek.



Pak nás zavezli zpátky do městečka, kde zase velká večeře a banja - viz náčrtek







Večer jsme přišli ještě na kousek hraníé na harmoniku dědy a asi jeho vnuček, kterého doprovázeli zpěvem. Začátek písničky byl vždy falešný (myslím zpěv). Nakonec děda zahrál na klavír a zazpíval. On zpíval pěkně. S Milanem jsme fotili ještě rozpadlý přístav, rezivějící vraky.
Ve středu se ráno jelo dvěma loďmi na pevninu na procházku do tajgy. Jeden z námořníků šel s námi asi 2 km k jakési studánce a tam - viz náčrtek:



















Pak večeře a další omul, tentokrát v alobale.
Zajímavostí večeře je, jak nikdo nemá hlad, ale po půlhodině zmizí všechno jídlo ze 3 chodů do českých břich a ještě si jdou kupovat zákusky.










Všichni jsou rádi že jedem domů. Burjatské děti do triček, burjatské babušky mobilují a tradice jejich v háji, po našem odjezdu jistě odchází do normálního domu.

Další den odjezd do Irkutska 3 auty.



Skoro evropský záchod - Nikitova představa evropského záchodu:
Evropan zůstane v úžasu. Když chce na malou, tak ze schodů je to daleko, zvrchu je to vysoko. Na velkou překáží schůdky, chybí prkýnko a mísa je zapuštěna trochu dál.



Jirka
Tak opět pár "Milanových" dojmů ze zájezdu: Projížďka starou železničkou i výlet do Listvjanky byly sice pěkné, ale pořád jsem si říkal, že jsme neprožili nic tak zvláštního, pro co by stálo za to jet tak daleko z Čech. Naštěstí přišel plánovaný odjezd na ostrov Olchon. Už druhá půlka cesty autama z Irkutska vedla zajímavější krajinou a kousek před koncem se nám ukázaly krásné výhledy na Bajkal i náš ostrov. Trajektem jsme se dostali na druhý břeh a pak pokračovali autama asi dalších 30 km do jediného "města" na ostrově. Cesta sice nebyla až tak zajímavá, ale přesto jsem už teď měl pocit exotiky, něčeho zvláštního. Po ubytování a večeři jsme vyšli kousek za město a náhodou objevili nádherné skály a útesy na břehu. Konečně Bajkal!
Další den jsme terénníma vojenskýma vozidlama jeli na sever ostrova, opět se spoustou útesů a výhledů.
Další den vyjížďka lodí na pevninu v místě, kde se tyčí nad jezerem celkem vysoké hory. Pěkné výhledy při plavbě a po přistání krásná krajina - louky plné květin postupně přecházejí v lesy a hory. Do jednoho z menších kopců jsme vysoupáme a odměnou nám je hezký výhled na jezero.
Dnes se vracíme do Irkutska a nevím co nás čeká za program, ale uplynulé dny byly zatím pro mě nejlepší z celého zájezdu. Ostrov Olchon určitě stojí - alespoň zatím - pro svou romantiku za návštěvu.
Milan




Při návratu byly auta hned pěkně zablácený. Na trajektu rozhodovaly milimetry, zda se vejde další nákladní auto, ale jsou zvyklí. Po vyjetí na kopec na pevnině zajímavá příhoda - viz náčrtek:



Když nám je vrátili, tak se jedno auto už nerozjelo a muselo se tahat na laně.Později se přišlo na to, že mu došel benzín. Asi jak dlouho stál do kopce, tak mu stekl na jednu stranu. Cestou ještě párkrát měnily gumy, někdy ani píchlé nebyly. V Irkutsku po ubytování jsme vyrazili na trh doplnit do těla vytamíny - viz náčrtek.







Jirka

Ludmila


Fotky:


Výměna podvozků na širokorozchodnou trať





Jirkovo kupé


Ludmilini známí z Ruska


Čistění střechy nástupiště v Moskvě - 1 dělník jistí druhého


Moskva - Rudé náměstí


Zajímavý dům na ulici Arbat


Pomalované kachličky na zdi (Arbat)


Fontána na Arbatu


Socha Bulata Okudžavy


Atrakce v ZOO pro budoucí kosmonauty


Lednímu medvědovi...


...bylo horko


Umělá hora s nějakými akvárii - tam jsme nebyli


Druh medvěda


Moskevské ZOO je přímo v centru města


Medvěd ve svém výběhu...


...pózuje divákům


V ZOO je hodně atrakcí


Plameňáci


Mezi Rusy


Po dvou letech opět na stejném místě


Ohromné hračkářství (malí medvídci dole se pohybují a hrají na hudební nástroje)


Odjezd na Bajkal


Prodejci na zastávkách


Snídaně a oběd v ceně jízdenky


Další prodejci na další zastávce


Po pár dnech jízdy jsme v Irkutsku. Asi hlavní náměstí je v rekonstrukci


Kdo má rád chrámy, pár jich tady je





Věčný oheň


Auto svatebčanů


Typická tramvaj


I v celkem nezajímavém městě občas něco překvapí - slonkeř





Kvas se prodává asi po celém Rusku


Rodinka medvědů


Další dva medvědi





Zanedbaná infrastruktura ve staré části města...


... kde je spousta dřevěných baráků





Na výletě po staré části magistrály - vlak staví každou chvilku


A pár fotek z těchto zastávek








Vlak je zároveň pojízdnou prodejnou pro místní obyvatele











Mysleli jsme, že je to vandrák, ale možná to byl voják, šel pěšky rychleji než náš vlak

















Vlak pro boháče


Tady trať končí


Transibiřský express odjíždí


Nás odveze do Irkutska loď Raketa


Trh v Irkutsku


Dětská železnička











Jirka s Ludmilou byli v muzeu


Interiér trolejbusu - zajímavostí je sedadlo nad kamny


Duha nad obchodním domem


Skanzen








Šamaní kámen v řece Angaře


Trh v Listvjance


Tamní placená pláž - ale voda je ledová


Naši místní průvodci - ale moc toho nevěděli


Nějaký drahý hotel


Vyplouváme ve třech lodích na vyjížďku


Zastávka v zálivu


Dva lidi se pár sekund koupali, moudřejší to ale nezkoušeli


Tamna kopci je observatoř


Odjíždíme z Irkutska na výlet na ostrov


Naše dodávkyy na vyhlídkovém místě, "náš" ostrov je v pozadí napravo


Čekáme na trajekt


Ještě nejede, tak malý výlet na kopec














Vešli jsme se všichni





Zase defekt


Největší "město" na ostrově


První romantické pohledy za městem























Uprostřed snímku je hranostaj - něco jako svišť








Druhý den nás vojenská vozidla odvezou asi 30 km na sever ostrova


Zbytky gulagů


Šamaní kůly - dnes prý spíše místa pikniků


Krásné útesy - na fotkách ale tak nevyniknou

















V ceně výletu je piknik





Kuchař nám chystá ryby


Typická námořnická polévka


A po jídle znovu útesy - možná nejpěknější den zájezdu











Jirka loví hranostaje








Cestou zpět potkáváme stádo koní - asi kdysi opuštěných majiteli


Podvečer v přístavu





Ráno odplouváme za mírného mrholení na výlet na pevninu -pohled z lodě na Šamaní skálu


Pohledy na protější břeh

















Dál už nás nechtěli průvodci pustit, ale my jsme ještě vyšplhali na kopec, abychom z výletu něco měli.


Zasloužené výhledy


Společné vrcholové foto


Had

















Pohled do vody


Na břehu nám průvodci upekli na ohni ryby, na zbytcích si pak pochutnali racci





Jeli jsme na 2 lodích, toto je ta druhá - menší a pomalejší

















Už u domovského přístaviště


Hlavní ulice








Ukázka života tradiční burjatské rodiny, ale v komerční úpravě








Jedeme na 2 denní výlet do hor do Burjatské republiky


Cestou zastávky...


...a někdo si dává uzenou rybu


Návštěva nádraží, které je celé z mramoru


Typická dvojitá lokomotiva


Řidič autobusu si poškodil karoserii





Radonové termály





Občerstvení u Burjatů


Vodopády























Svah z mramoru




















Budhistický klášter


Kolem kláštera spousta motýlů





Odjezd


Většinou jsme byli my ve vlaku a auta stály, teď stojíme my


Zpět v Irkutsku


Před muzeem





Již cestou do Moskvy - zajímavé nádraží


Paní bez povolení prodává teplé pirožky - kolem jdou policisté, tak předstírá že je cestující


Na jednom nádraží prodávali vařené raky


Nuda ve vlaku


Zpět v Moskvě





























Galerie moderního umění a pár obrazů, které nás zaujaly